kingik

Kravička aneb Jak (socialisticky) šetřit. Ty vole, já jsem se přehlédl, v názvu je Krabička. To nevadí, soudruzi, zachovejme klid, systém se zhroutí až za více jak dekádu, vždyť papírové desetikoruny se dají vkládat i do krabičky ve tvaru kravičky. Ano, pozvolna jsem se dostal k tomu, jakou další mravně poučnou a socialisticky hovnotnou pičovinu duo D+D stvořilo. Přiznám se, že přesně nevím, v čem konkrétně spočívala pointa příběhu. Jestli motorka stála tehdy (kupříkladu) stovku, tak už se dávno mohla válet Somrovi před barákem, protože do vlastnoručně vyrobené krabičky se víc nevložilo. Po desetikorunách by se na mašinu opravdu spořilo nekonečně dlouho. Těžko říct, po jaké motorce "akční" tatík toužil. Jestli chtěl jen tehdy populárního "pincka", mohl klidně požádat nějakou vousatou soudružku oddílovou vedoucí, která by jistě v rámci družby a čistějšího ovzduší, vypomohla. Pak se také nabízela krádež vytouženého stroje. Na socialistickém dvorku nebo u Národního výboru jistě parkoval nějaký rudý motorkář, co jezdil na Pitralon. Tak či onak, celý tenhle nesmysl budil smích. Samozřejmě, že s takovými nanicovatými povídkami se dá trhnout akorát trapas. Mě tak zajímá, jestli za bolševika stály cigarety deset korun. Jako fajn úmysl od manželky, jak ušetřit manželovy plíce, hrtan, péro od shnití, jen by mě zajímalo, jaký efekt to mělo mít na diváka. Povídka je nudně natočena, v podstatě se v ní nic neděje. Vrcholem je scéna, kdy se Somr probudí uprostřed noci a v přítmí jde vybírat kasičku za asistence svého malého syna. Jo, to byl i na normalizační dobu poměrně hardcore. Bohdalová se Somrem k sobě herecky pasují, akorát nic tak blbého za svoji kariéru nenatočili. I když se zde dva takoví herci ujali role manželského páru, jedná se až překvapivě o komicky strádající povídku, co je bez tvaru, nápadu a patřičné funkčnosti. 20%

Frankie Muňka hrdinou bez bázně a hany v Las Vegas. Místo hazardu, smočení klády v upištěné brunetce a praktikování gay hrátek s postarším varietním umělcem, je nucen si na příkaz režiséra představovat apokalypsu ve studiu, v němž se valí na návštěvníky města hazardu a zábavy digitální písečná mračna, umírají jeho kamarádi, běhá zde digi tygr a občas se i hláškuje. Je docela hazard do tohoto "céčkového" filmu jít, protože divák riskuje své zdraví. Ze scénáře ho může trefit šlak, hrozí i nějaká ta psychická újma, ale pokud už něco snesete, je šance na zábavu. Las Vegas je vylidněné, s výjimkou dvou "davových" scén, se kamera nehne od skupinky mladých lidí, k níž se připojil i Barry Bostwick, který už možná vytvořil i horší (televizní) role, než je varietní seladon, co si dá s oblibou do "trumpety". Scénář si vzali do pér Joe D´Ambrosia a Tom Teves, kteří dali o sobě vědět po letech, kdy zabodovali kritikou uznávaným seriálem Blood+. Tentokrát jsem ale asi jediný, který o jejich počinu "seriózně" píše. Tímto počinem skutečně několikrát prosvitne zajímavý nápad, který ale v chudobné realizaci nemá patřičné vyznění. Ve filmu se docela početně umírá, skupinka se rychle tenčí, jenže úmrtí jsou nanicovatě natočena. Výrazným plusem je nasazené tempo. Apokalypsa se rozpoutá po několika málo minutách, na nic se zdlouhavě nečeká. Obsazení vévodí Frankie Muniz, s ním jsem viděl před léty ptákovinku, ve které byl za teen agenta. Od té doby se moc nezměnil, vizáží je starý-mladý. Tenhle snímek se nepohybuje přímo v rovině parodie na katastrofické filmy, i když je docela možné, že tvůrci zamýšleli být vůči žánru úmyslně ironičtí. Jenže nemají na to. Ve filmu jsou ta digitální mračna obtěžující. Celé se to ponoří do nevzhledného vizuálu, který mnohdy zhoršoval viditelnost a dění na scéně. Ono nebylo z hlediska zkázy města o co stát. Dramatické křižování autem v bouři, jedna spadlá (digitální) helikoptéra a s ní spojený digitální výbuch. Z technického hlediska nic pěkného na pohled. Tvůrci se odhodlali mixnout to hororovými prvky, takže se místy daří přijít i s nějakou to originálně bizarní scénou. Jen ta explicitnost se v žádné scéně úmrtí nedostaví. Ve všech umírajících postavách by se krve nedořezal. Jack Perez chtěl patrně natočit hodně "ulítlý" film, překvapivě je na celém filmu tím nejbizarnějším jeho lokace. Bylo znát, že rozpočet akorát tak maximálně stačil na občerstvení štábu.Třeba jednou přijde i výživný remake. 40%

Zjistil jsem, že jsem v životě nemasturboval nad ruským filmem, nad ruským tenisem jo, v dobách Anči Kurvinikové, jenže nad skutečným ruským filmem nikoliv. Pravda, příležitostí mnoho nebylo, nejblíže jsem měl k tomu u seriálu Sedmnáct zastavení jara, jenže v záběrech se objevoval spíše hlavní hrdina, což mému ejakulátu skutečně neprospívalo. Přesto mě někdo v masturbaci předčil. Byli to ti uživatelé databáze, kteří bezmyšlenkovitě udělili stupid ruským filmům, po pěti rudých hvězdách. Nestačilo to, do červených čísel se dostaly i polské filmy. Ptal jsem se ve svém okolí, jestli by se někomu mohl líbit nějaký ruský a polský film. Ne, nikomu! Takže normální diváci nepotřebují žádnou filmovou databázi, která by jim určovala vkus. Tudíž jsem hned věděl, že show na pokračování, v níž se české celebrity stylizují do slavných zahraničních zpěváků, zde nebude hodnocena kladně. Objevuje se v ní přece výkvět českých umělců, z nichž někteří jsou naprosto zatracovaní. Kdo by se v této show měl objevit, aby to tedy stálo za to?! V téhle neotřelé show se zajímavým formátem jde o pobavení, je to i říznuto parodií. Teď k záporům: Sokol v roli moderátora neobstál, to jsem od něj čekal víc. Rychlý pryč z pódia, Kohák pryč z poroty, je ho už všude plno, Čvančarová kozy ven, Chýlková působila znuděně, proč to bere, když má nároky posazené na nejvyšší míru. Název je poněkud nelogický. Je mně úplně jedno, jestli nějaký zdejší mamrd nakydá své přemoudřelé kecy, když by byl v reálu schopen akorát umývat to pódium ve studiu. Takže úplně v pohodě show. 60%

Na obřím digi péru zvaném Mega Dick. V kinech byla delší dobu poměrně nouze o dobrodružné námořnické eposy, díru přišel zaplátovat harcovník Ron Howard. Síly spojil s osvědčeným Chrisem Hemsworthem, jenž je ústřední postavou vyprávění, ačkoliv fascinující příběh o (ztroskotané) posádce velrybářské lodi Essex, vypráví po letech její nejmladší člen, a to přímo slavnému spisovateli Hermanu Melvillovi, který se zaujetím počíná psát první řádky svého slavného literárního díla - Moby Dick. Divák tak bude svědkem zrodu slavné knihy, respektive kterak se příběh velrybářů stal zdrojem inspirace do té doby podceňovaného autora. Po mnoha fascinujících scénách na moři, nasáklých CGI skrz naskrz, bylo ale postupem času jasné, že dvojka Howard & Hemsworth nenaváže na úspěch svého sportovního dramatu "Rivalové". Film v USA v podstatě propadl. Když se příběh přehoupl z vln oceánu na souš, přišla i podstatná změna stylu vyprávění. Změna k horšímu. Dobrodružný styl se prakticky z filmu vytratil, nástup hlásily podivné "psychedelické" až hardcore výjevy, co stejně podivně znázorňovaly utrpení a strádání námořníků ve stavu ztroskotání. Že už to nebylo nijak zábavné, avšak pro film svým způsobem přínosné, to už se jaksi z hlediska kompaktnosti a adekvátnosti scénáře neřešilo. Horší bylo, že už se nedostavila žádná epická scéna! Film zřejmě všechny vyplýtval ve svých předchozích skvělých dvou třetinách. Dojezd byl přinejmenším maličko nudnější. Spousta potenciálně dobrých scén se totiž vměstnala jen do úst Brendana Gleesona, který je sice detailně popsal, ale co z toho. Divák tak byl třeba připraven o kanibalistickou scénu, v níž je barvitě popisováno, jak zubožená posádka "hamala" jednoho (černého) ťuhýka ze svých řad. I když film má ke dvěma hodinám, v závěru už se začalo spěchat, což se podepsalo na celkově slabém vyznění několika stěžejních scén, k nimž patřilo i soudní líčení s přeživšími veliteli ztroskotané lodi, kteří byli vyšetřovací komisí nuceni lhát, aby nevyšlo najevo, že posádka byla zdecimována obří Bílou velrybou. Převážná část filmu je ale perfektní. Bez vydatného CGI se dnes už žádný pořádný blockbuster neobejde. Není tedy proč mít filmu za zlé, že množství scén na moři je plně digitálních, stejně tak konfrontace velrybářů s (digi) kytovci. Howard s kameramanem Anthony Dod Mantlem připravili fascinující porcí scén, ve kterých přírodní živly a obyvatele oceánu, nikdo hned tak nezkrotí a nepokoří. Je to nádherná podívaná, z níž si určitě vybavím skvělého Chrise Hemswortha, který hrál vyvinutým pérem, vyvinutým svalstvem i vyvinutým herectvím. Následovali ho i ostatní ze zajímavého hereckého ansámblu. Až na tu rozbředlou závěrečnou fázi filmu, je to film vládnoucí emocemi, pěknou kamerou, řemeslnou režií a plnokrevnými hereckými výkony. Snad jen pro pěstitele skalár je tenhle film určitým varováním, i z mírumilovné akvarijní rybičky lze mít za čas útočného Moby Dicka. 80%

Král džungle v digitální podobě. Ale liánu si kvůli tomu do svého příbytku pořizovat nebudete. Tahle německá verze se do našich kin neprotlačila, i když měla působit ambiciozním dojmem, nakonec tomu tak není. Film se nedostal do pér a pizd nějakého opravdu dobrého scenáristického tandemu, podílel se na něm režisér osobně a scenáristka opovrhovaného Města z kostí, tudíž diváka čeká mixované dobrodružné, mnohdy i nesoudržné až podružné peklo, v němž lze uzřít vliv King Konga, Supermana, Avataru, který však příběh staví do povrchní slátaniny. Příběh si vypomáhá hlasem vypravěče, ačkoliv to, až na zanedbatelné údaje o časovém posunu děje o několik let kupředu, nebylo vůbec nutné. Hrdina příběhu je na začátku chlapcem předškolního věku Tarzanem, který na rodinné výpravě za vzácným meteoritem (v pozdějším průběhu děje na něj ještě přijde řeč) vládnoucím mimořádnou energetickou silou, přijde o svoje rodiče. Dál už to znáte. Ujme se ho opice, kluk roste a sílí, z neduživého kluka je záhy lamželezo. Nevšiml jsem si ale, že by byl před odchodem do džungle nějak retardovaný, vyjadřoval se normálně, tudíž mně péro nebere, proč po letech ztratil schopnost mluvit lidskou řečí, a byl udivený ze všeho, co nějak souviselo s lidskou civilizací. Po letech do džungle zavítá lidská noha, respektive vědec na výpravě, co má dceru Jane. Ta se do pralesa vrátí hned dvakrát. Poprvé je to bezstarostná tynejdžerka s praktickým krátkým sestřihem, o několik let později už je to mladá dáma s dlouhým hárem, ochránkyně přírody, která místo kundy používá rozum. V obou případech návštěv, uskutečněných z různých okolností i důvodů, se setká s Tarzanem. Dohromady si nic podstatného nesdělí, přesto Jane při druhé návštěvě, k níž došlo až za řadu let od té první, na níž jí Tarzan zachránil život, prohlásí k divochovým koulím, že jej lovískuje. Prostě jen tak to plácne, aniž by ji do tohoto citu něco nutilo. Mezi námi heterosexuály, on ten Tarzan Boy nebyl žádný dobyvatel kund, co nepoznaly styk s okolním světem, ale jako respekt před ním. Ještě se sluší dodat, že jim tu jejich lásku kalil záporák, co se chtěl primitivního divocha zbavit, neboť ohrožoval jeho obchodní existenci tím, že byl jediným dědicem Greystoke company. A ještě tady byl ten tajemný vesmírný kámen, na který si zálusk dělali dva lidé, záporák chtěl jeho zdroj energie zpeněžit, potrhlý Janein táta jej chtěl využít pro vědecké výzkumy. Děj splácal až moc motivů, které se do filmu o opičím muži příliš nehodily. A nyní se dostávám k animaci, která byla na velmi solidní úrovni, zaostávala ale u lidských postav, kde nebyla úplně detailně vytříbená, třeba vadila absence mimických svalů, propracovanost detailů tváře, tento "fyziognomický" nedostatek často vyvolával, že postavy vypad(a)ly z nějaké výtvarně průměrné videohry. Fauna a flora byla výrazně zajímavější a hezčí. Opičí tlupa, ač v příběhu podstatně upozaděná, byla příjemně životná, pralesní prostředí působilo malebně rajsky, věčně zalité sluncem, nekonaly se výkyvy počasí, To scénář už měl značné výkyvy. Mnohdy vše převýšila naprostá naivita, vyzrálejších momentů si divák užil jen v souvislosti s nějakým úmrtím. Barrandov opatřil film dabingem, Kellan Lutz a Spencer Locke, na mě nepromluvili, i když jsem za dabing rád. Do filmu se mně nechtělo, dabing vlastně podnítil chuť tuhle digi verzi vidět. Se slabým scénářem nešlo skákat z liány na liánu, i když se paradoxně skáče od jednoho k druhému a filmu chybí konzistentní ráz. Technická stránka to ladí do snesitelné vizuální podívané. Děkuji tv Barrandov, že mě hned na úvod svého velikonočního programového vysílání nevyšlehal tureckým seriálem. Ale dal své oblíbené německé soudruhy, od nichž snad poprvé odvysílal něco normálního, kvalitou nepohoršujícího. 60%

I když nejsi Čech, Čech, Čech, tak si to nehaž! Jsi Vašut, Vašut, Vašut, tak si to nekaž! Návrat v pravou chvíli, nebo to rychle vyklidí obrazovky? Češe si Vašut patku: A/ doleva, B/ doprava, C/ nemá vlasy, D/ nosí paruku. Správná odpověď je za H. Je to jedna z inovací, se kterou se lze setkat v nové verzi. Je to ďábelská soutěž se šikovným moderátorem. 60%

Sólo pro Dášu a výtah! Rok 1983 byl asi dobrý rok. Vznikla v něm originální a příjemná povídka, která dokonce vyzněla i realisticky. Tedy nic pro klaustrofobiky, zůstat viset ve výtahu není nic příjemného ani dnes, natož v erárním činžáku, ve kterém se poslušně čeká, až se uráčí pan správce vrátit z víkendové návštěvy fotbalového zápasu. Do té doby matka čtyř dětí musí vytrpět "muka", jak si bez ní její dvě malé dcerky poradí s vařením náročného oběda, nejmenší dítko s náročným vytlačením nálože na nočníku a nejrozumnější synátor, křížený s Láďou Hruškem a MacGyverem, s okamžitými zlepšováky, ale také s nástrahami tehdejší "moderní" technologie a následným vyproštěním vystresované pasažérky. Příznivý dojem přesto kazí zbytečnosti, které se měly odbourat. Příběh se odehrál o prázdninách. Z tranzistoru se linou typické socialistické poučky, jak chránit své děti před nebezpečím, které na ně číhá, zůstanou-li bez dozoru. Zoufalá matka uvězněná v kabině výtahu to slyší a hned si to spojí se svými ratolestmi. Nic proti, ve výtahu trčela přímo před svým bytem, cca 1.5 m vzdálenost od dveří k výtahu, byla tedy úplná pičovina strachovat se o téměř dospěle se chovající děti. Jejich chování taky zrovna nebylo moc uvěřitelné. Vzhledově sotva do čtvrté třídy, uvědomělé byly ovšem mimořádně. Nepochopitelné bylo, že nikdo z nájemníků nevolal nějakou vyprošťovací službu, když viděli svoji sousedku v nesnázích. Roli gentlemana v nouzi sehrál Jiří Wimmer v roli poštovního doručovatele, škoda, že se u diváků zapsal jen svými humornými scénkami, protože měl evidentně na víc. A v neposlední řadě vidím za neuhlídaný detail velký otvor, kterým se dalo ze zaseknutého výtahu vylézt. Kdyby se chtělo, štíhlá i pružná Veškrnka by se tou zející dírou protáhla. A kdyby ne, tak jako pokus, by to nebylo marné. Ostřílený Jaroslav Dudek se tentokrát musel obejít bez svého dvorního scenáristy Dietla, k ruce dostal o poznání dynamičtějšího Melíška. Společně dali na malém prostoru, v téměř divadelním aranžmá, vzniknout sympatické bakalářské povídce, které těch mých 60% bude muset stačit.

Dávám Matonohovi týden, maximálně dva. V době od 17:35 do 18:30 se stejně pravidelně věnuji masturbaci, nasazování kondomů na svíčky a čtení zábavné literatury. Ten nesympatický ostříhaný oslizlec nemůže v žádném případě rušit mé kruhy. A co na to Češi? Budou tuhle trapnou soutěž svorně ignorovat. 0%

Opakování je matka hororu. Bylo to už tady několikrát, proč si to nedat znovu, že. V Grace Arbor řádí sériový vrah, který jde výlučně po bývalých studentech maturitního ročníku 2010. Zdá se, že by vraždy a divné věci, které se partě mladých lidí dějí, mohl mít na svědomí někdo, kdo se stal na škole obětí jejich krutých žertíků. Podezřelých je skutečně hodně. Hned od prvních minut se totiž vyrojí pěkná řádka postav, která postupně opustí scénu. Buď samovolně, nebo je sprovodil záhadný vrah. Některé postavy vyložené překáží a působí nadbytečně. Samozřejmě to stěžovalo orientaci v nich.Jeden z mrtvých mladíků měl dokonce identické dvojče, se kterým se nikdy osobně nesetkal(!). Teď přijel, aby se o bratrově vraždě dozvěděl víc. Samozřejmě se stává podezřelým číslo jedna. Mnohem kompaktněji by působil jen úzký okruh postav úzce spojený s tajemnou minulostí školních let, ten se ale neustále rozrůstal. Identitu vraha pochopitelně nikdo nezná. Ta je skryta pod maskou ženy středního věku a parukou s vrkoči. Na filmu je až nápadně znát, že si za vzor vzal hororové slasher hity Vřískot, Tajemství loňského léta, ale zavadí také o torture-porn sérii Saw, nejblíže (myšleno kvalitativně) má však k méně známému slasheru Valentýn, který naše kina brázdil už před hezkou řádkou let. Mix těchto filmů zajímavě funguje jen po určitou dobu, než režisérovi došly peníze, nápady, dovednost kompaktně režírovat a vytratila se schopnost přijít s kvalitním vyústěním, tradičním to neduhem začínajících režisérů. Film se spokojil s chcíplým závěrem, který se mně vzhledem k předchozímu průběhu nezamlouval. Dvě třetiny filmu zásobují diváka vraždami v celkem nápaditém provedení s gore na střední úrovni, vzájemným se podezříváním i řadou (trapných) kliček, aby se nepoznalo, kdo je vrah. Kličky i matení diváka byly stejně k hovnu, neb rozuzlení, s ním i samotný závěr, je katastrofa! Prakticky se rezignovalo na jakékoliv napínavé a úderné finále. Ke všemu je rozuzlení podáno nesrozumitelně(!). Dynamiku děje si režisér také příliš nepohlídal. Už ze slabého traileru je zřejmé, že financí film neměl nazbyt. Trailer byl hodně amatérský, film samotný to částečně odboural, toho nepříznivého dojmu se ale úspěšně nešlo tak docela zbavit. Mix hororových subžánrů se mně ale líbil, ten přetlak režisér Robert Mearns relativně ustál. Herecká sestava neznámá, nijak protivná, adekvátní. Režisér se má ještě ale co učit, zvláště když si za svůj vzor vybral věhlasné příslušníky hororového žánru, které měly ve své době kvalitu nastavenou vysoko. Pokud se vám zamlouvají nízkorozpočtové slashery, tenhle by měl přibýt do vaší divácké sbírky. 60%

Televize, která slaví úspěch s podřadnou kvalitou. Když Barrandov po večerech nev(yv)rhne po divácích nějaký "úžasný" německý film, který se v týdnu pravidelně střídá s tureckými seriály, soudkyní Rebarborou a retro estrádou, přijde na řadu sobota a s ní něco exkluzivního - přímý přenos vyhlášení Krásky roku. Dovedete si představit, jaká je to událost?! Dovedete si představit, jaká bomba je, že Chlasta Ko(be)rec dal vale konkurenčním televizím, přebral Tajenku po zblázněném Cibulkovi a nyní asistoval Čenskému u moderování?! Kdo neviděl, neuvěří, jak je Chlasta zábavný, když si ten večer rezervoval okénko se skrytou kamerou, v níž nachytal účastnice soutěže coby vilný Johny Vávra, ředitel castingu, jenž lákal dívky na velké peníze, které by jim spadly do klína, kdyby se svlékly. A co teprve ten "bohatý" výběr účinkujících, který se smrskl na přehlídku umělců, o nichž si myslíte jen to nejhorší. Vrcholem byla trojice glosátorů, Přeučil, Morávková, Vano, která byla úplně zbytečná. Ony ty ženské nebyly ani tak škaredé jako blbé. Zahodit jim mozek, jejich těla by se dala použít, ale to už je podle vkusu každého soudruha. Jejich věk zůstal záhadou, chyběla i promenáda v plavkách. Většina z nich mladé a vdané paní, je fajn, že si je někdo stejně tak blbý vzal, chce s nimi stárnout, mrdat, stárnout, mrdat. Celkově to byla příšerná show, chaoticky poskládaná, slabě programově obohacená, blbě odmoderovaná. A co myslíte, jak to dopadlo? Jak už bývá pravidlem, vyhrála ta nejhorší, dva fakany na pizdě. Dost uhozená volba královny krásy. Ani lehčí náběh perverzity, o který se staral Chlasta, nezabrání odpadu. 0%