kingik

Dokázal porazit zákeřnou chorobu, nedokázal si poradit s dopingem, který byl jeho dlouholetým neviditelným partnerem v pelotonu, který se svým úspěšným týmem dovedl k sedmi vítězstvím na Tour de France. Řeč je o hvězdném Lance Armstrongovi, kontroverzním cyklistovi, jehož dopingový skandál se pokusil zmapovat tenhle film. Pokud čekáte adrenalinové cyklistické závody, budete překvapeni, jak tvůrci Armstrongovu kariéru na kole smrskli jen velmi ilustrativním způsobem. Kombinace závodů s nešikovně vloženými archivními záběry, která se omezí jen na hrstku detailních záběrů na šlapajícího Armstronga, není příliš šťastná. Když se k tomu přidalo permanentní opakování vítězného ceremoniálu na stupních vítězů za neúčasti diváků v záběru, avšak za jejich vydatného jásotu použitého z jakéhosi předtočeného zvukového záznamu, nevypadalo to vůbec podařeně. Plusem je, že film se nijak významně nevěnuje soukromému životu hvězdného závodníka. Seznámení i svatba s jeho ženou se odehraje jen v kratičké, nepříliš podstatné sekvenci. Více už film o osobní život ani nezavadí. Je zaměřen hlavně na vzestup a pád sportovní legendy, která frčela na zakázané stimulační látce EPO. Film trochu počítá s tím, že je divák nějak informován o sportovním skandálu, dále se ale nesnaží předložit víc, než jen to, co je o kauze známo. Setkáte se tedy s postavami, které měli co do činění s Armstrongovými sportovními úspěchy, nebude chybět ani investigativní novinář Walsh, který byl jedním z mála lidí, kteří nevěřili, že Armstrong dosáhl svých vítězství poctivou cestou. O celé události sepsal knihu, která posloužila filmu jako studijní materiál. Optimální podobu ale film nenabral. Režijní veterán Stephen Frears se zmohl jen na film v lacinějším televizním syžetu, jemuž je podřízena výprava, kamera, scénář i méně atraktivní herecké obsazení ve vedlejších rolích, byť hrající velmi spolehlivě. Ben Foster těžil z výhody, že byl svému slavnému předobrazu značně podobný. Tudíž odpadá dohadování, koho to ten herec vlastně hraje. Ale ano, hrál schopně, náhledy do zákulisí, kde dopuje, jsou neotřelé, režijně se ale film nijak nevyznamenal, ani nepřekonal, což ale není nic překvapivého vzhledem k Frearsově průměrné filmografii. Každý sport může být atraktivní, má-li svou hvězdu. Biatlon taky ničím nelákal, dokud si divák neukroutil honina nad Soukalovou. A cyklistika také přišla o svoji zajímavou hvězdu, která si pojem fair play vysvětlovala dost po svém. 60%

Boris Hybner (relativně) v pohodě, třeba umí pohodu i zahrát, je přece mim. Z alkoholika je stomik. Průvodce pořadem, Honza Dědek, tradičně zůstal věrný svému permanentnímu kakabus výrazu. Pořad, ostatně jako všechna jeho vydání, o hovně (přirovnal bych to k metafoře), povídalo se převážně o hovnech (došlo i na skutečná hovna), ovšem korektní formou. Vývod je na hovno. 40%

Námět nepředstavuje nic extra. Pokud se ovšem na tuhle tv inscenaci dívali diváci v době jejího vzniku, měli pro ni větší pochopení. Bylo zřejmé, že lidé k sobě měli blíž. A obyčejný plácek nesloužil jen k "čutání", nýbrž k udržení pospolitosti celého sídliště. To je sice hezká myšlenka, nicméně celé je to prezentováno dost nudně a nevzrušivě. A navíc je mně úplně u prdele, jestli lidé měli k sobě blíž. Dneska těžko diváka osloví nějaká přetahovaná o budoucí zaniklý kus asfaltu, na kterém má vzniknout parkoviště. Adamec ještě tehdy netočil protivným komerčním způsobem, poměrně věrně uměl zachytit atmosféru tehdejší doby. Jenže tehdejší smýšlení lidí bylo dost abnormální. Než by tedy spratci zalezli k netu (net nebyl, mě nic jiného nenapadlo), dali pokoj, když už se celý život s těmi namrdanci musí člověk zaobírat, tak to ne. Neustále "brečeli", že nemají kde provozovat svoje sportovní aktivity a kdesi cosi. Někteří z dospělých se přikláněli na jejich stranu. No prostě idylka. Zvláštností bylo, že ti kluci neměli žádné fotbalové vzory. Nelze přesně určit, jaký fotbalista byl tehdy v kurzu, dneska by to byl samý Ronaldo a Messi. Tehdejší cenzura zřejmě nepustila žádného "špilmachra" do scénáře, takže ani z hlediska propagace fotbalových idolů se nic nekonalo. Hodinu sledovat návrhy, jak zachránit plácek za barákem, bylo opravdu moc. Na dané téma by v pohodě vystačilo, kdyby se smrsklo do čtvrthodinové povídky ve stylu Bakalářů, možná by byl průběh svižnější. Z pohledu současného diváka se jedná o nepříliš zajímavé téma. Toho idealizování už bylo dost. Čurácky konejšivá soci tvorba. 40%

Kdyby se těch motivačních 30 "míčů" rozdělilo mezi Zahradnickou, Pachlovou a Šteflovou, mohly by se za ně svléknout pro nějaký pěkný pánský časopič, čímž bychom se podstatně více zabavili. Takhle se jen divák zdržel u prvních dvou epizod, dál už nemá sílu a vytrvalost sledovat loudavý seriál, který byl tvůrci ohlášen za nový, neokoukaný, opravdu velmi originální a hlavně mimořádně kvalitní. To byla od tvůrců troufalost. Scenárista Kopřivík opravdu není Troška(ř). Předpokládám, že částku 30 milionů nikdy neviděl pohromadě, tudíž může naivního diváka lepit na to, že nějaký samotářský starý pardál vládne takovou sumou, a odkáže ji svým třem blízkým za jistých podmínek. Z toho debilního scénáře úspěšně naskáče Kopřiv(í)ka. Nemá smysl se zabývat dějem, který nesplňuje nejzákladnější normu, a sice udržet si diváka po celou sérii. Vzdáleně bych námět přiřadil do nějaké zamýšlené reality show, v níž po určitou dobu vybraná skupinka lidí soutěží v asociálních podmínkách, čímž by se divák ze zvědavosti sem tam mrkl, jak se soutěžícím daří zvládat dané úkoly. Seriálová forma je nezáživná a značně nudná. Herci jednotvárné dění nijak netáhnou, o režii se nedá napsat, že by vládla řemeslnou podrážkou a tvůrčí kvalitou, jen typicky vyživuje komerční produkt na objednávku. Milan Šteindler se definitivně připravil o respekt, který si držel v počátcích své režijní kariéry, kdy ještě vládl neotřelým režijním rukopisem. Tohle dílo nic z toho nepřipomíná. Nevím, zda se Janu Třískovi vyplatilo létat přes oceán za tímhle, nebo už je tak zoufalý z nedostatku pracovních nabídek. Ale samozřejmě musel tak nějak vědět, do čeho jde. Začal si s Novou, což je asi základní pravidlo, aby jeho kvalitní herectví padlo do tenat hloupých rychloseriálů na okamžité zapomnění. Ačkoliv je divák ušetřen bílým plášťům, manažerům firem a právníkům, nemá se příliš na co těšit. Stupid styl, vratký a nezvládnutý koncept, líné tempo, nevtipné podání i dialogy, nesympatické prostředí. A spousta typických neduhů, které jsou pro dnešní českou seriálovou tvorbu neodmyslitelné. Nezbývá než s tímto seriálem nejít do žádného vztahu. 20%

Sexappeal osmdesátých let. Do ideálu krásy daleko, tím pádem se to muselo umět podat. U nás jsme v té době obdivovali péro Dalibora Jandy, šplhající po nohavici, svět zíral na kozy Italky s hroznou angličtinou. Písnička chytlavá, klip hodně tuctový, letní atmosféra (u bazénu) zdatně podaná. Z dnešního měřítka hudebních klipů se jedná zřejmě o jeden z nejtriviálnějších klipů, v němž neexistuje žádný režijní nápad. Obdivovatelé náročné muziky si jistě Sabrinu nikdy nepustili k poklopci, protože její hudbu měli za podřadnou, ta natupírovaná hrůza neuměla pořádně zpívat, zkrátka (hudební) děs. I tak se ale určitě nemohli nedoslechnout o jejím kvalitním kozišti, které nebylo výsledkem zásahů plastické chirurgie. Ti erudovanější vedli třeskuté spory, zda má větší prsní záběr Sabrina nebo její konkurentka Samantha Fox, se kterou ji pojil stejný hudební styl. Ten spor asi nerozseknu, vkus osmdesátých let mě nijak nestaví do pozoru, nicméně proslulost téhle skladby mě přiměla udělit solidní hodnocení. V souvislosti se Sabrinou zřejmě nebudu jediný, komu automaticky naskočí hudební odrhovačka, v níž ženština kyprých tvarů nadrženě adoruje pánská přirození. 60%

Samá voda! Je sice od tvůrců hezké, že diváky vytáhli ze supermarketů, kanceláří a záchytek, ven k vodě, nicméně z tohoto séroše budete mít jedině žaludek NA VODĚ. I tenhle v pohodě plní kritéria splaškových seriálů pro jednoduché diváky. Místo herců kašpaři, kulantní zápletky, z nichž by Dietl prodělal nedobrovolnou exhumaci, režie tak divně pitomá, že přímo demonstruje, jak se režírovat nemá. Každá tvůrčí profese je zde předvedena v tom nejhorším světle a utopena na dně českých tvůrčích řek. Pokud vydržíte jeden jediný díl, gratuluji, máte splněn cíl. Za odměnu získáváte klády, které si můžete (o)hlodat, stavět z nich hráz, být bobrem. A pokud vám v éře splaškových seriálů ještě tak úplně kvalitně nehráblo, můžete se vydat po stopách tajemství s Oldřichem Kaiserem. Ve 13 pokračováních navštívíme 13 smetišť a na každém z nich nalezneme indícii, která nás dovede k tomu, proč tak náročný herec vzal tak příšernou roli. Divil by se i zkušený záhadolog Standa Motl. 0%

Z kůže svlečení Hádci jsou fajn, jen scénář si měl vzít na dozor nějaký zdatnější herpetolog. Ten jedovatý had mě ne a ne uštknout. A to jsem se s ním nenudil. Pěkně se vyjímal, syčel, jenže když měl přijít výpad, vždy jsem uhnul. A tak to šlo s tímhle filmem celou dobu. Ok, nasadil se kolovrátkový styl, ale nebyl by na obtíž, kdyby se v tom filmu udála fakt podstatnější zápletka, než jen to, že jeden brácha Užovka podniká v hadrech, které mají diskutabilní původ, do zásilky se pravidelně přibalí i sexuálně podpůrné preparáty (téměř nevyužitý nápad), druhý přezdívaný Kobra, ten herecky zajímavější, je neustále sjetý dement, co ukradne i nos mezi očima, čímž stále popuzuje svého rozumnějšího bratra i okolí. Očekával jsem, že podnikání bude neúspěšné, babička, co ručila domem, o něj přijde, defektní bratr bude ubit za své hloupě nezralé činy aj. Šancí šokovat diváka bylo dost, téměř žádná nebyla využita k mé spokojenosti. Film často naznačil potenciálně vybroušenou i originálně zabarvenou scénu, ale diváka nedorazil. Klidně už se mohl divák pokochat i sexem s metrákovou dýní, ne jen sledovat rozostřený obraz při koitu. Svlečenou kůži hada moc neupotřebíte, něco podobného mně připomínal scénář. Ovšem režie už vládla podstatně zdatnějším kalibrem příjemné ráže. Od Prušinovského jsem nečekal jakýkoliv náznak originálního režijního rukopisu, měl jsem ho za bezvýrazného rutinéra. Zde však předvedl, že každé políčko jeho filmu má svoji originální příchuť, která variuje depresivní náladu filmu, z níž jen divák stěží unikne.Technicky zdatně natočené pasáže, plynule vedený střih, jakási bezútěšná atmosféra, která se line celým filmem, to určitě zasloužilo cenu za režii. Z hereckého hlediska bych cenu nedal Lucii Žáčkové, která nepředvedla nic extra.Jsou určitě daleko zajímavější herečky ve vedlejších rolích. Hádkové vnesli do filmu "rodinnou" autenticitu, bavilo mě sledovat je, když spolu byli na scéně. Ocenění za jejich herecké výkony jim náleží právem. Scénář nic moc, závěr byl úplně banální, přece jen šlo o ztrátu bližního, cynismus určitě nebyl na místě. Shrnul bych to tak, že scenáristicky je film nevyrovnaný, v mnoha důležitých fázích i nedodělaný, herecky a režijně se jedná o pozoruhodné dílo v rámci české kinematografie. Hotový z tohoto filmu nejsem, ale dal se. 60%

Ná pi pi pi...čo. Stačilo Prachařovi s Dolanským nasypat trochu zobání a už z nich máme dva Svatopluky Kuřátka z novodobého seriálu na jedno spláchnutí. Znáte to, ani kuře zadarmo nehrabe. Ovšem musí se uznat, že jak ty televize už pomalu nemají co po večerech vysílat, začalo se to podepisovat i na autorech těchto gastronomických utrejchů. Už se na tom ani škodolibě nepobavíte. U těchto seriálů pravidelně stahuji zvuk a z nudy se bavím, jak ti nemožní herci mluví najednou tiše, neb z jejich žvástů by nejeden divák začal pašovat v kloace ty nejlepší díly majora Zemana. Ze zoufalství tedy volám do ostatních televizí, jestli náhodou neplánují moc hezký, nejlépe do měsíce natočený seriál o jeřábnících, popelářích a bagristech. Z tohoto seriálu jsem nadšený, konečně někdo využívá kameru tím způsobem, že divákům ukazuje hospodu zevnitř. Tým režisérů nám nabídl jedinečný pohled do tajů kuchyně, v níž se vaří seriálová kvalita. Některé záběry byly opravdu hodně náročné na natočení. Třeba zabrat detailně metrákovou uklízečku v lokále, to dalo skutečně zabrat. Těším se, až dojde na nejnáročnější záběr celého seriálu. Hovno obalené scénářem k tomuto seriálu, padající z prdele scenáristovi přímo na kameru umístěnou pod řitním otvorem. A než k tomu dojde, zavolám Slepičkovi, jestli by nešel na Primu komentovat sport. A zajdu do lesa na kuřátka (druh hub). Třeba už rostou ohnivou rychlostí. U dnešních tvůrců seriálů je i nemožné možné. 0%

Už mám Caltův plakát v životní velikosti a cd. Plakátem jsem si vytřel prdel na zájezdu do Beskyd, cédéčko je solidní tácek pod mé bylinné thé. Tohle vzdáleně připomínalo hudbu. Až později jsem zjistil, že se jedná o neznámé signály z Marsu. Hudba z Marsu! A dostala se až sem. Neuvěřitelný objev! 0%

Pro mě bylo zcela zásadní, že se v pořadu objevil Víťa Vávra. Zbytek mohl být jakkoliv uhozený, dementní, vyčpělý, ale když se zjevil tenhle buldozer dívčích kalhotek z gymplu, ne těch hezkých kalhotek, co jsou dneska, ale těch z pytloviny a ještě hrubší, jakési blíže neidentifikovatelné látky, nezábavný pořad dostal punc brilantní post-komunistické zábavy, které šéfuje zoufalý dramaturg, nenápaditý režisér a zpitomělý konferenciér. Pokondři už dávno své vtipy vymleli ve svých devastujících "coverech" songů, jen těžko se od nich mohlo čekat něco nového a skutečně vtipného. Není známo, kdo si na ně v zoufalství vzpomněl. Ve výběru účinkujících si produkce pohlídala, aby jejich honorář nenarušil strop. Scéna tradičně špinavá, nějakým způsobem barrandovsky laciná, celkově škaredé prostředí. Chyběly už jen výkaly, ovšem uměleckých výkalů byla přehršel. Koncept neměl daleko k zavrženíhodnému pořadu z produkce Novy "Tenkrát na východě", který dějiny (socialismu) rekapituloval jen o dost teatrálněji. Barrandov si nedá pokoj s vkládáním obřích reklamních bloků s teleshoppingem jako bonus. Já sice chápu, že sada nožů může být perfektní dárek pro přátele, které opravdu nemáte rádi, ale aby to vlezlo na obrazovku i v hlavním vysílacím čase, to už je opravdu trest. Může ovšem nastat i moment, kdy se divák bude těšit hlavně na teleshopping nahrazující hrající si koťata, protože si nelze dost dobře představit, kdo se může dívat na příští vydání tohoto ryze důchodovského pořadu. A Víťa Vávra tam nebude, aby to spasil. 20%