We Are Still Here

Haunted house s home invasion v závere. Musím uznať, že hororová stránka filmu prekonala moje očakávania. Atmosféra a desivosť pri niektorých scénkach nabrali pekelne vysoké obrátky a čo sa týka ľakačiek tak luxus nad luxus. Pri niektorých som skoro dostal srdcový záchvat. Obsahová omáčka okolo toho aj s hercami však dýchala veľkou dávkou amaterizmu a naivity, žiadne terno. Lepšia réžia v nehororových pasážach a iní herci a mohlo ísť o ducharinu roka. 70/100 (13.06.2015)

Manželský pár sa po smrti syna nasťahuje do prekliateho domu, v ktorom nie sú celkom sami, v pivnici totiž číha rodinka spálených duchov. Čakal som skôr, že to bude o atmosfére alebo o ľakačkách, ale napokon som sa splietol. Takže mierne atypická duchárinka, v ktorej prekvapivo zohraje dôležitejšiu úlohu gore ako nejaké strašenie - veď pohľad na nejaké zadymené spálené mŕtvoly už sotva niekoho vyvedie z miery. No na to si treba pekne dlhú chvíľu počkať, napriek tomu, už len pre ten sympatický masakrálny rozstrel v závere, sa to pozrieť oplatí. Je však z toho cítiť poriadne obmedzený rozpočet. Ďalší problém - herci / postavy. Ja osobne som k nim nenadobudol žiadny vzťah, max. negatívny, lebo neviem, ktorá z nich bola protivnejšia. Slabé tri - 5/10. (05.06.2015)

„DŮM POTŘEBUJE RODINU. ODEJDĚTE!“ /// Ty vole, aby mně nějakej spratek naháněl hrůzu už 10tý minutě, to nepamatuju (ten zápas „mladý proti starejm“ se nepočítá!). Ale vzhldem k historii domečku… A pak ten elektrikář… Nejdřív straší ve sklepě a postupně jdeme vejš. Má to lehce přes hoďku dvacet, takže je jasný, že věděj co chtěj – v rychlosti vodvyprávět a postrašit. Faktem je, že takhle narvanej barák bubákama jsem (asi) ještě neviděl! (žádný imigranti! Strašidla!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Spratek je mrtvej, a tak se stěhuju do baráku v nějaký prdeli. 2.) Stará straší, že ve sklepě straší. Mám se začít bát?. 3.) Thx za titule „unchained“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (23.06.2015)

Když nám ten trapný ťaman v Inshitdiousech standardizoval do strašidelných baráků jen bandu vyteplených, úděsně nudných až otravných skřípopantů, vrzdveřníků a trubkohuků, co se během filmu objeví pouze jako rozmazaná šmouha v koutě, mastná, tlemící se skvrna na stropě či bordel ve dřezu a vyděsí akorát tak nešikovné, sexuálně dezorientované instalatéry a malíře pokojů, všichni se začali na téhle homobubací vlně vozit a zdálo se, že je tento žánr kompletně v prdeli. Pardon, chtěl jsem říct „vyčpělý“. Naštěstí není. Pořád existují mačo heteráci, co to umějí udělat s hnusnýma, do křupava propečenýma mrtvolama, které se nebojí naprudko a dlouze ukázat a tu odpudivou blondýnu přinutí ječet ne proto, že „hrůzyplně“ ukápla špatně těsnící baterie nebo se esoterickým průvanem pohnulo s „příšerným“ to zaskřípáním houpací křeslo, ale proto, že nějaký opravdu strašidelný humusák nejprve pořádně bafnul a pak žhavýma rukama vyprstil jejímu kolíkovi oči a vyrval střeva. Jsem rád! (11.06.2015)

Kde sú tie časy, keď mali duchárske horory tajomné príbehy prepletajúce minulosť a prítomnosť a končili sa šokujúcimi pointami? Na jednej strane oceňujem, že We Are Still Here sa vymanil z klišé múkou posypaných duchov á la Japonsko/Wan, na strane druhej je to stále to hrozné klišé o škrípajúcich dverách, lacných ľakačkách a seánsach s ghostbustermi. Ten "tajomný" príbeh som im nezožral, lebo to nebolo oldschool neznáme zlo, len lenivosť vymyslieť poriadnu mytológiou a znesiteľnou formou ju podať divákom. Kto tu ale čosi zožral, tak to bol Larry Fessenden, ktorý zožral ponožku. Really. To mi je horor... (28.06.2015)