kingik

Romantické i osudové rande se smrtí, na které si umírající holčina vzala i "křena", a to rovnou Šestý smysl. Mia ještě před pár osudovými okamžiky autonehody měla svoji milovanou rodinu pohromadě. Teď ji její nejbližší jeden po druhém opouštějí, z ní samotné je neviditelný duch, který bloudí po nemocnici a vidí své tělo v kómatu. Zdlouhavým způsobem se začíná odvíjet to, co prožila krátce před nehodou. A když píši, že je to zdlouhavé, něco na tom bude. Scény mimo nemocnici jsou emočně prázdné, vesměs nezajímavě podané. V nemocnici jde emoční křivka prudce nahoru, a to hlavně, když někdo umře, nebo se objeví nějaký emotivní záblesk z Miina života, konkrétně z jejího dětství. Film dost s emocemi plýtvá na všechny strany, ale jen asi pětina funguje nějakou skutečně silnou rezonancí. Jistě scenáristka Shauna Cross uzná, že asi těžko bude divák plakat nad romancí mladé dívky se začínajícím hudebníkem, od kterého se má odloučit, když ji přijmou na školu. Jen těžko diváka bude bavit to, že je Mia jiná, než dívky v jejím věku. Ukažte mně sedmnáctiletou holku, která se chce profesionálně věnovat hře na cello a Beethoven je její hudební vzor(!). Mia by samozřejmě píchat chtěla, ale je to svatá kunda, takže nejdřív ji píchne včela při pikniku, následně ji opyluje Adam. A to je znázorněno decentně, oba aktéři leží jen pod dekou a povídají si. Film má smůlu v tom, že obdobné náměty koketující s blížící se smrtí, už zde byly zpracovány dávno předtím v jiných, působivějších variacích. Přeji vám ty předlouhé scény, v nichž se řeší láska, přijetí na prestižní uměleckou školu a další kraviny, které řídké zápletce nijak nepomáhají. A to film není zrovna krátký, měl dostatek času, aby si zápletku rozvrstvil a obalil něčím hutným. Činí tak sporadicky, nárazově a ne vždy s potřebnou intenzitou. Film, jenž je mixem dramatu a teen romance s mysteriozními prvky, má obrovskou přednost v obsazení hlavní role. Chloe Grace Moretz dokazuje, že žádná role není pro ní problémem. S ní se tenhle v zásadě obehraný počin nejeví tak natahovaný, z rytmu často vypadávající a režijně televizně fádní. 60%

Do teritoria medvěda Míši Kuličky. Ještě před puštěním filmu bych si vsadil, že bude dobrý. Ne, není! Dejme tomu, že lov na zatoulaného grizzlyho, který zabíjí na potkání, je neotřelou a atraktivní podívanou. Tedy, když se to dobře natočí. V tomto případě se nic takového nepřihodilo. Z devadesáti minutového filmu akční složka i s medvědem dohromady tvoří cca dvacet minut, zbytek je nuda v pěkné aljašské přírodě. Záhadou zůstává, jak se podařilo na film s medvědem nalákat takovou solidní hereckou sestavu. James Marsden, Thomas Jane, Piper Perabo, Scott Glenn nebo Billy Bob Thornton se dali všanc málo prověřenému režisérovi Davidu Hacklovi, který dostal k realizaci mizerný scénář, se kterým toho nešlo moc dělat. Divák si z nabízeného osazenstva nevybere nikoho, komu by mohl spolehlivě fandit. Fandí se tedy medvědovi, i když chudák ani neví, co po něm režisér chtěl. Během hodiny dojde na jedno až dvě nevzrušivá zabití. Snímek neměl tempo a byl nepříjemně rozvleklý. Místo aby gradoval, postavy pořád o hovně plkaly. Když už doplkaly, přišlo pár finálních minut, v nichž medvěd rozsápal pár postav, ke kterým se přilnout nedalo. Jediné, co za něco stálo, byly gore efekty, které vypadaly povedeně a realisticky. Tvůrci chování medvěda ve volné přírodě moc nestudovali, jinak by chování medvěda nemělo tak přihlouplý rozměr. Lov na predátora budil pousmání. Když se lovci při takřka nijaké konfrontaci s grizzlym, s ním dostali do křížku a na dostřel, tak pochopitelně i z té nejlepší lovecké pušky zvíře spolehlivě minuli. Zřejmě, aby divákům dopřáli na závěr nerealistický souboj muže s medvědem ve vodě. Na souši by to nebylo tolik atraktivní, že. Slibná herecká sestava nepředvedla víc, než požadoval scénář. Tedy tvářit se dramaticky i vystrašeně. James Marsden jako napravený kriminálník byl slušně mimo, Piper Perabo hrála, kdo ví proč, hluchou, Thomas Jane se ocitl v blbém filmu, ale předstíral, že mu to nevadí a Billy Bob Thornton se na nějaké hraní vysral úplně, poté, co si až na place přečetl scénář a zjistil, že mu neslábne zrak a že skutečně hraje ve filmu o medvědovi zabijákovi. Nulové tempo, nulová gradace, žádné napětí ani atmosféra, žádný extra nápad ve scénáři, ani v režii, zabití poskrovnu a nudně natočená. Příroda pěkně nasnímaná, dobré gore efekty. Neschopný štáb by měl být předhozen skutečným medvědům žijícím v divočině. Cvičený medvěd Bart by si s nimi zahrál karty a na zabíjení by se vybodl. Co taky s takovým unylým filmem, že jo. 20%

Profesionální opraváři ženských duší s.r.o. A obvykle jim na to stačí asi tak hodina. Nad Milanem se vznáší hrozba exekuce za nesplácení úvěru, který si vzal na provoz bazénu, v němž se svým týmem Lachtanů pravidelně hraje amatérskou ligu vodního póla. S jeho třemi věrnými souputníky ho spojuje nejen sen o tom, že jednou společně prorazí v profesionální lize, ale také nerozlučné přátelství, ve kterém se i dluhy dělí rovným dílem. Milan a jeho parťáci se v Nymburku dávají do podnikání spočívající v tom, že osamělým a citově vyprahlým ženám spravují nejen rozbité věci v domácnosti, ale také jim spravují jejich neukojený sexuální život a bolavé duše. Kšefty se brzy začnou hýbat, ženy a peníze se jen sypou. Film nezapře, že jde o debut. Mnoho scén má svůj potenciál, ale ten z nich buď není vytěžen patřičnou režijní silou, v horším případě od nějaké scény čekáte zajímavé vyústění, ale to se nedostaví. Zpětně mně přišla například úplně zbytečná celá závěrečná pasáž související s návštěvou Slovenska. Tato zdlouhavá sekvence v Nízkých Tatrách vlastně film o nic podstatného neobohatila. Pánové se opili a svezli se na lanovce. Čvančarová jako nažhavená panička dala najevo svůj sexuální apetit, který nemá nic společného s láskou. Hryc se ožral. Matásek se přiznal, že je gay. Latinák se zamiloval do Norrisové. A to je asi tak vše. Celý film není jen komedií, ve které se občas zdařile hláškuje. Je to také film, v němž je dostatek jímavých a dojemných pasáží, které mají svůj silný emoční kodex a neotřelý ráz. Parta opravářů pravidelně fandí u televize s téměř slepou fanynkou Dukly Praha jejímu zamilovanému fotbalovému týmu. Povedené jsou i scény s Jitkou Čvančarovou, jejíž sexuální apetit zanedbávané paničky značně pocítí David Novotný, který do toho neuváženě vloží i své city, ačkoliv má doma manželku, která to s ním myslí upřímně. Čvančarová lusknutím prstu promění mužské diváky v psíky s vyplazeným jazykem, kteří se však dočkají jen její rozmazané siluety při milostném aktu. Režisér Tomáš Svoboda však přece jen svlékl jiný kalibr, a to sex symbol Lenku Zahradnickou. Jen ještě uvěřit, že by si to rozdala s naprosto hnusným Lukášem Latinákem. Málo pravděpodobných scén je ve filmu poměrně přehršel. Určitě bylo i zarážející, že si osoba, které hrozí exekuce, může bez problému rozjet podnikatelskou činnost. A silně pochybuji, že by ti čtyři svedli opravit vše v domácnosti, zvláště když měli nulovou praxi. Reálné vyznění příliš film neřeší. Stačí, když plní to, co si předsevzal v prvním plánu. Film má originální rozměr, sympatické herecké výkony, nějakou tu obstojnou hlášku. O silný a nerozkouskovaný příběh se však opřít nemůže, scénář upřednostnil jednoduchou formu, která sice obsahuje množství polovičatě odvedených sekvencí, ale nedá se říct, že bych se u filmu nebavil. Tomáš Svoboda se svým filmem dokáže být originální, nenásilně vtipný, příjemně dojemný a mile pohodový. Příště eliminovat nadbytečné sekvence, více klást důraz na sílu, vybalancovanost a kompaktnost příběhu, aby to nebyl jen sled různorodě zabarvených scén, které jedna druhou překrývá. Minimálně částečný recept na dobrou komedii Tomáš Svoboda určitě má. 60%

Příznivci groteskních, sympaticky zmagořilých komedií mají pré. Náročný divák se odvrátí zhnusen, jen co uslyší, že dílo pochází z dílny bří Wayansových, ale pro něj film s neotřelým námětem určen není. Vše se točí kolem zakrslého zlodějíčka Calvina, který jen co vylezl z lochu, má spadeno na vzácný diamant, na jehož krádež byl se svým zabedněným parťákem najat obávaným mafiánem. Pidimužík skutečně diamant zcizí, ale ten vlivem nešťastných okolností skončí v kabelce mladého manželského páru, jenž netuší, jaké bohatství si s sebou přinesl domů. Nezbývá než se do přízně manželů toužících po dítěti vetřít velmi rafinovanou fintou. Manželé jednoho dne na zápraží svého domu najdou opuštěné nemluvně. Oblíbí si ho, aniž by tušili, že se ve skutečnosti jedná o dospělého muže s kriminální minulostí, který přišel "vyčmuchat" do jejich domu svůj lup. Na diváka se od chvíle, co vstoupil s Marlonem Wayansem do domu "pěstounů", valí jeden zhovadilý a originální gag za druhým, a to v podstatě neustane až se závěrečnými titulky. Gagů je na skladě opravdu hodně. Drtivá většina z nich však vychází z toho, že manželé ani v nejmenším netuší, že nejde o dítě a jejich nový nájemník na ně stále něco šije a zneužívá jejich bezbřehé důvěry, aby se dostal k ledabyle povalujícímu se diamantu a pláchl s ním. Jediný, kdo má drobný stín podezření, je tatínek z manželovy strany. Celá zápletka je postavená na jednoduchém, ale neohraném nápadu. Film si komplikuje život tím, že nemá z hlediska propracovanosti scénáře moc co nabídnout. Diamant by se dal desetkrát nepozorovaně odnést z domu a film by hned skončil. To, co bylo nějakou dobu vtipné, začne být po hodině už jen opakující se smyčkou gagů, jež z nápaditých sfér vtipnosti postupně přejde do trapných a natahovaných sekvencí. Film se docela obratně vyhnul slzopudnému dojáku, ve kterém by své možné místo zaujaly nesmírně klišoidní rodinné a morální hodnoty a spolu s nimi i nezbytné morální ponaučení na závěr. Calvin je totiž sirotek, který svoji rodinu nikdy neměl, a tak ho občas dojímá rodičovská péče, která je ve zvýšené míře věnována jeho osobě. Asi budete nevěřícně koukat na malé tělíčko, na kterém je digitálně (a ne moc kvalitně) "přichycená" hlava Marlona Wayanse. Trio bratří Wayansů si vyprodukovalo komedii, která se za sebe nestydí a pobaví. Nebylo jistě záměrem tvůrců, aby byl divák jejím zhlédnutím pohoršen. U Wayansových si však nikdo nemůže být ničím stoprocentně jistý. 60%

Conan je z pohledu Stuarta Canterburyho nadržená hora svalů klátící jednu spoře oděnou ženštinu za druhou. Ale ano, proč ne, ale chybí to zásadní - natočit to alespoň trochu kvalitně, smysluplně a sexy. Ve filmu prakticky nic nedává ani ten nejmenší smysl. Skáče se z jedné blbé sex scény do ještě blbější druhé, přičemž rohožka u dveří má větší sexappeal, než jakákoliv sex scéna se sebrankou nezajímavých pornoherců účinkující v téhle idiotské blbosti. Z hlediska parodické roviny jsem nenašel jedinou scénu, u které by se dalo pobavit. Samozřejmě, že pornoherci neumějí dobře hrát, ale oni dokonce i nevzrušivě šukají. Slabá technická kvalita filmu má za následek laciný vizuál, který film posílá do sraček. Carterberymu ještě zřejmě nikdo neřekl, že neumí vůbec točit porno-parodie, a to je na ně specialista a má jich na svém kontě pěknou řádku. Výsledné péčko má svojí podřadnou kvalitou potíže vůbec obstát mezi primitivním odpadem, kam po zásluze spadá. Absolutně zde není nic, co bych pochválil. Od Canterburyho jsem sice zvyklý, že dokáže být hodně nešikovný v hlubokém přesvědčení, že je sexy a vtipný, ale tentokrát si počínal hodně neschopně. Pokud jde o porno parodie filmových trháků, je to nezmar a řekl bych, že to z tvůrčího hlediska už nemůže být po tomto nepodarku horší. Je však umění točit tvrdou erotiku a být tak asexuální a navrch i nesmyslný. 0%

Koho to nenudilo, nechť je povýšen do hodnosti plukovníka. Já se u filmu musel nějak zabavit, když film nezabavil mě. Mrdal jsem se starým bajonetem po dědečkovi, který jsem našel na půdě, co pamatoval pruskou ofenzívu. Bylo mně s ním tak hezky. Nechápu potřebu filmu být nekonečným. Stačila standardní stopáž, takhle se jen to nudné NIC prohloubilo. Čekal jsem asi hodinu, když po hodině hovna dění, jsem zahřímal, že ještě pět minut se budu dívat na čuráka Sheena, tak dvd rozdupu. Aha, to je psychologický film, došlo mně po hodině ztraceného života. JO TÁÁÁÁK, to je válečné psychologické drama! Ty píčo, to je věc! Vedle premiéry s bajonetem, auto-felace, jsem dnes viděl poprvé i psychologické válečné drama. Rozhodl jsem, že obvolám své příbuzny a známé, abych jim tuhle radostnou událost sdělil. Poslepu jsem vybral jedno číslo ze svého seznamu uložených čísel a uprostřed filmu jsem zavolal. Bylo už dost pozdě večer, ale ten noční teror mě bavil víc, než čistka rákosníků ve vietnamské džungli. Nevrlý hlas na druhé straně přístroje nevěstil světlé okamžiky. Ségra! "Jsi normální, já ráno vstávám!" A praštila s tím. Poté, co jsem měl z prdele po nájezdu bajonetem Apokalypsu, chtěl jsem to završit likvidací dévédéčka. Za normálních okolností dvd s filmem, které se mně nelíbí, zahazuji. Ale když Apokalypsa, tak Apokalypsa. Vzal jsem placku s tím, že ji strčím do mikrovlnky. Jenže byly už dvě hodiny ráno, a tak jsem to nechal být. Ale co není, může být příště. Apokalypsa je úplně příšerný film, který (večer) svým nevzrušivým tempem a nezajímavým obsahem diváka ukolébá. 0%

Text je záchranou téhle "punkové" árii, která nemá na to být plnohodnotným punkem. Klip je samozřejmě otřes. Může se kapela vymlouvat na to, že to myslela s humorným nadhledem, ale všechno svalovat na nadhled nelze. Nejvíc mně vadí taková ta nedotaženost v image kapely. Underground lacině pojatý, punk pitvořivě prezentovaný, do toho všeho rockový náběh. Těžko říct, co si z toho vybrat a v čem skupina vyniká. Kapela si řekne: "máme to v cajku a jsme osobití". Zrovna tahle skladba má osobitý ráz, ale jen do jisté míry. Tvorba kapely má jistě své vrcholy, tenhle k nim patří. Znají jej i ti, kteří se o tuhle hudební partičku moc nezajímají. Textově zajímavé, dál už je to příliš teatrální. Směsice různých hudebních stylů nepobaví. 20%

Když už to vypadalo, že je to zpěvačka jen jednoho hitu, obtěžovala se s dalšími nahrávkami s velmi sestupnou tendencí hudební kvality i image. Carly, jestli si myslíš, že ti ten "rozcuch", co máš na hlavě sluší, tak fakt ne. Doma si v tom chodit můžeš, to si klidně choď, když ti ta nedbalá elegance vyhovuje, ale přijít s tím do klipu, je vůči fanouškům bezohledné. Tím jsme se dostali k analýze, jejíž výsledkem je, že mladé zpěvačce to v klipu nesluší, má neforemnou postavu, celkově nepíchatelná. Klip je příšerný. Natočen je s použitím hand kamery, což je značně rušivé, k písničce se tohle pojetí prostě nehodí. Natáčelo se v "olongtofoňské" zemi, konkrétně Japonsku, takže na své si přijdou příznivce suši a rýže. Obojí mně úspěšně nechutná. Klip málo známého režiséra Davida K. Larkinse, ve kterém pobíhá vesele naladěná Carly, neoslní vůbec v ničem. Zbývá ještě zhodnotit píseň. Spasí ten celkový propadák? Ano, song je akceptovatelný, text pasuje k jejímu věku, má to melodii i určitý hudební nápad. V jiné klipové podobě a s původní image, ještě donedávna sympatické zpěvačky, by se tahle skladba z nadcházejícího alba interpretky zařadila do proudu písní, které se při posezení s přáteli linou z rádia a nijak neotravují. Tímto zpackaným comebackem si Carly Rae Jepsen řekla, že budu rád, když o její hudební produkci nezavadím. Alespoň ve vizuální podobě rozhodně ne. Škaredou Carly pobíhající po Japonsku nebrat! 40%

Tenhle film si rozhodně nezaslouží tak vysoké hodnocení. Nic na něm není. Disponuje úplně obyčejnou režií, netradičním pohledem na válečný konflikt a ukecaným Robinem Williamsem. Český dabing rozhodně nedokázal věrně zachytit improvizační schopnosti zesnulého herce. V původní verzi je zážitek odlišný. Jenže je zde ten problém s ukecaností, která přece jen je přehnaná. Pro našince je film úplně nevtipný. Nevím, jak to mají Američané, ale Williamsův kulometný projev, šklebení se, všelijaké pitvoření, to moc vtipu nepobralo. Tenhle film si dovedu představit jako dobrou divadelní hru. Jako film to nemá ty správné grády a ostré filmové náboje. Hudební složka oslní pamětníky. K těm se já neřadím. Robin Williams na vlnách armádního rozhlasu je svérázná figurka s originálním rozměrem. Wiliams uměl lidské charaktery ztvárnit. Jenže pozor, film má dvě hodiny a výplň až příliš řídkou na to, aby dokázala diváka válečným humorem nepolíbeného, spolehlivě neznudit. S tímhle dramatem jsem se spolehlivě míjel, i když snaha hlavního herce byla velmi urputná. 40%

Špačku, žeru v restauraci lopatou, šíleně mlaskám, krkám, olizuji si prsty a mám u toho vytažené péro z gatí. Neporušuji společenský bonton? Špačku, když jdu z hajzlu, neumyji si ruce, hned si je strkám do prdele, abych zjistil, jestli mně tam neuvízl zbytek toaleťáku, následně jdu žrát jídlo rukama i nohama. Dělám to správně? Špačku, když vejdu do čekárny u doktora, zacpu si nos, zásadně nezdravím, třikrát prdnu a uteču. Neporušuji bonbón? Špačku, když jdu do restaurace, vždycky uteču bez placení. Špačku, špačky od cigaret nikdy neodhazuji na veřejná prostranství, ale vždy je spolknu. Je to špatně? Špačku, neráčil ses ani jednou ohradit, takže jsem dokonalý jentleman s vymrdaným chováním. V tom případě existence tvého pořadu je zcela zbytečná. Takže nepoučuj, šediváku. 0%