erased

Greengrassův vrchol série co se napětí i akce týče, ultimátum Bourna vzhledem ke svému původu a zároveň největší propad Gilroye co do charakterů postav. Že začíná zosobnění dokonalého špionského filmu je jasné už po prvních minutách. V centrále Echelonu to žije snad ještě více než na London Waterloo Station, a právě v Anglii startuje Bournovo (málem) poslední tažení za svobodou. Jak výborně ale funguje neustávající napětí a celková zápletka, tak nuceně působí chování různých postav. Korunu bohužel dostává postava Nicky - krásná a sympatická, ale do příběhu zbytečně napasovaná postava, která by si zasloužila mnohem přirozenější roli. Hlavní je ale přece jenom samotný Bourne a ten v průběhu své série vykvetl do dokonalosti. Extreme ways I know move apart the colors of my sea, a perfect colored me.

Pokračování jak má být: z prstu vycucaná zápletka, zabití původního happy-endu, démonizace všeho a všech a hlavně víc akce i napětí. Bournovy trýznivé vzpomínky bohužel působí docela uměle, stejně tak s nimi související zápletka, ale celý film má takový spád, že to je už po úvodní akci v Indii úplně jedno. Nová postava Pam Landy vedle toho kompenzuje přehnaně zlé papaláše a celkové přiblížení se špionskému žánru sérii jednoznačně prospívá. Nakonec zůstává porovnání režie Limana a Greengrasse. Zatímco v The Bourne Identity bylo všechno uhlazené a akce rychlá a přehledná, zde se Greengrass vyjímá ruční kamerou a ve zběsilé akci hektickými střihy. Výsledek funguje dokonale v obou filmech, ale The Bourne Supremacy dopadlo co do akce jednoznačně lépe.I broke everything new again, everything that I'd owned, I threw it out the window; came along.

Americká krása naopak, v černočerné atmosféře utopických 50. let. Kevina pouze vyměnila Kate, a to světýlko naděje v jeho očích, libující si v absurditě celého toho humbuku, vystřídalo beznadějné nic. Revolutionary couple from Wheeler Road je vlastně myšlenkově prostým přepisem právě toho Mendesova hvězdného debutu. Nebýt obrácení pohledu na ženu a změny nálady do té nejhlubší deprese, snad by ani nestál Nouzový východ za řeč. A on vlastně nestojí ani takto. Nikdo přece nezapomene pravdu. Jenom je jednodušší se zlepšovat ve lhaní.

Vynikající rozjezd jedné z nejlepších akčních sérií. Bourne ještě vypadá jako ušlápnutý benjamínek, ale vůbec mu to nepřekáží v tom, aby zářil jak v akčních, tak i pomalejších pasážích. Zdaleka nejlépe z celé série zde však funguje příběh, ve kterém se řeší jen a pouze Treadstone. Postava Conklina ještě není nijak přitažená za vlasy a z antagonistů je zdaleka nejpřesvědčivější. Spolu s Profesorem a Manheim-em dělají Bournovi vynikající protihráče a z prvního dílu akční legendu. Extreme ways are back again, extreme places I didn't know.

Bratři Bondurantovi jsou tvrdí hoši. Kluci. Malí haranti, jeden jako druhej. Mají vlastní palác, partu kámošů a jsou neprůstřelní. A fakan z města si na to všechno dělá zálusk. Známá jména v tomto případě zaručila úspěch, ať už jde o hvězdné tváře v hlavních rolích nebo intelekty stojící za nimi. Ve výsledku tak od začátku do konce málem dokonalá směska křupanské a mafiánské atmosféry, pohádkové poetiky málem-autobiografie Bondurantovic mláďat, vynikajícího soundtracku, a krve a prachu.

Stáhl jsem, viděl jsem, zapomněl jsem. Obyčejně u filmů takového kádru lituju, že jsem je v kině prošvihl, ale dnes ne. Nechtěl bych sice nejspíš po prodavačce lístků vrátit drobný, bavil jsem se totiž celý ty tři hodiny a to už nejspíš o něčem svědčí. Ale víc nic. Výborný předchůdce a úvodní hodinka totiž slibují něco, na co nemají buď superhrdinské filmy, nebo Nolan (a protože Watchmen, je jasné kde je zakopanej netopýr). Přes všechny ty výbuchy a pateticky srdceryvné řeči, přes tucty rozjetých motivů a kvanta kýčových scén, přes všechny zbytečné Robiny a Kočky, dokonce i přes relativně zajímavého, ale naprosto PRÁZDNÉHO padoucha, přes to všechno zbyl jediný opravdu pozitivní dojem pouze z toho, že se ve filmu ten chraplající gejoš v gumovym obleku s všeobjímajícím výrazem Kristen Stewart vlastně sotva mihne, a že když už tam je, dostává při skvělých pěstních soubojích na papulu. Korunu vší té příběhové hrůze pak nasazuje návrat mindžů z komického prvního dílu. Nolan se tak snažil zavděčit se všem, že je výsledek prostě jenom zábavná, bezduchá a PRÁZDNÁ slátanina ničeho a všeho. Nakonec tedy hláška, která sice vystihuje komiksáky celkově, ale v tomto případě je její trefnost jedinečně hořkým zklamáním: "He's as dumb as he dresses."

Z nedávné doby už třetí z prstu vycucané sci-fi hrající si na realitu, a po úděsném In Time a málem-dobrém Source Code i nejlepší. Bruce jenom září a jeho skvěle zvolený a přikrášlený Gordon-Levitt jakbysmet. Bohužel však postava ani jednoho z nich není dost uvěřitelná ani sympatická na to, aby Looper v tomto ohledu kdovíjak nadchl. Vedle nich zase trpí zajímavě vykreslená budoucnost plná westernových mafiánů na nízký rozpočet a nedotaženost časoprostorových hrátek. Špičku na pomyslném ledovci výtek pak tvoří povinná romantická side story. Tak. Mám za sebou výtky a teď se můžu přiznat, že jsem se přes to všechno výborně bavil. Příběh sice není tak akční, jak se jevil v traileru, ale má spád, je překvapivě chytrý a celé dvě hodiny se něco děje. Bezkonkurenční je zpětně především začátek, kdy se nešetří chladnou brutalitou, cynickým životem zfetovaného nájemného zabijáka ani Willisovským pomrkáváním jeho mladé inkarnace.

Na Buba už se práší, i když se to vzhledem k pojetí pokračování zdá skoro zbytečné. Jako by se po rozporuplném přijetí vážněji pojatého Souboje Titánů producentům roztřásly kolena a rozhodlo se o 180° obratu směrem k patolízalství rýpavých diváků. Perseovi tak sice konečně narostla uvěřitelná rybářská hříva ale s ní se zároveň vytratilo jeho mariňácké charisma, krásnou Io nahradila původní osudová, a naprosto neuvěřitelná a neromantická láska a pánoprstenovou cestující skupinku pirátská trojice hrdinů s družinou pro efekt. Na druhou stranu zde konečně bohové ve svém posledním tažení dostávají dostatek místa. Jak skvěle ale po akční stránce začne první polovina (chiméra i kyklopové jsou naprosto bezchybní), druhé půlce kromě již zmíněných bohů chybí jakékoli vyvrcholení. Logická, ale nudná bitka s Áreem i Kronem spolu se závěrečným polibkem a alespoň částečným návratem k původní báji pak Hněv Titánů sráží do pouze lehkého letního nadprůměru.

Buba nechte doma, dnes to táhne čistá fantasy velkolepost a pro dětinské roztomilosti není na škorpobusech místo. Spolu s Perseovou bujnou kšticí se vytratila i jakákoli poetičnost předlohy a je nahrazena čistým filmařským kalkulem. Příběh naprosté rebelie proti vyšší moci však tvoří atmosféru, kterou původní Souboj nedokázal ani naznačit, natož z ní i vymáčknout jakékoli emoce nebo sympatie. A přestože se to několikrát nedaří ani zde, díky přehlídce skvělých herců se nakonec Perseově družině i jeho oponentům dá fandit, a to je pro blockbuster nejdůležitější. Kreace se scénářem pak sice dělají z báje guláš ale znovu právě akorát, aby film dokázal překvapit. Černý Pegas, záhadní Djinnové, Charon, krásná Medůza,a (bohužel pro akci nevyužitelný) Kraken filmu nasazují korunu. Ve výsledku je Souboj Titánů sice zbytečný blockbuster-remake, ale na nic víc si ani nehraje a pro cílového diváka je vlastně prakticky bez chyby.

Příjemně věrné zpracování řecké báje, pohádková láska na první pohled, roztomilý R2Bubo2, přesvědčivě lidští bohové, to všechno je moc pěkný. Ale co s tím, když dobové efekty vypadaly otřesně už deset let po vydání (dnes už vyloženě komicky), herci si nezadají s těmi z VéKáVéček a celé zpracování, především co se záporných postav týče, postrádá jakoukoli osudovost a velkolepost, která se od předlohy očekává? Pro děti neškodné, pro odrostlé pouze nostalgická komedie.