garmon

Film vzbudil u některých kritiků kontroverze ohledně své údajné protiruské atmosféře. Premiérové uvedení na filmovém festivalu Berlinale mimo hlavní soutěž posloužilo některým kritikům rovněž jako argument pro vlastní nízké hodnocení. Pravoslavná církev film zase odsoudila kvůli scénám s homosexuálními výjevy.

Hudbu k filmu složil člen tzv. Kyjevské avantgardy Leonid Hrabovskij.

Otrokyně lásky vznikla ze scénáře pro film kazašského režiséra Rustama Chamdamova Něcajannyje radosti z roku 1972, jehož produkce byla v polovině zastavena kvůli konfliktu režiséra a produkce. Z Chamdamomova filmu zbylo 30 minut hrubého sestřihu, zčásti synchronizovaného se zvukem. Chamdamovovi bylo další celovečerní film povoleno natočit až v roce 1991. V Otrokyni lásky byly z jeho filmu zčásti použity kostýmy a kulisy.

Hudbu k filmu složil člen tzv. Kyjevské avantgardy Jevhen Stankovič.

Kameraman Igor Luther dostal pokutu za nedostatečnou kvalitu kamery – úředníci neměli smysl pro umělecký záměr přeexponování černobílého materiálu. Tento efekt přitom použil pár let před Kristovými roky ve svém režijním debutu rovněž Jurij Iljenko.

Film v roce 1978 vyhrál první cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu a druhou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu.

Jedná se o televizní operu Luboše Fišera, která získala 1. místo na Mezinárodní soutěži televizních oper v Salcburku.

Název filmu evokuje báseň českého autora Adolfa Heyduka ze sbírky „Cigánské melodie“ začínající slovy „Songs My Mother Taught Me“, aneb „Když mne stará matka“, kterou v Česku zhudebnil Antonín Dvořák a v americké kultuře je známa ve verzi Charlese Ivese.

Hlavní roli měl hrát představitel předchozího Huszárikova celovečerního díla Zoltán Latinovits, ten ale zemřel po pádu pod vlak. Film je mu věnován.

Režisér Huszárik spáchal po neúspěchu filmu sebevraždu.

Výroba filmu trvala pět let a představovala do té doby vůbec nejdražší maďarskou filmovou produkci.

Úvodní scéna s autonehodou je parafrází úvodní scény filmu Premiéra (1977).