Obsahy(1)
Régime sans pain znamená „Dieta bez chleba“. Je to jen jedna z mnoha surreálných asociací, které posouvají zápletku Ruizova filmu směrem k dalším konotacím a aluzím. Příběh filmu se odehrává v budoucnosti roku 1982 a je vyprávěn retrospektivně vozíčkářkou Alouette (Anne Alvaro), z pohledu ještě vzdálenější budoucnosti. Princ Jason III. (Olivier Angèle) zjišťuje při své pravidelné večerní TV show pokles sledovanosti a prchá od svých povinností (zejména od vlastní ritualizované smrti při autonehodě). Je však lapen a vymazán zevnitř tajemným profesorem Piem (Gérard Maimone). Alouette a Pie se pak rozhodnou, že zcela prázdného bývalého Jasona III. znovu přihlásí do konkurzu na prince, nyní už na Jasona IV. Pomocí esoterického východního učení metody Stanislavského tak musí bývalý Jason III. podstoupit řadu peripetií a zkoušek, aby se znovu mohl ujmout pozice vládce země Vercors. (garmon)
(viac)Recenzie (1)
Jde o specifický muzikál. Trochu jsem se obával, že budu porovnávat s Demyho Parkingem anebo Akermanové Golden Eighties, ale vlastně ne, spíš je to něco mezi Hotelem de lux Dana Pity a Kamikaze 1989 Wolfa Gremma s písničkama. A vybavilo se mi taky Jancsóovo Na krásném modrém Dunaji. Temná, až komiksově stylizovaná urban new romance scifi fantasy vychází Ruizovi celkem bez problémů, je vidět, že se s peripetiemi ani s nějakou extra ambiciózností nijak nepáral, ostatně kdesi zachytili jeho výrok, podle něhož dobrá i špatná práce trvají stejně dlouho – možná to je klíč k jeho neskutečné grafomanii: čmárá a občas mu vyjde Bůh. Muzika osciluje kdesi mezi Talking Heads a italským osmdesátkovým popem. ()