kingik

Utahaný, místy i napínavý film s televizním rozměrem. To se mně vybaví v souvislosti s thrillerem Soused. Lákadlo byla Linda Kozlowski v hlavní roli, která i bez Krokodýla Dundeeho dokázala, že není tak úplně špatnou herečkou. Ale film se nevymanil ze svého předvídatelného schématu. I málo protřelý (thrillerový) divák přesně ví, co bude v ději následovat, jak se která postava zachová, kdy přijde napětí, kdy naopak napětí opadne, jak to celé bude vygradováno a finálně završeno. Až na zajímavě houstnoucí atmosféru, není ve filmu nic extra mimořádného. Z hlediska našince je zajímavý fakt, že hudbu složil zesnulý český skladatel Milan Kymlička, skoro jeho hudbu ve filmu ani nezaregistrujete, ale byla tam. A také bych zmínil to, že autorem scénáře je zkušený tvůrce zajímavých filmů, Kurt Wimmer, ale ten svůj tentokrát málo nápaditý scénář svěřil tehdy začínajícímu Rodney Gibbonsovi, který byl vůbec rád, že film neobsahoval žádné náročné akční pasáže a mohl svůj debut dokončit, aniž by byl nahrazen jiným režisérem, případně přinucen dát do kolonky režisér obvyklý pseudonym Alan Smithee, to když se k filmu nikdo nechce hlásit, protože je nepovedený. Tak zase až tak nepovedený thriller to není. Jen je ochuzen o moment překvapení a kvalitnější, dynamické režijní uchopení, které by ho neodsuzovalo do kategorie tuctových thrillerů bez tempa určených na odpolední vysílací čas v televizi. 40%

Jan H(n)us. Propagandistický blábol točený pro potěchu soudruhům. Film se mně nelíbil nejen obsahově, ale ani obsazením. Zdeněk Štěpánek, budiž mu láva lehká, ale nesympatičtějšího herce neznám. On už když promluvil, dělalo se mně zle. Otakar Vávra, sice píchal mladší ročník až do svého skonu, konkrétně Jíťu Němcovou, ale to až poté, co poskytla brigádnickou felaci na italských prázdninách u Felliniho, aby se z ní stala režisérka, ale divácky přístupný film jsem od Vávry neviděl. Ale jo, byl to předchůdce Ridleyho Scotta, ale jeho režijní styl mě nebavil. Tohle je jeden z jeho záměrně zkreslených filmů. Bolševická karikatura, faleš, kurevstvo. Z velkolepého filmu s epickou výpravou je velkolepá fraška. Historická fakta?Tak o ty to ani nezavadilo, neboli byly upraveny banálně, žblebtavě, nablble, ideologicky a rudě, zpátky ni krok! 0%

Kterak studentka ne antidepresivech ke své proměně v sebevědomou (možná i mrtvou) krásku přišla. Zakřiknutá a depresemi zmítaná Vivian přijíždí na vysokoškolskou kolej, kde se ubytovává na pokoj, v němž před ní bydlela i dívka, která před časem záhadně zmizela, a o níž se studenti na koleji nechtějí moc bavit. Vivian s atraktivní Violet neměla mnoho společného, snad jen počáteční písmeno ve svém jméně, ale přesto od té doby začne procházet dramatickými změnami. Den ze dne se začne fyzicky podobat na záhadně zmizelou Violet, která se na koleji těšila velké popularitě. Tenhle film je docela divný, neodhadnutelný, místy strašidelný a na televizní poměry je schopně natočený. Jedná se o hororový příspěvek z produkce MTV, která na brutalitu a explicitnost příliš necílí, ale režisérka Rachel Talalay, o které jsem dlouho neslyšel, se s televizními podmínkami vyrovnala dobře. Však má s televizní produkcí bohaté zkušenosti. Vtip filmu spočívá v tom, že divák do posledního záběru filmu neví, zda se jedná jen o paranoidní stav studentky, nebo nevědomé zasvěcení do obskurního rituálu, jež rezultuje do proměny v ducha, nebo zda se nejedná o případ rozdvojené osobnosti. Film si pohrává se všemi třemi možnostmi, ale i s možností závěrečné pointy, která by vše objasnila lépe, případně to celé postavila ještě do jiné, absurdní roviny. Nebudu prozrazovat, pro jaký závěr se tvůrci nakonec rozhodli, ale poradili si s tím decentně. Z filmu byl cítit tvůrčí přístup, režisérka zaznamenala nebývalý invenční progres, herecké obsazení naprosto adekvátní. Neokoukaná Alexis Knapp musí absolvovat proměnu z uzavřené dívky ve sličnou mrchu. Filmu by zřejmě prospěl psychologický rozměr, ale je třeba uvážit, že "mtv" mládež určitě nedá moc filmům Briana De Palmy, Mike Figgise, Davida Lynche a spol. Možná jsem jen diváckou obec podcenil a nějaký náročnější rozměr ve zpracování této látky by třeba i uvítali, ale budou se muset bez toho obejít, ale určitá inspirace díly od výše zmíněných náročnějších režisérů je znát. I tak se Rachel Talalay překonala a hodila se do dobré režijní formy. Chvílemi příjemně straší, náhle do toho zamíchá okultismus, proměna z ošklivky v krásku probíhá pozvolna a působivě. Film se mohl opřít o svoji tvůrčí originalitu. Bylo poměrně odvážné mládeži naservírovat horor prostý drastických scén, který i přesto solidně bavil. 80%

Jo, na Miami Beach mohlo být veselo, ale je tam zhusta trapnózně. Po zdejších plážích se rozprostřela hovnóza. Že nevíte co je hovnóza? To je syndrom špatného scénáře, režie a tvůrčího nasazení. Série sice stavěla v podstatě na jednoduchém pojetí, které si dávalo za úkol divákovi posílat srozumitelné a úderné gagy, které jsou součástí zpravidla jednoduchého, svěže nápaditého a komediálního děje. Zde už ta podstata vyprchala. Kvalita odešla s definitivním odchodem největší hvězdy série Steva Guttenberga. Jeho otěže nikdo nepřebral. Nezřídka se stávalo, že zbytek party přestal být zábavný. Kdo tedy zábavný zůstal? Kapitán Harris s dementem Proctorem. V podstatě záporné postavy, jejichž výstupy udržovaly film nad propadem do miamského plážového písku. Jestli se chceme bavit o zápletce, je přímo zoufalá, ale adekvátní k celému nepodařenému celku. Harrisovy úklady jsou celkem fajn, ale zbytek početného hereckého ansámblu nepřijde vůbec s ničím. Vlastně ano, přijde, s trapněním a ne-humorem. Režisér Alan Myerson se celou svoji kariéru věnoval jen televizním projektům, s filmem prakticky neměl zkušenosti. Na výsledku tohoto pátého dílu je to dost znát. Gagy jsou okatě situační, chybí jakýkoliv cit pro filmové vyprávění a rozmáchlost, v popředí jsou jen utahané a omleté televizní postupy, které se pro film nehodí. Film nedrží pohromadě a baví jen hrstkou pravidelných komických čísel G. W.Bayleyho alias kapitána Harrise a Lance Kinseyho alias Proctora, které zaplácnou celkovou nenápaditost a komediální vyšťavenost pátého pokračování. Plusem je ještě pěkné prostředí, které je z hlediska série neokoukané. S následujícími díly to však bylo ještě horší. Návrat kvality se už nekonal. 40%

Mladá a sympatická agentka "83" na střední. Není prvoplánově sexy, chce být vnadná a vtipná, nejde jí to. Jessica Alba chce být drsná teroristka a nejde jí to. Samuel L.Jackson chce být respektovaným velitelem mladých agentů a jde mu to. Film chce být v globálu vtipný i akční, ale je v obojím rozpačitý. Tady chtěl někdo překopat schémata teenagerských filmů odehrávajících se na střední, vykopal hrubé základy a dál už si počínal poměrně neohrabaně, stejně jako mladá hrdinka v nové společnosti. Začínající scenárista John D´Arco dal přednost naivnímu pojetí, kterému je ve filmu přizpůsobena podstatná část. Z tohoto vzorce se vymykají pouze invenční úvodní animované titulky opatřené chytlavým songem od Rumor Mill a ještě první třetině filmu se daří jakž takž působit dospěleji. Od příchodu do rodiny, kam se uprchlá tajná agentka vetřela jako kanaďanka Megan Welsh, v rámci výměny studentů na pobyt, se už film nevymaní ze zábavy pro nenáročné publikum a neblýskne se ničím nadstandardním. Přesto filmu nelze upřít snahu být diferentním. V nové rodině, ani na střední samozřejmě nikdo netuší, že jde o speciálně trénovanou agentku z polovládní tajné základny Prescott sloužící k převýchově sirotků na zabijáky. Dívka už se nechtěla podrobovat náročnému drilu, který jí bral právo na osobní život a zatoužila po svobodě, citech a obyčejném životě mladé dívky, který doposud znala jen z filmů. Zkráceně řečeno, po všem, co jí bylo v přísném režimu upíráno a nikdy to nepoznala. Při jedné nebezpečné akci tedy nafingovala svoji smrt. Organizace jí považovala za mrtvou. A ona se mohla vrhnout podle dost zavádějících a zkreslených rad, které si sama podle internetu vypracovala, do života mladé studentky, která sice do kolektivu svých vrstevníků tolik nezapadá, sklízí posměch, protože ve společenském životě neohrabaně tápe, ale oproti tomu se perfektně vyzná v bojových uměních, v taktické bojové přípravě a doma má uschovaný solidní zbrojní arzenál. Kupodivu se jí tohle všechno bude postupem doby hodit. Organizace ji vyčmuchá, kolegyně agentka "84" si s ní přijde vyřídit účty a nejnebezpečnější teroristka uprchne z cely. Tvůrci se rozhodli ze spíše akčního námětu mít komedii s prvky akčního filmu, jehož se produkčně ujal Brett Ratner. Na filmu je jeho produkční účast znát, ale vtipných momentů má film poskrovnu. Více jak polovina story je zasazena do prostor střední školy, kde se nic extra vtipného ani akčního neděje. Okolní studenti jsou herecky nevýrazní, profesoři na tom nejsou o nic lépe, Dan Fogler je dokonce nucen hrát profesora s homosexuálními sklony, tedy alespoň to tak vypadalo. Na střední je hustá nuda. Megan navíc dámské osazenstvo nesnáší a dělá jí schválnosti, ale ty nejsou ani trochu vtipné. Zastání a obdiv nachází u studujících mladíků, ale ti jsou obsazeni kokotskými herci s nezajímavým hereckým projevem. Aby se film dostal z nudnějších pasáží, sáhlo se i po akční složce, kterou se akční divák milující bombastickou akci ale moc nepokochá. Je nutné se spokojit s tím co je. Honička v autě je standardně svižná, mlátička mladých agentek v prostorách školy nemá potřebně propracovanou choreografii. Finální střet s Jessicou Alba nebyl natočen nijak úchvatně a napínavě. Ve filmu jsou i nejasnosti. Není jasné, proč se nebezpečná teroristka nechá v úvodu chytit Prescottem, následně znovu uniká. Totožnost Megan v rodině, ani na střední, nikdo pořádně neprověří. Proč velitel Hardman znenadání ustoupí ze svých nároků a přísného řádu a v podstatě udělá z tajné organizace výcvikový kemp s možností podání přihlášky pro případné zájemce. Jaký smysl mělo to, že z agentky "84" byl náhle dvojitý agent. Proč je ve filmu Jaime King, když nedostala žádný prostor a proč je Topher Grace na rodinné fotografii, ale ve filmu se neobjeví. A ještě by se něco nejasného našlo. Scenáristická nezkušenost je na rozpolceném výsledku znát. Nicméně, neokoukaná Hailee Steinfeld je sympatická akvizice, náznaky vymanit se z příběhového stereotypu jsou patrné, režie Kyle Newmana splnila své účely, Jessica Alba, byť v příběhu byla odsunuta na druhou kolej, je pořád fešanda, Sophie Turner má výrazný sexappeal a Samuel L.Jackson je největší a nejlepší hereckou posilou, jakou film mohl získat. Až na ty nudné (středoškolské) pasáže a výše vypsané nedostatky stran děje, jsem se bavil. 60%

Grand sólo pro Dagmar(ovi)! Představte si, že existuje horor, který je natolik skrz naskrz prolezlý stupiditou, ale nevypnete ho jenom proto, že se v něm objeví jméno Dagmar, které je sice příjmením, jež nosili za života absolutně nestrašidelní démoni, kteří uhořeli a vypadají jak banda načerněných retardů po čištění komínů, či ještě lépe, vyfáraná směna vracející se ze šichty v dolech. Ale právě to příjmení zní tak nějak hezky česky. Vybaví se vám Patraska, Veškrnka, Jak ukrást Dagmaru, těch synonym je víc a naskakují automaticky a jsou zábavné, buzerantské, růžovoučké. Díky nim tuhle sračku ustojíte. O dobrý horor to ani nezavadilo. Nemám problém s klišé prokletých domů, v nichž se probouzí Temnota (jednou za třicet let) s příchodem postaršího manželského páru, truchlícího nad tragickou ztrátou svého syna, který kupodivu a úplně nesmyslně, neopodstatněně taky bloumá po domě jako duch. Mám problém s tím, jak je to nemožně natočeno. Není se co divit, když nejlepší film, který má absolutně tvůrčí múzou nepolíbený Ted Geoghegan ze scenáristického hlediska na kontě, je "Továrna oživlých mrtvol". Nyní se pokusil i o něco, co velmi vzdáleně připomíná režii, která si troufá inklinovat k hororům z osmdesátých let, dokonce i snaha o citaci má své náznaky, včetně herců, kteří se podobají slavnějším hereckým vzorům té doby, které si produkce této pičoviny pochopitelně nemohla dovolit. Pokud vám schází Jack Nicholson, máte zde jeho dvojníka Larry Fassendena, který je jeho věrnou kopií z filmu "Osvícení". Ve filmu narazíte i na jiné "impostory", třeba Mia Farrow nebo Stephen Tobolowski v rolích manželů. Když jsem je viděl a pomyslel jsem si, že mám s nimi strávit příštích devadesát minut, málem mě omývali. Moje prognóza se naplnila. Polovinu filmu se nic neděje, obeznámení s historií prokletého domu je nezajímavě, nudně a obehraně podáno, celý film je ultralaciný a stupidní. Na scénu napochoduje Monte Markham, ale není to vlídný záchranář, jak si ho někteří pamatují z Pobřežní hlídky. Je z něj pěkná kurva, co nové nájemníky předhazuje démonům, aby se nerozlezli do města, nebo co to bylo za kreténovinu. Pak film v příšerné režii doplazí do "krvavého" finále. U žalostných speciálních efektů, které následovaly, jsem se musel jít převléct, protože jsem se z jejich kvality posral. Všechno to šlo do trenek a neměl jsem komfort, protože jsem musel být nepohodlně přikrčený nad židlí a nedosednout, aby mně to nepolechtalo záda. Tvůrce krvavých efektů byl zatraceně talentovaný a nebyl drahý. Potřeboval ke své práci měch, červenou barvu na vajíčka a kýbl. Když démoni sejmuli jednu z obětí, ta zmizela důmyslně pod stolem, kde byl schovaný specialista, který pohotově rozlil po podlaze kýbl s červenou barvou. Když jiná oběť zmizela v otvoru ve zdi, hned šlápl na měch a z díry vytryskl gejzír červené barvy. Tenhle film jsem chtěl vypnout, ale démoni pomatlaní krémem na boty a blátem, na mě ustavičně volali a prosili mě "Nevypínej to, my jsme pořád tady". 0%

Mně se ti dva vždycky pletli. A zprávy, že se Kotvald s Hložkem usmířili, lhaly. Kotvald nepřišel. Fajn, chápu, že nedorazili Horňák, Penk, Liška, Muchová a všichni ÚV tajemníci, ale co Kotvald?! Vždyť vidět zpívat jejich pedofilní song "Hnusky z našich jeslí", to je zážitek. A tak ho Standa byl nucen v závěru koncertu zpívat sám. Hopsal při něm uřícený, písnička to zrovna není ideální pro sólový zpěv, ale co se dá dělat. Kotvald byl vždycky poměrně kurva, Hložka nechal smrdět v osmdesátých letech a šel razit svůj hudební styl. Mezi námi, ta jeho hudební čísla byla někdy až zoufalá, do toho ten fistulkový hlas, ještě teď si chráním prdel, když ho ještě někdy pustí na Frekvenci 1, s ním to mám podobné jako se Sagvanem Tofi, akorát s tím rozdílem, že když začne zpívat on, hned schovávám všechny cenné věci. A koncert tedy byl jaký? Hrozný byl. Když dítě bolševického režimu, chce ještě o sobě dát vědět ve stáří v kapitalismu, je jasné, jak to asi dopadne. Hlediště bylo zabíráno tak, aby nebylo poznat, že sál je poloprázdný. A jestli se zdál být plný, určitě tam dali vycpaný panáky, aby iluze sálu nacpaného k prasknutí, byla dokonalá. Množství nesmrtelných songů, které kdysi formovaly styl socialistické mládeže. Úplně to vidím, nevyholené mařeny v oblečení z Řempa a z Tuzexu tleskají zasněně pod pódiem do rytmu dvěma holkám na pódiu - idolům socialistické mládeže. Normalizační hudební duo všem vštěpuje, že je všechno V pohodě, vyznávají se z lásky k režimu aneb Taková je láska má a odváží se i vzdorovat, když zapějí Krok sun krok, neboli v dešifrované verzi to znamená, že bolševik dřív nebo později padne. A na to musí být prostě dva. Hložek bez Kotvalda nefunguje. 20%

Pojem kokotská hudba je značně relativní. Je spousta kokotů, kteří dělají hudbu a nemají možnost se vymanit z kokotismu, a tak zůstávají kokoty i s jejich kokotskou hudbou. Točí kokotsky laciné klipy, hudební kritici je mají za kokoty, ale tito hudebníci sami sebe za kokoty nepovažují. Pak je sorta kokotů, kteří si zvolili hudební kokotismus záměrně za svoji image, dělat ze sebe kokoty je baví, vydělávat za kokotské hudební nahrávky jim činí kokotskou radost a zvětšuje jim to jejich kokotské sebevědomí. Tím jim rostou i jejich kokoty, kterým kokotí mrduchtivé fanynky-kokotky mrdají po koncertech v kokotských karavanech. Video s mrdačkou v kokotské kvalitě pak třeba úmyslně unikne na net, s tím, že toho kokotího hudebníka kokotsky proslaví pich víc, než jeho kokotská hudba. Kokotí fanynka je následně ráda, že se v tom kokotském videu, ve kterém kouří kokoty, poznala a kokotí sláva je na světě. Linkin Park jsou kokoti sami o sobě. Zpěvák Bennington kokotsky řve, jejich hudba má kokotský úspěch a všichni je kokotsky chválí. Jejich hudba nestojí za vyliž kokota, ale ta jejich kokotí image na mě vždycky působila kokotsky. Tenhle song je kokotsky dobrý, ale opatřen kokotským klipem. Dohromady jsou to kokotí hlavy, jež se občas dají kokotsky poslouchat, dokud vám jejich sound kokotsky neutrhne hlavu. Aj kokot, to je ale kokotský komentář! 60%

Ošukán na panství Daun Tonda. Byla tma, mlha, sychravo, vracel jsem se z inseminace prasat v Essexu a zabloudil jsem. Z mlhy, která by se dala mrdat, jsem zaslechl rachotivý zvuk, který se postupně přibližoval. Najednou jsem už poznal zřetelné obrysy traktoru Zetor, posledního kousku svého druhu. Zarostlý muž se zastavil a já mu lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem zabloudil. Přeměřil si mě pohledem a po chvíli pravil: "Nedaleko odtud je panství pana Tonyho. Rád Vás uvítá." Hbitě naskočil zpět do raritního kousku zemědělského stroje a já se vydal směrem, jaký mně ukázal. A skutečně, po asi dvou kilometrech se mlha rozplynula. A já jsem před sebou spatřil krásně se tyčící panství s obrovskou sochou ztopořeného čuráka uprostřed. Sídlo to bylo honosné, leč vyhlíželo divně. Zastavil jsem a najednou zezadu slyším kroky. Jakýsi lokaj mě pobídl, abych s ním vstoupil do dveří. Snad mně poskytnou nocleh, jídlo i pití. Vlídný pán Tonda na sebe nenechal dlouho čekat. V divném županu a ulíznutém účesu na mě působil zrovna tak divně jako kamenný výtvor venku. Dostalo se mně pití i jídla, co moje hrdlo pyjem netknuté ráčilo. Hodoval jsem, blaženě se usmíval, ale za půl hodiny moje idylka skončila. Snažil jsem si nevšímat pronikavých pohledů pána domu, který se mnou měl své plány. Sotva jsem pojedl, ochotný komoří mě uvedl nahoru do komnat, z nichž v jedné jsem měl přečkat noc. A skutečně. Komnata byla nádherná, sice žádné technologické vymoženosti neskýtala, ale byl jsem rád, že zalezu do peřin. Jen mně bylo divné, že mně komoří zamkl. Pomyslel jsem si, že je to asi zdejší zvyklost zamykat hosty na noc, aby je nikdo nerušil. Jen, co jsem si lehl, rozhostilo se všude ticho. Náhle zarachotil v zámku klíč a do pokoje vešli dva statní muži. Odvedli mě k Tonymu, který ošukával zdejší turisty. Anglický venkov ve mně zanechal negativní vzpomínku. Příště dejte před panství tabulku s označením Beware of Dick, abych věděl, do čeho jdu. 0%

Nové setkání se starými postavami přinese divákům jen zklamání a omšelá vzpomínka na kdysi výjimečně hrající hereckou gardu se rázem teleportuje k Lucii Konečné. Špatná scenáristka pokračovala ve své devastující činnosti a za svoji další oběť si vyhlédla pokračování legendárního sitcomu, u něhož do nestravitelné úrovně přepracovala práci Fan Vavřincové, která televizním divákům dala vtipnou, anti-socialistickou rodinku, která svého času ve své rozlehlé vile originálně a po svém řešila nesmrtelné rodinné etudy. Ti nejkvalitnější herci podávali ty nejkvalitnější výkony. Nyní torzo vegetujících herců z původní sestavy podává ty nejmizernější herecké výkony. Určitě je za ztrátou formy i to, že jsou o 40 let starší, ale klíčovým fiaskem je neforemně spatlaný scénář, v němž není ani památky po tehdejší kvalitě a vtipné invenci, která bavila diváky po generace. S tímto sitcomem má před sebou divák současný stav seriálové tvorby, který je dlouhodobě zmítán křečí a je vykoupen lacinými a velmi slabými nápady scenáristky bez talentu, která není schopná utvořit, byť jen drobný náznak sofistikovaného dialogu. Hanzlík zapomněl hrát, Štěpánková působí unaveně, Kolářová se z nulového scénáře snaží vytřískat setinu hereckého uchopení role, ale Káča, Pavla a Zdeněk už prostě vtipní nejsou. Omladina kolem nich je pak typickým vzorcem dnešního herectví, které blbý scénář jenom podtrhne. Dušan Klein zlikvidoval auru původních postav, když jeho nezdařilé režijní podání je jeden velký zmar, které znásobuje neschopnost a neohebnost scénáře, v němž už není ani místo pro rutinu, ale jen pro seriálový odpad, kdy je vše úplně špatně. Takhle se Rodinka vracet neměla. Kvalitní divácký zážitek z ní není. Milovníci propadů kvality do padesáté toalety si však jistě přijdou na své. 0%