Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Horor
  • Krátkometrážny

Recenzie (6 059)

plagát

Becky je zpět (2023) 

Mladá psychopatka Becky se po třech letech vrací na scénu. Je sexuálně vyvinutější a připravena čelit další partě zlořádů. Tentokrát musí rozprášit teroristickou buňku, co jí unesla milovaného psa a která má všechny rysy kultu, a v jejímž čele je Sean William Scott. Má na to jen něco kolem 80 minut, takže na dlouhé prodlevy rozhodně nebude čas. Lulu Wilson to vzala od podlahy. Filmové role nepřicházely, tak se rozhodla navázat na svoji dosavadně nejslavnější roli. S novým realizačním týmem, kdy režii převzala dvojice Matt Angel a Suzanne Coote, se pustila podruhé do osvědčeného formátu skupinky zabijáků, co si dala sraz v lesní chatce. Barvy záškodníků bude hájit Michael Sirow, který už nějakou tu zkušenost s psychopatickými rolemi má. Aaron Dalla Villa a Courtney Gains mu budou krýt záda. Má to spád, objeví se i nějaké ty drastické scény, kterých mohlo být i více. A i napodruhé v podstatě stále stejný koncept solidně funguje. Sean William Scott už zřejmě definitivně dává vale rolím připitomělých sympaťáků z komedií a nastartoval druhou část své kariéry, kde své místo budou mít temnější existence, které v pohodě zvládá. Scénář moc neužije na velkou propracovanost, stejně tak postavy mají své jednoduché a jasně cílené charaktery, takže nemá smysl se v této oblasti nimrat. A i nějaká ta chyba se najde: do záležitosti s terorismem se v závěru vloží CIA, ačkoliv záležitosti této trestné oblasti spíše přísluší FBI. V rámci svých možností, kdy rozpočet jistě nedosahoval závratné částky, se jedná o kvalitně natočený a zahraný thriller, který o moc za svým předchůdcem nezaostává. 8/10

plagát

3:10 vlak do Yumy (2007) 

Russell Crowe, vizáží mladší, hlavně bez hrůzného vousiska a otylých tendencí, a Christian Bale, tehdy ochutnával první hereckou ligu, se společně sešli ve westernu, který by si zasloužil lepší režijní zpracování. Skupinka mužů, mezi nimiž je i zadlužený rančer a náš titulní hrdina, převádí přes nebezpečné indiánské území vyhlášeného psance, kterého mají posadit na vlak do Yumy, kde bude popraven. V patách jim je jeho zbytek bandy vedený Benem Fosterem. Území tedy mělo být nebezpečné, nakonec přiskotačilo pár bídně nalíčených indiánů, se kterými se udělal krátký proces. Sekvence vyzněla naprosto směšně. Ona ta režie Jamese Mangolda měla celkově velmi kolísavou úroveň. Naprosto chyběla nějaká mimořádně natočená scéna, co by uvízla alespoň na chvilku v paměti. Přestřelky, slovní hádky a celkové dramatické rozpětí spíše spadalo do průměru. Docela obtížné bylo také fandit některému z dvojice hlavních hrdinů. Bale se někdy choval jako outsider, dokázal být také drsný a nesmlouvavý a měl zvláštní smysl pro spravedlnost. Crowe měl být desperát, naprosto záporná postava, postupně se ale měnil na sympatického chlapíka. A ten závěr, kdy se nelogicky rozhodl rozprášit svoji bandu, to bylo opravdu přehnané. Mangold opět nezklamal. Akce průměrná a bylo jí málo. Utahané tempo, co se rozproudilo až hlavně v závěru a absolutně žádná zapamatovatelná a režijně výjimečná scéna. Takže vlastně skvělému hereckému obsazení lze připsat všechny zásluhy. Tenhle westernový vlak nabral mírné zpoždění. 6/10

plagát

Keby radšej horelo (2022) 

Pro hasiče je nejhorší, když nemá co hasit. V obci jsou velikonoční svátky a jejich dosavadní standardní ráz naruší dodávka, která nabourá do kašny. Po nehodě řidič z místa činu zmizel. Okamžitě se vyrojí spekulace o teroristickém činu arabských příslušníků, které mohutně ve své rasisticky orientované kampani přiživuje velitel místních hasičů. A on jako jediný ví, že celý akt má na svědomí místní opilec. A s touhle pravdou se svěří svému hodnému zástupci. Ve filmu se neurodil humor lidového kalibru. A to může pro diváky představovat problém, neboť venkovské prostředí k tomu svádí. On ten humor je poněkud specifický, je skrytý, ovšem příliš v ničem nevyniká. Satirický podtext rychle vyprchal. Divák má v podstatě před sebou film s příchutí nezávislé tvorby, kdy se cílí na rozličné charaktery postav. Miroslav Krobot jako velitel hasičů a Michal Isteník jako zástupce velitele do filmu dostali svým ztvárněním originální rozměr. Třetí zapamatovatelnou postavou je těhotná Anna Polívková, její masturbační umění praktikované na jejím manželovi alespoň film ozvláštnilo. V globálu se ovšem jedná o promarněnou šanci. Vždyť ten film ani pořádně neví, čím by chtěl být. Humor z větší míry zanikl, satirické hledisko je dost slabé. A navíc to má celé dost statickou podobu. Debutující Adam Koloman Rybanský si ostudu se svým dílem netrhl. Nedokázal ale protlačit zamýšlenou provokaci a myšlenkové hodnoty takovým způsobem, aby se eliminovala plíživá nuda. A hlavně nuda a unylost v tomhle filmu dominují nad vším ostatním. 5/10

plagát

Nekonečná bouře (2022) 

Nepovedený horský výšlap zralé dámy. A tou dámou je Naomi Watts. Bohužel. Film jí přisoudil roli horské záchranářky, skutečně existující hrdinky Pam Bales, takže extrémní výkyvy počasí, fujavice, ledovice a ochlazená vaginální sliznice jsou jejími nejlepšími přáteli. A když si to tak šlape horským terénem, narazí na stopy ve sněhu, které ji dovedou ke zkolabovanému a extrémně podchlazenému mladému muži, se kterým se polovinu filmu vláčí na bezpečné místo. Zbytek filmu je pak věnován výčitkám směřujícím k úniku plynu, nikoliv z jejích střev, nýbrž ze sporáku, který byl pro její potomstvo fatální. Je docela smutné sledovat kariérní úpadek kdysi skvělé herečky, která v tomhle filmu nabídne znenadání odhalené poprsí a zadek, čímž vlastně dokazuje to, že když jí kůže na ksichtě povoluje, tak na těle to stále drží relativně kvalitně. Film ani příliš velkou logikou neoplývá. Když se hrdinka dovleče s mužem na silnici, zoufale pořvává na kolem projíždějící auto. Přitom parkoviště s jejím autem je nedaleko. Nezjistíme ani důvody mladíkova výšlapu, který se do extrémních podmínek příliš nevybavil. A když dorazíme na parkoviště, tak spěšně před svojí záchranářkou ujede svým zaparkovaným autem. A zachráněný muž? Skopl bych ho z nejbližšího skalního útesu, neskutečný kretén. Tlak nezvýší ani scény se sněhovou vánicí, o mnoho líp na tom nebude emoční křivka při historce o fatální domácí nehodě. Małgorzata Szumowska režírovat neumí. Sice jsem neviděl její předchozí filmy, ale tenhle bohatě stačil. Skvělá herečka se dala všanc rozplizlé režii, unylé, nenapínavé až nesmyslně vyznívající dramatizaci událostí a křečovité snaze dostat do diváckého povědomí neznámou záchranářku. Výsledek je otřesný. 2/10

plagát

Prokletí (2021) 

Vše kolem Laurentova panství je prokleté. Majitel (Alistair Petrie) před nedávnem nechal vyvraždit  nedalekou cikánskou osadu a od té doby se mu vede zle nedobře. Znenadání se mu přímo z postele, na které churavěl, ztratil malý syn. A po okolí se začíná potulovat krvežíznivá bestie, na kterou účinkují jen stříbrné kulky, což by odkazovalo na vlkodlaka, ale při vzezření stvůry v tom velkou jistotu mít nebudete. Příjezd patologa by mohl vnést do celé věci jasno. Film začíná na bojišti, musíme se ale vrátit o celých 35 let zpátky, abychom zjistili, jakou souvislost má úvodní sekvence z 1. světové války s celým příběhem. Režisér Sean Ellis hlásí návrat na filmovou scénu po pěti letech. Naposledy si vedl více než dobře s válečným dramatem Antropoid. Nyní ale razantně přehodil výhybku a najel do tenat hororu. Vedle režie si vzal na starost také scénář a kameru. A právě s kamerou a celkově vizuální stránkou filmu moc neoslnil. Ostatní aspekty jsou už pojaty poměrně méně vídaným způsobem. Gore je detailní, provedené kvalitativně na vysoké úrovni. A vražedné monstrum vyhlíží také dobře. Obsazení potěší několika známými hereckými položkami. V roli patologa je k vidění Boyd Holbrook, manželku majitele panství ztvárnila vnadná Kelly Reilly. Mezi těmi méně známými jmennými položkami zaujme mladinká Amelia Crouch jako dcera majitele. Film se snaží o trošku složitější strukturu vyprávění. Pozadí celého prokletí chce vyvolat velkou strašidelnost, objeví se při té příležitosti bujarý strašák i ze země vykopaný stříbrný chrup, až tolik úzkosti to ale divákům nezpůsobí. Kdo rád kletby s náznaky invenčního zpracování, může se směle odebrat do kraje plného záhad a hutně nevlídné atmosféry. 8/10

plagát

Infinity Pool (2023) 

Alexander Skarsgård se ocitne v prapodivném turistickém resortu, situovaném do prapodivné zemičky, kde vaše jakékoliv porušení zákona za vás může odpykat váš dvojník, kterého narychlo vyrobí. Když se k tomu přidají halucinogenní a surrealistické výjevy a situace s dvojníkem se následně vymkne kontrole, je zaděláno na netradiční film. Jablko nepadlo daleko od zvrhlého stromu. Brandon Cronenberg se výrazně potatil a dělá svému slavnému otci Davidovi Cronenbergovi čest. Ten už je celkem stár, takže jeho poslední film Zločiny budoucnosti byl úplně bez tvůrčí energie a nestál vůbec za nic. Syn Brandon je taky magor, ovšem z jeho počinu sálá větší touha provokovat až šokovat. Jeho mnohdy psychedelické manévry mají zručné režijní uchopení. A práce s herci mu rozhodně není lhostejná. Když to má být perverzní a netradiční podívaná, tak se musí bezpodmínečně povolat Mia Goth. A ona nám holka dokonce zkrásněla! Pochlubí se odhalenou prsní výbavou a nejmenší problém jí nečiní ani kojení (dospělého muže). Jak by si mnozí přáli, aby ve filmu měli stoprocentní přehled. Režisér jim to prostě nedopřeje. Libuje si v chaotickém přeskakování v ději. Mnohdy není tak úplně zcela jasné, zda se jedná o surrealistický výjev, nebo má divák před sebou reálnou situaci. Jednoznačně to není film pro každého. Jeho specifikace z něj činí dílo, co se ocitá na žánrovém rozhraní.  Co mě překvapilo, byla poměrně nízká míra zvrhlostí a násilností. Šel jsem do filmu s tím, že to bude hodně prošpikované perverzitami všeho druhu, o přehršel se v žádném případě nejedná. Potěšila nepředvídatelnost. Natočeno je to na kvalitní technické úrovni, i když někoho může odrazovat koprodukce s Chorvatskem a Maďarskem, kde se film z větší části natáčel. Celkově se jedná o nejlepší počin z dílny perverzáka mladšího. Mia Goth je mnohem větší tahoun než Alexander Skarsgård. A chcete-li něco netradičního, tak tohle splňuje kritéria abnormálně prapodivného filmu. 7/10

plagát

Ulička nočných môr (2021) 

Nestřídmá stopáž má za následek optickou zdlouhavost filmu. Oproti tomu film disponuje tvůrčí osobitostí, má vytříbené (technické) atributy, mezi něž patří kamera Dana Laustsena, která skvěle umí střídat žánrové nálady. A poměrně pozoruhodné je rozdělení filmu do dvou odlišných částí. V té první sledujeme příchod nemajetného hlavního hrdiny do kočovného cirkusu s bizarnostmi, takže k vidění je největší silák na světě, nejmenší muž na světě, elektrická žena a mužská zrůda zakusující před obecenstvem slepici. V hlavní roli se představuje Bradley Cooper, a prostředí freak show dotváří Willem Dafoe, Ron Perlman, Toni Collette, David Straithairn a hlavně Rooney Mara, se kterou náš hrdina od kočovné společnosti odejde. Druhá polovina je od té první výrazně odlišná. Nese se ve výrazném nástinu neo-noir thrilleru. Na scénu významně napochoduje magická Cate Blanchett v roli podivné psychiatričky. A ústřední dvojice Cooper-Mara mají vlastní živnost, kdy s obecenstvem dokáží obratně manipulovat a nebrání se ani spiritistickým seancím, až se sami dostanou do smrtící pasti. Guillermo del Toro je technicky dokonalý, vzruch sice nedosahuje mimořádného měřítka, film postupně nalézal svůj rytmus. Zdlouhavější scény se dostavily spíše v té druhé polovině. Tempo, ačkoliv nebylo nikterak vysoké, místy znatelně uvadalo. Společná setkávání Coopera s Blanchett v její pracovně sice měla nějaký ten náboj, jen mně přišlo, že se vše dalo o něco více uspíšit a dostat se do náležitého tempa. Závěrečný úsek byl absolutně mimo. Režisér už asi únavou nenatočil materiál, co by zaujal, takže dojezd už je vyloženě slaboučký. Výsledkem je originální tvůrčí počin, co má pár vad na kráse, ovšem hledači vytříbených obrazových kompozic, osobitých režijních postupů a skvělých hereckých výkonů by film mohli vyzkoušet. 7/10

plagát

Želanie k narodeninám (2022) 

Babča slaví významné narozeninové jubileum a nenadále s celým svým nejbližším příbuzenstvem překvapí svého syna, o kterém ani v nejmenším nemá tušení, že je vyznavačem pánských análů. Aby své máti narozeniny nepokazil, v návalu zoufalosti se rozhodne se svoji kamarádku vydávat za svoji přítelkyni, jejího nového přítele za svého souseda a tím tak zamaskovat svůj homo vztah. A navíc se ztratí dvě děti rozvedené matky a všichni se ustaraně vydávají po jejich horké stopě. Rozjíždí se bláznivý kolotoč plný nedorozumění a omylů, který má solidní komediální náboj. Filmový světě, div se! Marta Ferencová stvořila film, na který se dá dívat, dá se u něj zasmát a příjemně šlape po humorné cestě. Herci odvádějí kvalitní komediálnost. Igor Orozovič je stěžejní postavou ve filmu, za přítele dostal Tomáše Kluse. Kamarádku v nouzi a poslední záchraně hraje Veronika Khek Kubařová. A Jaroslav Plesl, který je jejím novým postelovým kamarádem, hraje zase jednou roztržitého blba, co na sebe také strhává komediální pozornost. Kdo mě nezajímal a zajímat nebude je politicky angažovaná Eva Holubová, té se nikdy smát nebudu a může jít na Hrad a nestrašit ve filmu. Jejím filmovým manželem je osvědčený Jaroslav Dušek, policista ve výslužbě. Silnou komediální slinu chytil Matěj Hádek a se Simonou Babčákovou utvořil dobrý hláškující pár. Menší prostor dostal David Švehlík v roli bývalého manžela. Režisérce se tedy konečně podařilo být naplno vtipnou. Ještě sice má rezervy, nějaká ta trapná scéna se tak úplně neodbourala, je to ale významný posun, jak naprosto oddechově a bez velkých intelektuálních nároků zabavit diváky. 7/10

plagát

Proxima (2019) 

S pěknou prsní výbavou až ke hvězdám. Eva Green nahrazuje svými vyvinutými ženskými přednostmi absenci pobytu ve vesmírných dálavách. Takže, jak jste jistě pochopili, o vesmíru se bude jen mluvit. Většinu filmu strávíme ve výcvikovém středisku, kde hlavní hrdinka absolvuje celou řadu zátěžových testů. A jelikož je silně fixovaná na svoji sedmiletou dceru (Zélie Boulant), tak je třeba počítat s tím, že ta s ní bude na každém jejím kroku. Dopředu se dalo počítat s tím, že se bude jednat o komorní snímek, který bude prost speciálních efektů a nepotrpí si na velkolepost. I režijní přístup tomu odpovídá. Je znát, že na režijní židli trůnila žena. Alice Winocour je ve svém vedení snímku dobrá, sice jsem byl zastižen nudou, nebylo to ale v takovém měřítku, že bych na film vzpomínal ve zlém. Docela se sluší zmínit, že na tu vesmírnou misi naše hrdinka nebyla sama. Kdyby náhodou její vagína začala trpět suchostí, tak se dalo vybírat mezi kolegy, reprezentující americko-ruský tandem, Mattem Dillonem a Alexejem Fatějevem. Sice jeden horší než druhý, ovšem když je sexuální krize, jste navíc ve vesmíru, tak sáhnete i po strašilce. Co bylo na filmu až přespříliš, tedy postupem času otravné, byl právě vztah matky s dcerkou. Holčička úplně nesympatická, takže si myslím, že i pro tu Evu bylo těžké k ní pojmout nějaké sympatie. Oproti tomu pobyt ve vesmírném výcvikovém středisku byl zdařile podán. Zátěžové testy měly i nějaký ten stupeň věrohodnosti a divácké relevance, takže tohle hodně chválím. Příznivci netradičně posazených filmů, kteří oželí přívaly speciálních efektů, si rádi dají tento dramatický příběh astronautky, která by jistě zvládla se svými vnady i let bez skafandru. A na oběžné dráze by sklidila pozdvižení nad tím, že zemská gravitace na její poprsí nemá vliv ani ve středním věku. 6/10

plagát

Vyproštění 2 (2023) 

Chris Hemsworth morduje gruzínské hrdlořezy v rámci záchranné mise své bývalé švagrové a jejích dvou dětí. Herec se ke své roli vrátil podruhé. Dvojka nabízí přehledný a v podstatě jednoduchý příběh, který je cílený na přívaly akce. A ta vypadá zatraceně dobře. Rýpalové namítají její častou nereálnost, já jen podotýkám, že jsme v akčním filmu, kde se nehledí na maximální reálnost akce. Je to přece fantazijní svět. A rozhodně je dobré vidět efektní akční scény, včetně (z)ručně sestřelené helikoptéry. Pokud se takovým nespokojeným divákům takové postupy nezamlouvají, pak ještě je tady možnost dát si maraton se Ženou za pultem a zjišťovat, zda rohlíky na krámě byly atrapy. Sam Hargrave natočil teprve svůj druhý film a překonává i vyhlášené akční specialisty. Dokázal pokračování vtisknout pořádnou intenzitu napětí, jsou často fyzicky cítit střety protivníků a dvě hodiny, co film trvá, mají patřičný rytmus a dynamiku. Produkčně je film správně ošetřen bratry Russovými. Bylo také důležité dostat do filmu výrazné akční scény, které se budou dobře pamatovat. Scéna z výškové budovy v Rakousku, která má tendence přivodit divákům závratě, patří právě k těm pozoruhodně natočeným. Česká tvůrčí stopa je zastoupená v  závěrečných titulkách množstvím jmen, která na filmu spolupracovaly. Výsledkem je špičkový akční nářez v syrovějším rouchu, co se i napodruhé předvedl ve vynikající akční a herecké formě. 10/10