erased

"Maybe this is what it feels like to be a superhero." /// "I think it might take more than you getting laid to turn you into a superhero." Takhle kdyby vypadal celý seriál a ne pouze jedna až dvě scény v každém díle, mohli být Misfits tím nejlepším, co se na britské televizní půdě urodilo. Nemůžu sice říct, že by mi celková vážnost vadila, naopak čas od času se podaří i díky roztřesené kameře a minimalistickým vizuálním efektů navodit pocit levnějšího, ale zatraceně dobrého celovečeráku. Celkově však pro silnou konkurenci mezi vážnými sériemi nemají Misfits čím pořádně nadchnout. Teprve poslední pátá řada konečně přišla s ideální rovnováhou vážnější hlavní zápletky a jejího lidského přijetí a řešení generací nepřizpůsobivých. Nebýt vyloženě tragického posledního dílu, mohlo jít o po všech stránkách perfektní sérii. Nakonec poznámka pod čarou: Nathan je sice borec, ale Rudy je bůh!

Typický český film bez Troškovských a Vieweghovských kýčů ve své nejlepší formě. Jeden odporuje: „Poetické nic!“, druhý navrhne: „Až příliš reálné hledání sebe sama ve světě s vytrácejícími se cíli i hodnotami!“ A nad tou všudypřítomnou poetičností punkové subkultůry proti proudu i proti sobě, i její slunečnou alternativou září čtyři geniálně napsané i zahrané slunce. Čekal jsem hodně, dostal jsem víc, ale nikdy by mě ani nenapadlo že během půl roku se dostanou do kin dva perfektní české filmy. Stalo se. Ahoj, Karle.

První dojmy nebyly zrovna oslnivé. Anglický humor působil nuceně a často skřípal, a Miranda i zbytek osazenstva se jevili nesympaticky a hlavně těžce neherecky. S přibývajícími díly se ale přesně tyto zápory změnily v největší klady seriálu. Neherectví, nemotornost a kouzelné charisma Mirandy se najednou staly důvodem k jejímu obdivu a opakování původně hloupých vtipů, později stále hloupých ale o to lepších vtipů, nejlepším zdrojem zábavy. Mirandu se po třech sériích dá jen stěží nemilovat. Such fun!

Kde Chandlerova klasika detektivního žánru exceluje přehledným a zároveň napínavým a atmosferickým vyprávěním komplikovaného děje, Hawksova verze nestíhá po prakticky všech ohledech a celý film působí jako sešitý horkou jehlou. Jedinými výraznějšími klady tak jsou Martha Vickers v roli Carmen a samotný Bogart, jehož charisma se neztratí ani v tom šíleném, zkratkovitém konverzačním chaosu a naopak oproti prkenné a ani náhodou sexy Lauren Bacall vyniká. Pochopitelná, nicméně stále hodně ochuzující je pak logická cenzura erotiky a vulgarit, které ke knize neodmyslitelně patří. Na filmu mě ale nejvíce mrzí forma vyprávění. Samotná kniha si totiž přímo říká o retrospektivní vyprávění, podle soudobých konvencí ještě doplněné o voice-over. Suchý, monotónní a rutinní scénář tak ochuzuje knihu o většinu jejich kladů.

Virginia je Laura je Septimus je Richard je Leonard je Peter je Louis je Dan je Sally je Elizabeth je Julia je Laura je Clarissa. Všichni jsou Mrs. Dalloway. Všichni jsme Mrs. Dalloway.

The horror! The horror! Kdyby takhle zněl oficiální žánr této adaptace Conradova Srdce temnoty, mohl bych s čistým svědomím říct, že je nejlepší pod sluncem. Horor je zde svět, horor je zde válka, horor je zde zábava a horor je zde především křehká lidská psychika. Z toho, jak se F. F. Coppolovi povedlo převést na plátno dle mého názoru nezfilmovatelnou klasiku britské literatury, zůstává rozum stát. Pro běžného diváka natočil nadčasové dílo. Dílo, které jako celek sice pokulhává za neprůstřelnou zápletkou knihy, na druhou stranu ji doplňuje o Marlona Branda. Joseph Conrad vytvořil ze všech kontinentálních nešvarů fascinující monstrum, které však nenechal promluvit. V poslední hodině tohoto filmu však Marlon Brando mluví. Dává tak žijící abstraktní postavě a proslovům Mr. Kurtze i fyzickou podobu. A jeho srdce temnoty je i po jeho dekapitaci až příliš živé. Exterminate all the brutes!

Po všech ohledech docela průměrná komedie s prvky dramatu. Nebo drama s prvky komedie. Nejen celý scénář ale i myšlenka filmu jsou naprosto tuctové. Nebýt pěkného, ale znovu nijak objevného ani napaditého buddy momentu a znovu okouzlující Anně Kendrick, nebál bych se jít s hodnocením i níž. Vždyť i sám autor musel vědět o zmíněných záporech když sám nechal jednu z postav říct že lidi nechtějí 20 minut v kuse poslouchat o sopkách... A co teprve skoro dvě hodiny.

Povedený a nestárnoucí blockbuster. Především mezi akčními filmy je minimum hitů které po desíti letech nevypadají komicky. Sázka na prvoplánový efekt adrenalinových sportů a rebelského životního stylu surfařů se však vyplatila a Katherin Bygelow se jeden takový nestárnoucí kus podařilo natočit. Snad bych se ani nebál Point Break zařadit mezi nejlepší akční thrillery vůbec, nebýt neskutečně protivného Keanu Reevese, jehož přítomnost naštěstí vzdy kompenzuje buď odzbrojující Patrick Swayze (mimochodem nejspíš ve své životní roli) nebo typicky polo-sympatický Gary Busey.

Jenom zbytečně naivní konec sráží výpovědní hodnotu a kvalitu minipříběhů o kus níže, než by snad mohla být. Snad kdyby si autor dovolil otevřít si hubu naplno... Jako vánoční film s tématem multikulturalismu a bezvadnými hereckými výkony je tak Crash bezva. Nic víc, nic míň.

Po skvělém Fighterovi a božím Wrestlerovi jsem od tohoto přírůstku do zápasnických dramat příliš nečekal, obstát proti hereckému koncertu prvního a přesahu druhého se dalo jenom stěží. Obzvlášť když mi ani jeden z hlavní dvojice nebyl sympatický ani co by se za nehet vešlo a když se příběh jevil jako na sto procent vykonstruovaný a těžící ze současné módy MMA. U první poloviny jsem proto spíš skřípal zubama a doufal že Nick Nolte dostane víc prostoru než jen převyprávění Moby Dicka. To se nakonec ve druhé, zápasnické části vyplnilo (ironicky právě skrz bílou velrybu). Čím mě ale Warrior opravdu dostal byly právě perfektní zápasy. Přestože MMA nesleduji, zdejší podání mě přesvědčilo o tom, že v kurzu je zaslouženě a především Koba a boj s ním se mi z paměti jen tak nevytratí. Samotné zápasy byly sice predvídatelné jako facka a to včetně závěrečného, ale moje sympatie si dva bratři nakonec získali. Na kvality ani jednoho ze zmíněných konkurenčních filmů Warrior sice nedosahuje ale popral se s nimi důstojně.