kingik

Dva špioni, jeden bývalý a druhý současný v sukních, jsou CIA vysláni do slunného Řecka, aby zastavili pomstychtivého maniaka, který přišel o svoji rodinu, a nyní likviduje žurnalisty, aby to padlo za vinu výzvědné službě. Hned na začátku je divák svědkem vraždy německé novinářky, což ještě působí důstojně, o dost horší až směšnější je v příštím záběru sledovat ústředního hrdinu, kterak se ohání zručně a zálibně zednickou lžící. Vězte, že právě bývalý agent, který je vyučeným zedníkem a hrdě se k tomu hlásí, je to největší novátorství ve filmu Rennyho Harlina, někdejšího vyhlášeného akčního specialisty. Dále už se vše odehrává v málo překvapivých intencích. Harlin nikdy moc na erotiku ve filmu nebyl, takže není ani titěrná šance, že by sličnou Ninu Dobrev poslal Aaronu Eckhartovi do postele. A tak jde do popředí akce. Ta ale v žádném ohledu neohromí. Prostor především nedostala nějaká opravdu rozmáchlá akční scéna. Největší prostor akčního času zaujímají bitky a přestřelky s příměsí krve. Eckhart je docela  solidní drsňák, který se se svými protivníky nemaže, sám také utrží nějakou tu ránu a zranění, takže v tomhle ohledu film svá slaběji nastavená kritéria plní. Maniak Cliftona Collinse mohl být intenzivnější, má trochu sklony být nevýrazný. A finální zvrat v podobě odhalení záškodníka sliboval pořádnou řežbu s ozbrojenými zabijáky a vyřešilo se to hromadným výbuchem. Harlin už se ani příliš nesnaží o návrat mezi akční elitu. Natočil průměrný akční snímek, kde je akční rej veden uspokojivým způsobem, bez nároku na velká invenční překvapení. 6|10

Jason Statham rozdává žihadla. Jedno žihadlo za sousedku, které podvodná společnost vybílila všechny její účty a ona následkem toho spáchala sebevraždu, druhé žihadlo za jeho zničený chov včel, třetí žihadlo za to, že se cena medu nikterak nesnížila...a tak bychom mohli pokračovat. Těch žihadel bude bezpočet, půjde především o akci a mdlé nastínění utajeného programu Včelař jaksi bleskurychle vyšumí. David Ayer je v akci dávno zběhlý, takže jako včelička pilně instruuje každou akční scénu, Z hlavního hrdiny učinil nepřekonatelného a nezranitelného bijce, který bez výjimky zatočí s každým protivníkem. Takže jsme svědky jeho bleskurychlých výpadů a chvatů, které eliminují i ty nejzdatnější muže, vlastně i ženský zabiják se zjeví na scéně. Scénář Kurta Wimmera je přesně ten, jaký lze očekávat. Kdo zná jeho tvorbu, nebude nikterak zaskočen velkým novátorstvím. Proti hlavnímu žihadlu jde Josh Hutcherson za asistence Jeremyho Ironse a oba působí úsměvně při představě, že by si s nezničitelným Stathamem dali kontaktní bitku. Tvůrci dali vzniknout svižnému akčnímu filmu, co se nezatěžuje vysvětlováním. Do svého středu byl vržen elitní vysloužilý zabiják, který své kopy a chvaty vykonává zdatně a jeho žihadla jsou smrtící pro soupeře a potěšující pro diváky akčních fláků. 8|10

Když se přibouchnou dveře před invencí, pak už ani strašidla nefungují. A to postihlo tohle hororové dílo, které mělo snový produkční dohled. James Wan, Oren Peli a Leigh Whannell jsou často strůjci kvalitních hororových zážitků, umějí režírovat a navodit intenzitu. Otázkou pak zůstává svěření režie nováčkovi na režijní stoličce Patricku Wilsonovi, který je hereckou hvězdou série. Ten nepřišel s něčím překvapivým a ani zajímavým. Do popředí šel Ty Simpkins, který v úvodu odchází na uměleckou školu. Jeho malůvky moc hrůzyplnosti nenaženou, pak se začne přitvrzovat s přízraky. Vše bylo nepřehledně instruováno a leknout se u toho mohla leda tak bábinka, která zapomněla na svoji pravidelnou dávku léků. Absolutně unylé režijní cvičení. Patrick Wilson také neměl k dispozici extrovní scénář. Sešlo se v něm mnohokrát viděné, tudíž obehrané, se stylem strašení pro mateřské školky. Nuda a bezvýraznost proplouvá celým filmem. A tak nezbývá než sérii už dál nedojit, neb sázka na tohle směšné strašení opravdu nevyšla. 4|10

O halloweenské noci se ulicemi potlouká The Jester - zlovolná bytost v masce, obleku a cylindru. Jester má sice políčeno na dvě nevlastní sestry, které nedávno připravil o jejich tátu, ovšem rád na potkání zabije kohokoliv. Mohl se zrodit děsivý horor, co nedá divákům vydechnout. Oproti tomu zůstal své děsivosti hodně dlužen, kdy je znát, že režisér Colin Krawchuk měl svoji vizi, ale produkčně se film nikterak nepřekonal, ačkoliv produkčně ho měl na starost Eduardo Sánchez, tvůrce Záhady Blair Witch. Jesterovy kouzelnické kejkle s vražděním jsou určitě na filmu tím nejlepším. Takže ve scénách, kde se neobjevuje, film nemá moc co nabídnout. A divák už hned vyhlíží, s čím zabiják přijde v příští scéně. Ještě se sluší zmínit, že jednotlivá zabití nejsou až tak extra natočena, ale zabaví. Ze sesterského dua je mu protivníkem Lelia Symington, která je herecky v tomto směru aktivnější než Delia White. Taky je výhodou umírněná délka filmu, kdy je hrozící stagnace zažehnána různými scénami, kterým se daří naplnit svůj potenciál. Horší už je to s finální částí, která působí hodně lacině a urychleně. S námětem se dalo určitě celkově lépe pracovat. Vzešel z toho průměrný horor s několika dobrými scénami a s fajn zabijákem. 6|10

Odlehlá farma se stává místem dějiště hororového thrilleru, který aby nebyl tak úplně neoriginální, dává si za úkol překvapit svojí pointou. Originálně na počátku film moc nevyznívá. Dva bratři, jeden má psychopatické sklony a druhý je trouba, jsou po ozbrojeném přepadení na útěku a za deštivé noci najdou po havárii auta útočiště na usedlosti s trojčlennou rodinou, která vyloučila ze svého života moderní technologie. Co by to bylo za farmu, kdyby si nedržela své dávné hrůzné tajemství. A hlavně se nedoporučuje navštívit stodolu, což by mohlo vydráždit paní domu k nepříčetnosti. Hned je tak trochu jasné, že zde něco nehraje. Černoch dlí na invalidním vozíku a jsou do něj cpány medikamenty v přísném režimu, dcera je vychovávána v izolaci a syn zemřel při autonehodě. Situace na usedlosti začne houstnout. Pohaslá hvězda Joely Richardson předvádí docela solidní kreaci nevyzpytatelné ženy, zbytek herců jí úspěšně sekunduje. Scénář dodal Neil Linpow, který si zároveň zahrál psychopata. Absence drsnějších scén docela zamrzí, drastičnost ustoupila do pozadí. To ale neznamená, že by se ve filmu nic nedělo zajímavého. Tempo to má tak akorát a nějaký ten násilný střet rozhodně nechybí. Vizuálně to nikterak neuchvátí. Rozednění přijde až na finální část a i tak je to takové pošmourné. Pointa není z nejhorších. Režisér Matthew Hoene se po dlouholeté pauze vrátil a odvedl standardně vycizelovaný film v syrovějším britském hávu. 7|10

Bestiální vrah už je pod policejním zámkem. Nenápadný mladík ze sklenářství je podroben táhlým výslechům a také rekonstrukci zločinu vraždy, při níž málem uškrtil figurantku. V této druhé epizodě sledujeme střet major Markovič vs. slizký vrah Hojer. A jde především o psychologické hrátky, které obraz od obrazu přidávají na intenzitě. A pak na konci toho vrah sepíše seznam svých dosavadních obětí, docela tajuplný, čímž policejní vyšetřovatele zaskočí. Celou epizodu dominuje Petr Uhlík, neprovařený herec, který ještě donedávna patřil k skrytým talentům. A najednou vyloupne mistrnou kreaci sadisty, který v českých kinematografických vodách nebude hned tak dostižen a překonán. Petr Lněnička jako vyšetřovatel je mu skvělým protihráčem. Režisér Pavel Soukup zariskoval a většinu epizody nechal na dialogové fázi. Divák tak má větší možnost seznámit se s vrahem, zabrousit při domovní prohlídce do jeho soukromí a zjistit, že je to úchyl se vším všudy, ač při výslechu tak nechce působit. Znepokojivé vyznění si série přenesla z první epizody do druhé, drží se přehlednosti a dovedně útočí na divácké emoce. 10|10

Ostrých gagů je pomálu. Zázračně oživený režisér Kurš se pomalu a jistě belhá se zfalšovaným lejstrem o svém zdravotním stavu zpět k režijnímu pultíku, který mezitím v době jeho nemocničního pobytu ovládl mladý dramaturg Šmarda. Ten zadal ranní show nový koncept, načež k televizním obrazovkám přitáhl i mladé diváky a zvedl upadající sledovanost. Už tahle druhá epizoda výrazně naznačuje určitou studii charakterů, která v první sérii k vidění nebyla. Jsme více v soukromí postav, než v televizním studiu. A naprosto vymizely nějaké rázné gagy, takže většinu času vidíme Mirka, jak se po návratu z nemocnice, kde podepsal revers, dokáže aklimatizovat na domácí prostředí moderátorky Radky, kam se po obnažování na veřejnosti uchýlil. Gagů není přehršel, nějaké jsou trefné, ovšem chtělo by to dostat seriál na větší vrchol, aby nedošlo k upadající tendenci. Vrcholný gag a ani scénu jsem tentokrát nezaznamenal, takže se seriál ocitl v jakémsi normálním stavu, kdy nevyplavuje humory a začíná více pracovat na rozvíjení herecké sestavy. Není to možná nejideálnější krok, diváci první série si musí na nové pojetí zvykat, což třeba bude mít za následek jejich odliv. Dejme tomu, že autor Jan Prušinovský ví, co dělá a postupně bude přidávat na obrátkách. 7|10

Geniální i tak trochu genitální záležitost. Jakmile v příjmení Hujer zaměníte písmenko, tak vznikne Hojer. A je zaděláno na problém. Rázem z Rudé mlhy dob dávno minulých nevyjde komická postavička, ale bezcitný sadistický vrah a kanibal k tomu. A žádná žena před ním není v bezpečí. Na podzim neblahého roku 1981 poprvé udeřil, a to neměl dost ještě čtyřikrát, a případ zavražděné a znásilněné ženy do svých rukou přebírá tehdejší pražský kriminalistický tým pod vedením Jiřího Markoviče. Rozbíhá se kolotoč vyšetřování a výslechů, kdy vyšetřovatelé sice větří stopu, ale definitivní naději jim poskytne až chovanec psychiatrické léčebny, kterému se vrah se svým ohavným činem svěřil. Seriál dostal od počátku velmi temné a znepokojivé pojetí. Petr Lněnička, který na sebe za celou hereckou kariéru dokázal spíše zapůsobit v dabingu, do socialistického ošacení vklouzl náramně zkušeně a jeho Markovič první epizodě vládne. Samotný autor vražd se ale na scéně ještě neobjevil, což by se mělo změnit hned v příští epizodě. Dobové reálie, líčení herců a celková výprava vystihují danou dobu velmi věrohodně. Celé je to poutavě natočeno, ačkoliv tempo není nikterak závratné. Dialogy fungují a překvapivě je i čas na drobné komediální vsuvky. Režisér Pavel Soukup přišel s vrcholným seriálem, kdy divák bude netrpělivě očekávat každou příští epizodu. Jen je škoda, že Nova to nejlepší ukryje na Voyo, nepochlubí se náhlou kvalitou tvorby a místo toho diváky po večerech ohlupuje neskutečnými seriálovými  výtvory v podobě zvratků. 10|10

V roce 1987 v poklidném městečku vraždil tajemný vrah v masce a zaměřoval se tehdy na šestnáctileté dívky. Nikdy nebyl dopaden a stačil odpravit tři stejně staré kamarádky, než jeho krvavé řádění zavál čas. A znenadání se objevuje v současnosti, aby dokončil svůj krvavý účet. To už má ale proti sobě odvážnou školačku Jamie, která dalšímu vraždění chce zabránit tím, že chod dějin změní prostřednictvím neprověřeného vynálezu stroje času její kamarádky. Film se hrdě hlásí, a dokonce jej zmiňuje, k nejznámějšímu filmovému počinu v oblasti cestování časem a sice Návratu do budoucnosti. Není jen ale filmem s komediálními prvky, ale na cestu si významně přibalil sci-fi a horor. Kiernan Shipka byla vybrána do hlavní role a je to docela zábavná průvodkyně retro časy. I ostatní představitelé rolí jsou ideálně zvolení. Její pobyt v době technicky zaostalé je prokládán očekávanými vraždami, jejichž posloupnost byla mírně pozměněna. Film se krvavosti nevyhýbá, takže to kritéria hororu plní zdárně. Vrah je fyzicky dost zdatný, což už tolik nekoresponduje s představiteli této role po sejmutí masky, mimochodem zabijáci jsou dva. Nahnatchka Khan natočila teprve svůj druhý film. A její režie snoubí dobrou dávku napětí, brutality i vtipnosti. Upovídanost sice trochu převažuje, není to ale vyloženě otravné. Cestování v čase tedy má svůj zábavný říz. 8/10

Od podobných pohádkových počinů, jejichž finanční stránka je tristní, divák nezpanikaří. Dostane se mu vesměs nepříliš smysluplného příběhu o jednom bojácném mladíkovi, který přemůže dva strašící duchy v hospodě, ale zásluhu na tom si připíše jeho sok v lásce. Jeho máti se kdysi  spustila s vodníkem, který i po dvacetiletém rozchodu k ní stále hoří láskou. A další peripetie v této pohádce si dokáže obhájit pouze autor scénáře. Překvapením je, že režii si vzal na starost renomovaný František Filip. Jeho režie má náběh do podprůměru, občasně na diváka jukne nečekaný amaterismus. Roman Vojtek v mladistvém věku je snesitelný. Debilně působí vodník Stanislava Zindulky. Promenáduje se na rynku, přičemž obyvatelé dělají, že jeho abnormální vzezření je v souladu. O záporné postavy se postaral Václav Svoboda s Josefem Karlíkem, kteří se předvedli obstojně. Kulisy jsou i na poměry tv pohádky hrozné. A celkově scenérie vyhlížejí skromně až chudobně. Příliš atrakcí tahle pohádka neskýtá. Na triky se nedostalo, příběhově to skáče z průměru do podprůměru. Věrní diváci pomálu reprízovaných pohádek, což je tento případ, můžou sympatickému Floriánkovi případně i fandit a přečkat horší realizaci v pohádkovém rozmaru. 5|10