kingik

Margot Robbie je opravdová od Mattela. A co dál? Docela jsem tápal, kdo je vlastně cílovou skupinou filmu. Holčičky, co si hrají s panenkami, toho moc hravého nenajdou. Své si naopak užijí feministky. Přesto na mě film působil absolutně bez pořádné podpory ze strany scénáře. Téměř dvě hodiny a už od poloviny byl znát úbytek nápadů. A posledních dvacet minut bylo ryzí utrpení. Vrchol se vůbec nedostavil. Herecky v pohodě. Přestárlý Ken Ryana Goslinga byl osvěžující. Nejlepší scéna byla ta z ústředí firmy Mattel, kdy se Barbie má vrátit do prodejní krabice a místo toho se dá na úprk. Nechybělo nějaké to pěvecké číslo, nečekané filosofické úvahy, příjemné malebné prostředí Barbielandu a v něm následný, ale poměrně nedotažený chaos v podobě patriarchátu. Ve výsledku na mě film působil zdlouhavě, ta druhá polovina nebyla moc zajímavá, a určitě bych volil kratší stopáž. A neujasněná cílová skupina taky vadila. A dotřetice to postupně ztrácelo na záživnosti.. Margot Robbie se utvrdila, že netradiční role zvládá excelentně. Komerční úspěch se dostavil a případnému pokračování je filmový svět nakloněn. Já bych Margot rád viděl raději v něčem jiném. 6/10

Promazán lihovinou, jejíž pravidelná konzumace se podepsala na jeho hlasovém projevu, a ozdoben vždy čepicí kšiltem dozadu se geniální kutil Libický pouští do nejrůznějších stavebních úprav, které by otřásly i plány stavitele Eiffela. Nezapomíná ani na dámské publikum, kterému věnoval okénko nazvané trefně Minutový manžel. Pro nezručné diváky je tenhle bizarní výtvor opravdu zjevením. Mistrovské ohýbání plechů, brilantní pokládání fotovoltaiky a jedinečná úprava fasády, to je jen pouhý zlomek jeho schopností a dovedností, kterými pravidelně uchvacuje každou neděli. Pokouší se sice dost často o důsledné návody svých úkonů, jenže běžný divák nemá nejmenší šanci řídit se jeho postupy nebo je dokonce realizovat. Některé úpravy jsou natolik náročné, že je spíše vhodné si na to zjednat odbornou firmu, než riskovat špatný výsledek. A ani žena v domácnosti nezvládne prezentované opravy. Už vidím, jak se nějakà panička pouští do opravy ucpané toalety. Ukàzalo se, že Pepa Libický sice něco dovede, jenže jeho pořad vůbec nebaví a je na odpis. 0/10

Film se zmařeným potenciálem. Jakub Prachař se dává všanc Ondřeji Sokolovi, aby ho chlapácky zocelil (pro jeho milou). Za tímto účelem odjíždí do výcvikového tábora v Tatrách, kterému drsnou rukou velí bývalý mariňák. Brzy poté se ale ztratí v divočině, kde se bude seznamovat s místní faunou a shánět se po potravě. A následně se za ním vybere hledat ho jeho nejbližší příbuzenstvo i jeho vyvolená, kamarádka z dětství (Tereza Ramba). Diváci budou žasnout nad tím, jak se film nedrží důsledně žádné z nastavených dějových linií. Nejprve film připomene velmi vzdáleně komediální klasiku Jáchyme, hoď ho do stroje!. Prachařovi táhne na čtyřicet, neumí se obléct do společnosti a žije s mámou, svůj pokoj má zařízený v retro stylu a podle všeho na mámě lpí. Jeho postava působí dojmem, že snad v životě nezažil sexuální zážitek s ženou, jsou tam drobné rysy neschopnosti navázat známost s opačným pohlavím, ovšem po svém zesnulém otci zdědil schopnost fotografovat, čímž se koriguje charakterová neprůbojnost. Následně se totiž uchází o místo fotografa na jednom z firemních večírků. Jakýkoliv pokus být v téhle počáteční fázi komediální, neřkuli ztřeštěný, ale film záhy nemilosrdně opouští. A rázem se přesunujeme do druhé, mnohem podstatnější fáze, tedy do výcvikového tábora. Tam na nás čeká Ondra Sokol se svou image válečného drsoně. V minutě je ale jasno, jak se to s jeho postavou má. A pointu není problém uhodnout. Právě od Sokola zřejmě každý čeká komediální příval hlášek, a v tomhle ohledu se toho moc neurodilo. Instruktor je přísný a nepřístupný jen pár sekvencí. A ani ty nejsou nikterak vtipné. A i on se vydává s jedním ze slovenských účastníků tábora po stopách ztraceného klienta. Nejlépe tak ve filmu fungují dvě emotivní sekvence s otcem (David Prachař). Rozhodně lze hlavně ocenit kvalitní technickou stránku filmu. Zvuk stoprocentně funguje, hercům je perfektně rozumět, také kamera odvádí komfortní vizuál. Celkově je film nevtipný, a vtipný být rozhodně měl, a příliš zdatně si nevede ani po dramatické stránce. Nejasno jsem měl v tom, kam náhle zmizeli zbylí účastníci výcviku. A proč vlastně Prachařova rodina tak panikařila při zjištění, že odjel na výcvikový kurz. Vzdyť nebylo nikterak nutné se za ním rozjet. Režisér Michal Samir měl v rukou film s vtipným potenciálem. Nedokázal svým impotentním scénářem dát filmu výraz, dějové linky nebyly ideálně dotažené a propracované a většina scén tak vypadá suše až prázdně. 5/10

Malíř Horác a detektiv ve výslužbě Vašátko v dřívějšku nosili tváře Jiřího Bartošky a Rudolfa Hrušínského. Novějšímu televiznímu zpracování s Davidem Matáskem a Viktorem Preissem se jejich detektivní exkurze vyrovnala hlavně po herecké stránce. Všechno ostatní je skoro až špatné. Největší otazník visí nad režií Dušana Kleina, která se nedokáže rozhodnout, jaké pojetí upřednostní. Objevují se psychedelické sekvence, přítomnost má i atmosférické mystérium, dokonce se objeví i náznaky hororu a klasické vyšetřování zločinu ustupuje do pozadí. A když se v jednom tv filmu objeví tolik různorodých žánrových náznaků, byl by div, kdyby to všechno zdařile fungovalo, mělo to soudržnost a optimálně to do sebe zapadlo. A v kompaktnosti se vůbec filmu nedaří. Vyšel z toho slušně nepřehledný spletenec, kdy samotné objasnění záhady podivných sebevražd dvou podivínských sester působí až na hraně parodie. Podporují to i různé detaily během hodinové délky projekce. Malíř Horác je překvapivě mazal, malovat vůbec neumí. Miroslav Macháček usiluje o to, aby si ho divák v jeho "hospodské" kreaci všiml, neboť jeho nastrčená postava má v rozuzlení svoji relevanci. Peter Čepek se svými chiromantickými schopnostmi je poněkud nevyužitý. A Hrušínského je dost pomálu. A to jeho charisma dokáže v okamžiku jeho výskytu na place opravdu hodně. Herecký výběr byl extra silný. Režie se nepovedla. Frekventované flashbacky patřily k tomu vůbec nejhoršímu. Hlavně nápad s objemnou obuví, co zabrání oběti slézt z postele, byl naprosto směšný. Nakonec přemíra nechtěně směšných sekvencí spolu s neujasněnou režií tenhle detektivní počin, jistě ve své literární podobě nějakým způsobem zajímavý, dokonale potopila. 4/10

I po třetí epizodě zůstává tento odpadní seriál na směšné úrovni. Když  je tahle epizoda o sexuálním deviantovi ploužícím se a klátícím se v kápi nočními ulicemi, tak to samozřejmě představuje pro diváky atraktivní téma. Jenže po prvních minutách je jasné, že budeme sledovat rádoby spletitou blbost, kdy hlavní podezřelí nebude oním pachatelem, co přepadává ženy. Začátek ještě predstavoval určitou naději, že  to nebude až tak hrozné. Napadená oběť umírá a stop je minimum. Vzápětí se dostaneme na nekonečnou konverzační úroveň, Petr Buchta zadrženého podezřelého hraje schopně, ale pak přijde indicie, kdy je násilník okamžitě znám, jen policii jeho odhalení trvá o dobrou půlhodinu déle. Epizoda se pozvolna propadne do nudy, ze které ji vytáhne mimořádně komický závěr. A ten tedy stál za to. Skutečný představitel pachatele neuměl vůbec hrát, policejní zákrok proti němu budil posměšky a celé to mělo tristní finále. Zhýralý divák se jistě baví nad primitivností, která číší z režijního provedení. Na kriminalistický tým se dalo zvyknout. Je ale celkem škoda, že slibný a místy i originální námět byl přetaven do legračního výsledku. 2/10

Louis de Funès jako majitel obchodu s loveckých potřebami, kterému jednoho dne dojdou finanční prostředky. Malá  banka hned naproti přes ulici je ideální prostředek k tomu, jak zase získat finanční jistotu. Chce to se jen prokopat suterénem do bankovního sejfu za zdí. František Filipovský už tou dobou nebyl k dispozici, takže jeho místo v dabingu zaujal Václav Faltus, který ho vyloženě imitoval. Tu lépe, tu hůře. Ze všech těch náhradníků byl nejvíce akceptovatelný. Film se moc extra nepovedl. Sekvence, ve kterých hlavní hvězda předvádí své klasické rťutovité herectví a se svými rodinnými příslušníky se dostává stále blíž svému kýženému cíli, což vždy  samozřejmě nejde hladce a podle plánu, jsou ucházející, ale nikterak třeskutě vtipné. Mnohem horší je závěrečné rozuzlení, které úplně vyšumí do ztracena a není ničím zapamatovatelné. Závěr působil hodně odbytě. Docela to celé připomíná vylepšenou divadelní hru. Kulisy podtrhují onu divadelní minimálnost, která po nějaké době také podtrhne rozvleklost. A to se film vešel pod standardních 90 minut. Film disponoval slavným režisérem. Jean Girault měl sice k dispozici osvědčeného komika, který opět ukázal svoji schopnost všechny ostatní zastínit. Film už se více zajímavým ale v žádném případě nestal. Průměr. 5/10

Pohádka, co má poměrně  neobvyklou strukturu vyprávění. A hlavně  nedisponuje úplně typickými pohádkovými atributy. Princezna je na vdávání, jen má drobný estetický nedostatek - není sličná (Barbora Hrzánová). Postačí jedny kouzelné růžové brýle a princ ze sousedního království, který už netoužil dál být panicem, vyslyšel její hárání a dostavil se v plné zamilovanosti. Nikdo z pověstných představitelů pohádkových princů zřejmě neměl čas, a tak role připadla nepříliš známému Františkovi Staňkovi. Velkou úlohu sehrály dvě víly, které měly pod palcem dvě místní princezny. Jedna hodná a pihovatá (Ilona Svobodová) a jedná zlá a namyšlená. Doplnil je kouzelník (Jiří Ornest), který  měl na starost prince. V téhle linii nad ostatními převažovala Marta Malá, která docela originálně pojala svoji zápornou roli. Jak už to tak bývá, princ sejme růžové brýle a do postelových hrátek mu více zapadne ta hodná princezna Veroniky Žilkové. Samozřejmě se vše zkomplikuje, princ na chvíli skončí proměněn do ptačí podoby. Největší předností je zajímavé a málo vídané prolínání světa urozených princezen s kouzelným světem víl. Dekorace jsou však velice tristní a opravdu vyhlíží mimořádně lacině. Kouzelný svět víl se smrskl do studia o rozměrech několika málo metrů. Ani zámecké dekorace na tom nejsou o moc lépe. I tak se dá tahle pohádka sledovat kvůli porci svých neotřelých nápadů, k dobru se dá přičíst i herecké obsazení, kontroverzně obsazené Staňkem a Žilkovou, a zvolený ráz vyprávění se snahou se vymykat obvyklým pohádkovým stereotypům má také něco do sebe. 6/10

Kriminálka Čert. Anebo rovnou Peklo. Tak si od těch povrchních kriminálních hříček, které vznikají v trávícím ústrojí svých autorů, nadále neodpočineme. Policejní tým neomylně do hodiny vyřeší každý případ. Jak někdo může pravidelně sledovat už tohle stupidní a monotónní pojednání, bez jakékoliv kreativity. To je těžká psychárna. Ještě  jsou to tak nezajímavě podané případy s absolutně nezajímavým policejním týmem. Proč se pořád do každého  kriminalistického týmu musí cpát žena. Vždyť ve skutečnosti se na kriminálce ani žádné ženy nevyskytují, když tak jen pouhé minimum. A teď k policistům, respektive k jejich obsazení. Kvůli Davidovi Švehlíkovi bych to vypnul do pěti vteřin. Rozumět mu není, je ohavný a prostě neumí  hrát. Nejhorší  český  herec současnosti. Zbytek je také těžce  nezajímavý, a co hůř, role policejních vyšetřovatelů jim vůbec nevěřím. Marek Taclík je kvalita, ale bere každou hovadinu.Tenhle případ stál za to svou idiocií. Od počátku se dá vydedukovat, no, tenhle výraz v hloupé kriminálce bych raději ani nepoužíval, jak se to s celým zabitím mladíka na vrakovišti má. A teď si přisadím i k té výjimečně nevzrušivé hudbě, vhodné tak na procházku se psem. Celá tahle epizoda byla směšná a uboze zmatlaná. 0/10

Byl to ten nejvoňavější člověk, se kterým jsem natáčela. Takto se Emma Smetana vyjádřila po výtěru stolice na adresu Roberta Urbana. Paruka za 600 tisíc naražená na Urbanově palici a přilepená Kanagomem možná nedělala natáčení tím nejpříjemnějším, rozhodně se ale stvořilo bizarně pozoruhodné dílo, pohádkové, růžově roztomilé, s náznaky cudné erotiky. Lenka Hornová, autorka seriálu, musela zadržovat orgasmy, protože při pohledu na hlavní mužskou hvězdu zažívala osvětu v této oblasti. Nápad spojit dva sexuálně strádající lidi, kteří jsou každý z jiného století, sice není z nejoriginálnějších. Ovšem po dvanáct večerů, co s námi seriál bude, můžeme dospět k překrásným zážitkům. Už jen ty interiéry, ve kterých jistě po natáčení vznikne nějaká pěkná a narychlo natočená kriminálka s Janem Komínkem v roli mladého Hercula Poirota,  který bude vyšetřovat smrt kastelána, který týden ležel na prostěradle s podezřele velkým výskytem biologických skvrn neznámého původu, to je příslib zářných seriálových zítřků. Povedly se též exteriéry, ve kterých vynikly kostýmy z vetešnictví Theodora Pištěka. A úžasný vypravěč Jiřího Dvořáka objasňoval to, co by náhodou jasné nebylo. Tomu říkám seriálový komfort. Nemohu dát tomuto seriálu odpad, protože mě zbavil fobie z marmelád. Hlavní hrdinka provozuje firmu na marmelády, a když se přišlo s novou příchutí, byl to rachytník, tak můj dávivý reflex zafungoval skvěle. Doba mého zvracení se z hodiny zkrátila na slabou půlhodinu. A ještě  jsem se v nastalém deliriu a s rozmazaným zrakem dostal do pokušení svádět přes obrazovku pruskou princeznu. Po pečlivém uvážení jsem došel ke zjištění, že tenhle seriál je unikátní v tom, jak je neodhalitelný. 11 zbývajících epizod je svým dalším obsahem natolik záhadných, až ve mně vzklíčila zvědavost to zjistit. 4/10

Málo odvážné, bez silného emotivního závěru. V každém případě se jedná o nevšední počin. Téma vězeňské vzpoury v Leopoldově, která souvisle probíhala s pádem režimu, je nastaveno neotřelým způsobem. Režisér nás k ní pustí až v závěru, takže máme dostatek času se seznámit s množstvím postav a také s chodem ve věznici. Nejvíce zaujme Natalia Germani, od níž se čeká nahota, ale i když se souloži nebrání, tak je oblečená. Její chlap (Juraj Bača) hnije ve vězení, ovšem nevypadá, že by strádal a měl z těžkých zločinců strach. Scénu následně zaplavují další a další postavy, invalidní manželka (Ana Geislerová) divadelního herce (Marek Majeský), který ji soustavně podvádí. Nevyhneme se ani setkání s politickým vězněm (Marek Vašut), který v následné vzpouře sehraje důležitou roli. A také nechybí lidsky působící velitel dozorců (Ján Jackuliak). Film je tedy především o postavách, jejich charakterech a především postupném prolínání mezi nimi. Většina herců působí ve svých rolích výrazně. Přece jen ta hlavní atrakce filmu je to nejvíc, na co se divák těší. Samotná vzpoura není natočena špatně, ale ani nikterak oslnivě. Chyběla syrovost, větší pocit strachu z vězeňské čeládky. Nevěrohodné rysy film nabere v závěru, kdy každá z důležitých postav čelí svému osudu. Tady měly emoce pracovat na tisíc procent, jenže závěrečný vrchol nebyl vůbec v ničem překvapivý. A odvaha tvůrcům také chyběla. Některé scény si to přímo vyžadovaly, erotika, neutěšené poměry ve věznici, nečekaná rozhodnutí postav. Jonáš Karásek navodil tehdejší dobu zajímavě a neradostně. Technická stránka filmu se také povedla. Závěr nepřinesl žádné extra zajímavé rozuzlení. Celkově tenhle dramatický počin i přes své nedostatky stojí za zhlédnutí. 6/10