Réžia:
Raoul RuizKamera:
Sacha ViernyHudba:
Jorge ArriagadaHrajú:
Didier Flamand, Pascal Bonitzer, Geneviève Mnich, Edith Scob, François Simon, Jean Lescot, Frédérique Meininger, Daniel Gélin, Daniel Isoppo, Marcel Imhoff (viac)Obsahy(1)
V roce 1942 vytvářela skupina mnichů propagandistický film La Vocation suspendue o problematice cesty k víře. Po natočení 2 600 metrů materiálu se však ve scénáři začaly vyjevovat takové rozpory se základními řádovými pravidly, že byl projekt opuštěn. Dvacet let na to, v roce 1962, byl projekt na doporučení řádu v H… oživen profesionály, kteří však měli k myšlenkové výslednici původního snímku zcela opačný postoj. Měli však také více peněz na realizaci a natočili barevnou variantu příběhu. Kromě původních herců souhlasili tehdy s účastí na projektu i někteří řádoví bratři, kteří tvořili první verzi filmu. Nakonec, i při vědomí možnosti konfuze, souhlasili po deseti letech představení řádu v A… s tím, aby se oba filmy sestříhaly do koherentní podoby.
Autobiografický román francouzského filozofa polského původu Pierra Klosowského La Vocation suspendue traktuje skrz portrét interního církevního boje a skrz formu několikanásobné mystifikace problematiku proměňující se identity jedince uprostřed institucí. Mottem filmu je, že v obležené citadele je jakákoliv forma disidentství zradou. Protiargumentem k němu však vzápětí je, že aby jakákoliv instituce přežila, musí se chovat jako obležená citadela.
(garmon)
Recenzie (1)
Kdo si dá Hypotézu ukradeného obrazu, už zjevně většinou vynechá Vocation suspendue: není se čemu divit, "jednou stačí". A přitom mi přijde, že ve Vocation najdeme sice podobné motivy, ale ne už tak holé a vyšponované, zato organicky začleněné do relevantního celku, který odpovídá atributům hraného filmu, a především Ruizovu světu tak, jak ho budoval až do pozdních prací. Vidím tu vliv Bressona a samozřejmě Buñuela. Ale narozdíl od Bressona toto není asketické pro askezi (anebo pro to, aby askeze chytala jiný díl reality), a narozdíl od Buñuela je výraz filmu velmi vážný, ba řekl bych potemnělý. Úžasná kamera! Jako vždy od Viernyho. A François Simon je tu jak drahokam v kartuši. Ruiz do filmu vkládá i svou deziluzi z revoluce v Chile: "dominance jedné třídy rozvíjí průmysl, ten však plodí proletariát. Proletariát s sebou nese vandalství, rozvrat rodiny, bídu a vzápětí revoluci. Kdokoliv souhlasí s revoltou davu, musí vzápětí souhlasit i s neúprosným útlakem, s diktaturou proletariátu. Přílišná mužnost rozpoutaná ve světě takto ohrožuje spiritualitu v zásadě matriarchálního charakteru církve: stejně jako když v Apokalypse Drak pronásleduje Ženu, která porodila Syna. Nezřízená mužnost pak ve smyslu růstu produkce a sociálního neklidu uzavírá svůj vlastní kruh hříchu. Sociální kalvárie je jeho posledním stupněm. Mučící komory jsou pak posledním vynálezem těchto „mužných hodnot“. Ve vztahu mezi podezřelým a zrádcem, mezi obětí a katem zakládají hluboké tajemství sodomie." ()