erased

Jestli ve filmu existuje něco jako objektivní dokonalost, Blade Runner k ní má asi vůbec nejblíž. I kdybych se snažil sebevíc, na Ridleyho veledíle nenajdu jedinou chybu, naopak, ať se zaměřím na cokoli, jako tolik přede mnou mám chuť vášnivě pět chválu. Proč mi přesto film nepřirostl k srdci pro mě proto asi bude navždy podobě neřešitelná záhada jako Deckardův původ.

Cílovka je u The Stranger na první pohled jasná, podle pilotu ostatně vypadá jen jako další dobře obsazený seriál od ITV. Nejenže ale trpí stejnými neduhy jako drtivá většina britských krimi, zdá se navíc jakoby Netflix chtěl v jednom seriálu dohnat 10 let tvorby tohoto žánru a s přibývajícími epizodami stupňuje náhody, tajemství, konspirace a zločiny ad absurdum. Nejhůř z toho bohužel vychází Richard Armitage, který se svým neměnným neutrálním výrazem vypadá, jako kdyby sám nevěděl co vlastně má hrát. Jednu chvíli tak má podezření, že se jeho nezvěstné ženě něco stalo, o pár minut později pak v klidu řeší vlastní práci a obědvá se zbytkem rodiny jako by se nic nedělo, aby po kdovíkolika dnech policii vyčetl, že jeho ženu vlastně nikdo nehledá. Samotné finále nakonec sice absurditu toho příběhu pěkně vypointuje, ale zároveň nedává sebemenší smysl. Věřím, že v knize to vše může s trochou 'suspension of disbelief' fungovat, na obrazovce ale takto rozhodně ne.

Celých šest týdnů jsem naprosto nekriticky hltal tuto v jádru prachobyčejnou romantiku z červené knihovny protože oplývala zběsilým tempem, kousavým humorem a hlavně chemií mezi skvělou ústřední dvojicí. K té se ještě v posledních dílech přidala typicky trhlá Potvora s maloměstskou policistkou. Finále ale bylo bohužel tak odfláknuté, že celý ten (rail)roadtrip docela vyšuměl, a jediné zajímavé co z něj vzejde je ta nečekaná maloměstská romance.

"And then we did this great thing!" You know who really likes Beastie Boys a lot? Uh, the Beastie Boys.

První série přišla s perfektní premisou, kterou se nepodařilo pořádně vyždímat, a exceluje vlastně jen tam, kde se dovídáme o náhodných epizodách z fungování nebeské korporace. A samozřejmě tam, kde se objeví duo Buscemi / Soni. Naproti tomu, ačkoliv už druhá série nemá nic společného s titulní premisou a blíž než k souvislé TV komedi mái k sérii náhodných SNL skečů, v tomto formátu dokáže tématu využít zvoleného tématu a parodování mnohem víc. Vůbec se tedy nebudu zlobit, pokud tato skvadra bude dál pokračovat i v dalších nesouvislých ale stejně švihlých sériích. Also, my therapist prescribed me a potion that's got me low-key kinda faded.

Bez sebemenšího povědomí o předloze jsem od takto pojmenovaného seriálu čekal nějaký twist. Jak příjemné tedy bylo překvapení, že Normální lidé vypráví o úplně normálních lidech a jejich úplně normální romanci, a to tak přesvědčivě, že si málem nezadá ani s mou srdcovní (taky úplně normální) Aférou. Překvapení tak příjemné, že jsem si pohrával i s označením dosavadního osobního objevu roku. Stejně jako ten úplně normální vztah má ale i seriál své ale. Velké ALE. Náhlé časové posuny ještě byly v pořádku, ústřední dvojice je tak dobře obsazená, že jsem jim věřil jak úvod na střední, tak i průběh vysoké školy a proměnu, kterou si sami prošli. Pro jejich autenticitu jsem byl ochotný přejít mávnutím ruky i karikatury mužů v životě Marianne (i když to s každým dalším šlo hůř a hůř). Samotný vynucený závěr, který přišel odnikud a nevím jestli má sloužit jako cliffhanger nebo jako uspěchaná tečka, ve mě ale nechal tak hořkou pachuť, že mám chuť si ji zkusit opravit knižní předlohou. Snad se nespálím i u ní.

Je to sice pořád starý dobrý Better Call Saul, ale po čtyřech sériích mu buď chybí zajetá dynamika Jimmy-Chuck, nebo už začíná trochu unavovat. Tak jako tak, typicky nekritické nadšení, které u mě panovalo u předchozích sérií tady po několika prvních epizodách opadlo.

Trpaslík ve vrcholné formě, to je něco co jsem po solidních ale nijak zvlášť vynikajících nových sériích nečekal. A i když bych rád viděl celou sérii kompletní party hochů z trpaslíka, vzhledem k tomu jak dobře tento speciál dopadl si na ni klidně nechám zajít chuť. Teď už jen zbývá modlit se k Rimmerovi za to, aby se u něj podobně sešli i všichni dabéři.

Joe Exotic makes good TV, makes good news. Even if it's a trainwreck you can't help but look. Bavil jsem se, a ne málo. Problém je snad jen ten, že největší dojem zanechají making-a-murderer epizody, takže namísto ulítlého zmapování kočkami nezdravě posedlého lidského bizáru Tiger King často působí nepříjemně moc jako další z řady senzacechtivých "krimi" dokumentů. Trendující hashtagy jsou toho ukázkovým důkazem.

Ani ne tolik Hra z Anglie jako Hra o Anglii - naštěstí. Po splašeném pilotu se děj přesouvá z trávníku spíš do odborářské politiky a osobních i společenských dramat, a přestože mi fotbal samotný nemůže být ukradenější, právě díky tomu nahlédnutí do jeho historie v kontextu Viktoriánské Anglie si mě aspoň trochu získal. Finále už je tak nakonec zaslouženě poctivé sportovní drama, kterému není v podstatě co vytknout.