garmon

Film o citovém dospívání uprostřed světa řítícího se do záhuby. Jsou 30. léta 20. století. Pawel (Tadeusz Janczar) není spokojen se svým starosvětským otcem a chce vylétnout z hnízda. Jednoho večera potká v dancingu Lidku (Maria Wachowiak), emancipovanou dívku, která má zjevně leccos za sebou, ale nehodlá přistupovat ani na úlohu padlé ženy, ani na společenské zvyklosti. Mladí lidé utečou za město a stráví pár krásných dní v zašlém penzionátu. Pak si pro Pawla přijede otec a cesty mladých se rozcházejí. Ve druhé části příběhu je potkáváme uprostřed války. Pawel se vrací z koncentráku a potkává Lidku vdanou za kolaboranta Mirka (Gustaw Holoubek). Nad oběma se vznáší nejistota a neštěstí – podaří se jim překonat dosavadní smůlu anebo je potká jen další loučení?

Závozníci Ion (Constantin Diplan) a Savu (Mircea Albulescu) jsou pověřeni dopravou nadměrného nákladu, obrovské turbíny, přes hory, na druhý konec země. Ion potkává při první přestávce dívku Marii (Tora Vasilescu), která cestuje za svým milým do stejného města. Ačkoliv se dohodnou, že pro ni bude rozumnější původně plánovaná cesta vlakem, dozvídá se Ion druhý den, že byla okradena a vlak jí ujel. Tato náhoda Marii s muži definitivně spojuje. Přítomnost mladé ženy představuje především zatěžkávací zkoušku pro přátelství obou mužských hrdinů. Směrem k cíli se však zásadně promění i směřování samotné Marie.

V loděnicích v Gdaňsku je rušno – na vodu se spouští obrovská loď, nová chlouba polské mořeplavby. Lodní inženýr Andrzej (Ryszard Filipski) je v plném nápřahu, neví, který den je, obklopen všetečnými reportéry, putuje během nekončících oslav od své ženy Marty (Teresa Szmigielówna) ke krásné, o generaci mladší Sylwii (Ewa Pokas), stejně tak jako jeho žena Marta zkouší svou zralou krásu na Sylwiině chlapci Markovi (Andrzej Piszczatowski). Z oslavy zdárného spuštění lodi na vodu pokračují hrdinové přímo na závody aut, opět obklopeni reportéry, a posléze, skoro jako zlatá mládež v západních filmech, do odlehlého srubu na břehu Baltu, kde má celá oslava vyvrcholit. Molo je podobenství o tom, která ztroskotání jsou ta opravdová…

Film je situovaný do doby nepokojného konce 60. let provázeného v Indii hladomorem způsobeným rozsáhlou migrací v době Bangladéšské války za nezávislost. Mladý revolucionář (Dhritiman Chatterjee) je před pronásledováním policií ukryt do prázdného konspiračního bytu, absurdně luxusního a středostavovského, bytu, o němž ví pouze to, že patří jakési dívce (Simi Garewal), která jej sice sama zapůjčila pro tento účel, ale za pár dní v něm opět začne bydlet. Dívka pracuje v reklamní agentuře na filmových spotech propagujících dětskou výživu. Společná klauzura v bytě se protahuje a když muž svěří své spojce svou deziluzi a skepsi, odvrací se od něj jeho revoluční ústředí…

Na konci druhé světové války, kdesi uprostřed rumunské stepi, přesně na ztracené vartě, je nucena skupinka rumunských důstojníků poskytnout pohoštění prchajícím generálům německé armády. Jeden z nich se při hostině sestávající z fazolí a zajíce chlubí vzácnou známkou, o kterou připravil jakéhosi Žida. Když ji dá u stolu kolovat, známka se ztratí...

Cohen (Joseph Shiloach) má ve střevě zhoubný polyp a rozhodl se zemřít v malém hotýlku uprostřed venkova. Podřeže si žíly. Jenže místní jsou obezřetní a od začátku jim přijde divný. Zachrání ho. Pak ale najdou v jeho zavazadle sbírku básní, také od Cohena. Je krásně vydaná a tlustá. Obdivují ji, konečně mají svého básníka... až někdo vysloví tu věc: když tady Cohen doopravdy zemře, stane se dosud neznámá vesnice cílem milionů poutníků, bude proslulá a peníze do místního hotýlku se jen posypou. Jenže Cohenovi se už umírat nechce…

Do vesnice přijíždí vojenská posádka pod vedením Subedara (Naseeruddin Shah). Vesničané jsou zvyklí, že si vojáci vezmou, co chtějí: domácí zvířectvo, obilí, ženy. Subedar si navíc žije jako král a místní honoraci školí v pokroku. Utáboří se u jezera za vesnicí a dle své nálady a libovůle soudí i trestá. Už na začátku filmu si mezi místními dívkami vybere vdanou Sonbai (Smita Patil) a když té navíc odejde manžel za lepším živobytím, trvá Subedara na tom, že se mu Sonbai vydá. Ta však uteče jeho pohůnkům a schová se v místní továrně na zpracování pálivých červených papriček. Továrna je dvorec obehnaný vysokými zdmi a když jeho starý hlídač Chowkidar Abu Miya (Om Puri) odmítne násilníkům otevřít, ocitá se Sonbai spolu s řadou dalších venkovských žen v pasti.

Podle stejnojmenné hry C. N. Sreekantana Naira zpracovávající poslední, sedmý díl „Rámajány“, Uttarakándu. Božský král Ráma se vrací z exilu v džungli, jeho manželka Síta – ve filmu představovaná samotnou přírodou – čelí podezření z poskvrněnosti zlým démonem Rávanou. Podstupuje zkoušku ohněm, v níž obstojí a Ráma uznává za své její dva syny Lavu a Kušu, které mu přivede sám autor Rámajány, básník Valmíky. Film je točen s maximálním důrazem na autenticitu, ale i civilnost představitelů – postavy hrají neherci z místních etnik hlásících se mezi potomky Rámy. Autentická je i klasická indická hudba používaná jako soundtrack, ale i zpívaná namísto role vypravěče. Ve své době představoval film mezník a impulz pro nezávislou jihoindickou kinematografii.

Muniyandi (Sreenivasan) je prostý pasák skotu, špatně placený a stále šikanovaný správcem farmy. Jednoho dne se svěří jednomu ze svých nadřízených Mohanovi (Gopi), že by se rád oženil. Mohan mu půjčí peníze, a dokonce mu pak na svatbě s Shivagami (Smita Patil) udělá sérii fotek. Mladý pár pak žije sám na farmě uprostřed přírody a Shivagami objevuje okolní lesy a zahrady. Nemá však práci a místo pro ni podmiňuje správce farmy větším Munivandiho výkonem. Munivandi však ani nechce, aby Shivagami pracovala – stačí mu, když její přítomnost prozařuje jeho dům a jeho život. O Shivagami se však začíná zajímat Mohan. Natočeno podle povídky Ch. V. Sreeramana.

Film je příběhem ztráty způsobené sobectvím a soustředěním se jen na profit z věcí. Jsme vrženi do dvojdomí: na jedné straně slumy, v nichž jsou v bezpráví terorizováni, okrádáni a zabíjeni dělníci, a na straně druhé svět horních deseti tisíc, v němž se na příběhu průmyslnické rodiny reliéfuje vyprahlost, svět bez hodnot a rozpad vztahů. Janki (Smita Patil) si vyprosí místo služebné u dědičky továrny Hansy (Kawal Gandhiok). Její muž Rahul (Amol Palekar) chce převzít otěže firmy a snaží se odstranit jak svého zetě Dineše (Girish Karnad), tak – především, ale nenápadně – samotnou hlavu rodiny a majitele továrny Sethjiho (Shreeram Lagoo). Ze žalu nad smrtí otce však odchází dobrovolně ze života i Hansa a Rahul ve snaze setřást veškerá podezření odhání Janki, kterou předtím svedl. Jaký je osud člověka, který si uvolnil ruce tím, že od sebe zapudil veškerou lásku?

Volné zpracování povídky „Enoch Soames“ od spisovatele Maxe Beerbohma transponované do Chile roku 1971. Neúspěšný básník je natolik žádostiv posmrtné slávy, že uzavře smlouvu se samotným ďáblem, aby se mohl podívat, co bude z jeho díla za sto let. V Ruizově filmu jsou básníci čtyři a satan je varietním zpěvákem. Někteří z básníků sice ještě nikdy nenapsali ani jedinou báseň, ale pijí první ligu a hodně a rádi o svých budoucích činech povídají. Když se k tomu připlete možnost zaplést do hovoru ještě řeč o Chile, o jejím fotbalovém týmu anebo aspoň o její politice a o tom, jak krásná a slavná anebo jak bídná a zaprodaná je to zem, jen dobře. Poté, co ďábel (Nelson Villagra) odvleče s náležitým efektem výbuchu a kouře nejobtížnějšího z básníků Braulia (Luis Alarcón), zmizí zcela dobrovolně i další dva ze čtyřlístku. Jen poslední zatím jeho osidlům odolává. Píše totiž povídku: je o básníkovi, který tolik toužil poznat, co zbude z jeho díla za sto let, až se spolčil s ďáblem…

Antoine (Melvil Poupaud) je nešťastný mladý muž, který chce pomstít smrt své matky Ledy (Arielle Dombasle). Trápí všechny okolo, smilní, pije, střílí psy, užívá drogy a bije svou malou dcerku (Sheila Alexandra), kterou sebou stále vláčí a která je všeho svědkem. Jednoho dne se jako temný démon objevuje v životě Pierra (Jean-Luc Bideau), obchodního cestujícího s Encyclopædií Britannicou, muže pozdního středního věku, který se ztratil sám sobě – nepoznává se v zrcadlech, nepoznává ani lidi okolo sebe, muže, který jde vstříc své smrti. Pierre je pro Antoina klíčem k pomstě, kterou chce vykonat stůj co stůj, na komkoliv, zejména na celém světě.

V roce 1942 vytvářela skupina mnichů propagandistický film La Vocation suspendue o problematice cesty k víře. Po natočení 2 600 metrů materiálu se však ve scénáři začaly vyjevovat takové rozpory se základními řádovými pravidly, že byl projekt opuštěn. Dvacet let na to, v roce 1962, byl projekt na doporučení řádu v H… oživen profesionály, kteří však měli k myšlenkové výslednici původního snímku zcela opačný postoj. Měli však také více peněz na realizaci a natočili barevnou variantu příběhu. Kromě původních herců souhlasili tehdy s účastí na projektu i někteří řádoví bratři, kteří tvořili první verzi filmu. Nakonec, i při vědomí možnosti konfuze, souhlasili po deseti letech představení řádu v A… s tím, aby se oba filmy sestříhaly do koherentní podoby.
Autobiografický román francouzského filozofa polského původu Pierra Klosowského La Vocation suspendue traktuje skrz portrét interního církevního boje a skrz formu několikanásobné mystifikace problematiku proměňující se identity jedince uprostřed institucí. Mottem filmu je, že v obležené citadele je jakákoliv forma disidentství zradou. Protiargumentem k němu však vzápětí je, že aby jakákoliv instituce přežila, musí se chovat jako obležená citadela.

Třídílná fantastická televizní série pro děti, jejíž název by se dal přeložit jako „Manuelův ostrov zázraků“, je celá založena na mísení světa snů, reality a fantastických území mimo lidskou zemi i mysl. Celý děj se odehrává na ostrově Madeira, což propůjčuje obrazové části specifické kouzlo. V první části nazvané Manuelovy osudy potká sedmiletý Manuel (Ruben de Freitas) sám sebe jako třináctiletého Manuela (Marco Paulo de Freitas). Je postaven před volbu jít toho dne do školy anebo se nechat unést na moře podivuhodným rybářem (José de Freitas). Zásadně tím ovlivní osudy nejen sebe sama, ale i své rodiny. Ve druhém dílu nazvaném „Piknik snů“ podniká Manuelova třída výlet do hor ostrova, kde podniká experiment se skupinovým sněním. Manuel si ve snu vymění identitu s králem pirátů a ocitá se v nebezpečí ztráty vlastní rodiny. Ve třetí části nazvané „Malá šachová velmistryně“ je Manuel vržen do nového prostředí okolo domu své tety, který kromě jeho bratranců a sestřenic obývá spousta duchů. Duch Kapitána Arauja (Diogo Dória) dovede člověka přenést na tajemný kontinent jménem Elefant.

V první rovině filmu se ocitáme v prostředí okolo Almského mostu přes Seinu. Přímo na něm osloví bývalý boxer-hrbáč Marcel (Jean-Bernard Guillard) profesora Antoina (Michael Lonsdale) a dá se s ním do řeči. Mají oba problém se spánkem, zato – jak se ukáže – dovedou spánek poručit většině lidí okolo sebe. Oba nás celým filmem provázejí jako jeho temní patroni. Na začátku filmu sledují zdálky zamilovaný pár: psychiatr (Jean Badin) se loučí se svou nastávající Violettou (Olimpia Carlisi), nabízí ji sňatek a odjíždí na cesty. Violetta není ale jak se zdá se svým vztahem úplně spokojená. A Marcel a Antoine jsou překvapeni sami sebou, když ji vzápětí, osamocenou, ve vysokém stupni těhotenství, znásilní – dál se pak spolu kochají pohledem na sochu Zuáva stojící na pilíři Almského mostu.
Druhá linie filmu následuje po Violettině sebevraždě skokem do vody, která však s předchozím znásilněním zřejmě přímo nesouvisí. Ocitáme se o několik let později v domácnosti, kde vdovec vychovává svého syna a pokouší se začít nový vztah s Anne (Kim Massee). Jeho syn Michel (Melvil Poupaud) však zdá se Anne nepřijímá. Nepřijímá jak se zdá ani svého otce. Vzdoruje, raději se utíká do snů za svým dětským kamarádem z knih, případně hovoří ve snech se svou mrtvou matkou. Violetta se však stále častěji zjevuje i jeho otci. Je tu snad jakýsi dluh, křivda, na které nemají podíl dva ďábelští hypnotizéři, kteří se zdáli být strůjci všeho neštěstí. Ostatně se zdá, že vše je trochu jinak, než se na začátku zdálo.

Do malého zapadlého kina nastoupí nový promítač a po vzoru svého kolegy, skrývajícího svou tvář kvůli nemoci, se zabydlí v promítacím zázemí. Jednoho dne se pozorněji podívá na to, co vlastně promítá a spatří záběry orientální tanečnice, do níž se okamžitě zamiluje. Dívka se vzápětí objeví skutečná u něj v zákulisí a představí se jako snoubenka jeho kolegy. Podobně se zhmotní i šílený strýc promítače, který jako by z oka vypadl loutce, která se předtím rovněž objevila na plátně. Časem se k promítači připojuje ještě jeho synovec. Z různých repetic a variací motivů a vztahů, ať už ve fiktivním filmu ve filmu anebo v „realitě“ promítací místnosti, lze postupně rozeznat linku, která vypráví o protipohybu v cyklickém návratu dvou bratrů v čase a prostoru – bratrů–dvojčat, kteří se zamilovali do jediné židovské dívky. Protože je dívka naprosto naplňuje a uspokojuje, stává se v příbězích buď to, že si ji rozřezají na kousky anebo to, že se oni dva spojují v jedinou bytost. Stává se i to, že o dívku bojují a jeden bratr druhého zabije, ale častá je i varianta, kdy jedno z dvojčat umírá na infekční chorobu a druhé zešílí. Posléze přichází synovec, aby načal další kolo příběhu. Film je volnou adaptací novely „Slepá sova“ íránského modernisty Sádeka Hedájata zkombinované s motivy dramatu Tirso de Moliny „Zatracen zoufalstvím“.

Při prázdninovém výletě přespává 5 dospělých a 2 děti v lesoparku okolo staré zříceniny. Ráno naleznou svého průvodce mrtvého. Kupodivu to v nich nezpůsobí paniku, pokoušejí se sice dostat z lesa ven, ale nedaří se. Je to divné – okolo jsou všude lidské stavby, polovypuštěná přehradní nádrž, silnice. Když se vyleze na kopec, lze ze skal vidět vesnice okolo. Jako by skupinku něco drželo v kruhu. Po mnoha dnech hladu se dospělí odhodlávají rituálně načít průvodcovu mrtvolu…

Film je postmoderním pastišem na známý Stevensonův román, zahrnujícím rovněž puč v Chile, ale reflektujícím také přímou současnost doby, kdy byl příběh Raoulem Ruizem zfilmován. Hlavním hrdinou je stejně jako v románu Jim Hawkins (Melvil Poupaud), jehož hledání sebe sama a hledání vlastního otce přepisuje občas jako palimpsest příběh Stevensonovy knihy. V první polovině filmu sledujeme osudy Jimovy rodiny a zejména jeho vazeb na matku (Anna Karina), která provozuje restauraci ve staré pevnosti na pobřeží. Jimův otec (Lou Castel) a jeho podivní kumpáni dítě různými způsoby děsí, trestají a zatahují do svých dospělých her. Poté, co Jimovu matku zatkne pučistická policie (nejsme si však jisti, zda to celé nebyl jen jeden z dílů Jimova oblíbeného televizního detektivního seriálu), ohýbá se příběh druhé poloviny filmu po směru románu a my se ocitáme na lodi francouzského kapitána (Yves Afonso), která míří na bájný Ostrov pokladů, a která je cestou unesena bandou pirátů vedenou pověstným Johnem Silverem (Vic Tayback). Co bylo napsáno se musí stát, ale je to ve skutečnosti především dějištěm přechodového rituálu proměňujícího chlapce Jima v mladého muže.

Antropolog Narcis (Fernando Bordeu) se spolu se svou ženou Evou (Willeke van Ammelrooy) náhodně seznámí s chilským komunistickým milionářem Luisem (Jean Badin). Děje se to v den, kdy Nizozemský svaz sovětů a Spojené socialistické státy Irska pořádají na plážích manévry. Trojice se spřátelí a Luis mladý pár pozve na svůj pozemek v Patagonii, kde žijí dva poslední indiáni kmene Yachanes, Adam (Herbert Curiël) a Eden (Amber De Grau). Jejich předky zdecimoval kolonialismus a imperialismus a tito dva působí na nově příchozí přinejmenším poněkud retardovaně. Přesto se Narcis pouští do výzkumů jejich jazyka. Postupně se ukazuje, že okolo domu je pohřbena řada znepokojujících předmětů a také králičích lebek. Vztah Narcise a Evy se rozpadá a Luis Evě věnuje svůj dům darem. Zde se děj filmu otáčí, Narcis mizí ze scény a Eva se ujímá vedení domu. Rozhoduje se, že jej změní v obraz domu svého dětství a zavádí striktní pravidla a přísný denní itinerář pohybu osob. Adam a Eden se mezitím učí evropské kultuře.

Régime sans pain znamená „Dieta bez chleba“. Je to jen jedna z mnoha surreálných asociací, které posouvají zápletku Ruizova filmu směrem k dalším konotacím a aluzím. Příběh filmu se odehrává v budoucnosti roku 1982 a je vyprávěn retrospektivně vozíčkářkou Alouette (Anne Alvaro), z pohledu ještě vzdálenější budoucnosti. Princ Jason III. (Olivier Angèle) zjišťuje při své pravidelné večerní TV show pokles sledovanosti a prchá od svých povinností (zejména od vlastní ritualizované smrti při autonehodě). Je však lapen a vymazán zevnitř tajemným profesorem Piem (Gérard Maimone). Alouette a Pie se pak rozhodnou, že zcela prázdného bývalého Jasona III. znovu přihlásí do konkurzu na prince, nyní už na Jasona IV. Pomocí esoterického východního učení metody Stanislavského tak musí bývalý Jason III. podstoupit řadu peripetií a zkoušek, aby se znovu mohl ujmout pozice vládce země Vercors.