Marcos22

❗SPOILER "Díl, ve kterém dostávají nejvýznamnější prostor postavy doktora a detektiva. Zatím nejnudnější a nejslabší díl. Dvě hvězdy." 😕❗

❗SPOILER "Ve čtvrtém dílu dostáváme soft verzi Očisty, rozvinutí linky postavy doktora a třetí hru "Přetahování lanem". Tři hvězdy." 🙂❗

❗SPOILER "Třetí díl rozvíjí detektivní linku příběhu a pátrání po zmizelém bratrovi. Děj mírně připomíná Plán útěku či Útěk z vězení a dostáváme v pořadí druhou hru s názvem "Plástve". Zatím nejnapínavější díl. Čtyři hvězdy." 👍❗

❗SPOILER "Již ve druhém dílu dojde k zajímavému twistu, když si hráči odhlasují, že nechtějí dále pokračovat ve hře, ačkoli přirovnávají svůj život venku s peklem. Vyjma toho se zde velmi povrchně seznamujeme i s pěti dalšími postavami. Tři hvězdy." 🙂❗

❗SPOILER "Klasický úvodní seznamovací díl, ve kterém je divákovi představena postava Pan Song Ki-huna a první hra s názvem "Červená, zelená". Ohromný potenciál seriál zazdívá hned na úvod, když namísto postupného seznamování s osudy jednotlivých postav, pro navázání citové vazby s divákem, se seznámíme s osudem pouze jedné z nich a ihned následuje vhození do ratingově nepřístupnější Hunger Games. Věčná škoda, že například pět úvodních dílů neseznamuje diváka pouze s příběhy jednotlivých postav a následně nepřikročí ke hrám. I přesto dávám za silný úvod čtyři hvězdy." 👍❗

Ranařky jsou moderním –náctiletým silně feministickým flákem z amerického středoškolského prostředí, které řeší nejaktuálnější problémy, rezonující na školní půdě. Těmi jsou sexismus a genderová a rasová rovnoprávnost. Film poukazuje na důležitost a nutnost aktivního přístupu studentů v prosazení změn výše zmíněných problematik. Ranařkám se to daří po většinu stopáže především zásluhou vhodně zvolené dějové linky, která není ani přespříliš otravná, ani sladkobolná. Nicméně této přílišné „amerikanizace“ se režisérce Amy Poehlerové nepodařilo vyvarovat v závěru filmu, což jej ve výsledném dojmu značně sráží. I přesto však v divákovi zůstane po konci Ranařek pocit, že byla vážnost látky uchopena s velkým citem, nebyla nikterak zlehčována a ani zostuzována. Právě ve snímcích jako je tento či seriálový 13 Reasons Why vidím v netflixovské tvorbě ohromný potenciál. Vytvořit projekt s nepříliš velkým rozpočtem, avšak s významným poselstvím přesně zacíleným na problematikou nejvíce ohrožené publikum. Za legendární scénu s vygradovanou hláškou „I need a shitload of copies“ zasloužená tříhvězda. 🙂 (3.10.2021)

Nejslabší Craigův Bond, který namířil hlaveň zbraně proti vlastní osobě hned v úvodní sekvenci a zmáčkl spoušť v té předposlední. Na diváka se od začátku filmu chrlí spleť plná nelogického chování postav, která je korunována paranoickými výstupy. Poté co se situace se silně problematickým scénářem, držícím pohromadě hodně opotřebovanou lepicí páskou stabilizuje, dostává několik vedlejších postav prostor pro svůj epizodní výstup. Ty však tvoří pouhou časovou výplň a postrádají jakýkoli hlubší význam, i když scéna s Palomou (Ana de Armas) je ve filmu tou nejzábavnější. Po scénáristicky nezajímavých pasážích se dostává na řadu akce, která potěší zejména fanoušky herní série Metal Gear, poněvadž přesně v tomto duchu si tu James hraje na Solid Snaka. Jako by Není čas zemřít nevěděl čím chce ve finále být, chvíli se tváří jako krimi ve stylu Clooneyho Američana, chvíli jako dobrodružné Mission: Impossible, chvíli jako mysteriózní Sněhulák, chvíli jako hororový Halloween, poté jako sociální drama ve stopách 96 hodin, ale ničím z toho není pořádně. Filmu nepomáhají ani „nekvalitně“ napsaní záporáci, dvěma chybí vykreslení, třetímu motivace a Malek tak po oscarovém Bohemian Rhapsody zcela propadl a hrát postavu Lyutsifera Safina jako Ledgerova Jokera nebylo příliš prozíravé. Vše korunuje absurdní a "směšný" závěr, který film naprosto degraduje. Abych nebyl pouze negativní, k pozitivům snímku patří vydařený silně charismatický výkon Daniela Craiga a výkon grandiózní mlátičky Any de Armas, u níž se nám tak pro její postavu Palomy nabízí prostor pro vlastní špionážní film. Rozlučku s Danielem jsem si představoval zcela jinak, a proto je pro mě i přes svůj hezký vizuál snímek velkým zklamáním. Stručně shrnuto, zbytečně dlouhé tříhvězdičkové patetické sociální drama s akčními prvky. 🙂 (30.09.2021)

Sweet Girl je filmem o duševně narušené osobě, snažící se vzít zákon do vlastních rukou. Přes velmi dobrý úvod natočený ve stylu bournovského soft špionážního thrilleru, ve kterém by měl film sílu, se ze Sweet Girl záhy stává utahané rodinné melodrama, využívající motiv odplaty. Ten však v globálním měřítku absolutně neobstojí a divák tak po scénáristické stránce dostává totální mozkový výplach a je mu naprosto lhostejné co se stane s hlavními postavami, poněvadž ty víc povrchově napsat nešlo a chybí tak naprosto základní premisa pro úspěšný film. Sweet Girl bohužel nepomůže ani zajímavý twist ve své druhé polovině, který naopak snímek po fyzikální rovině zcela sráží a svůj absurdismus korunuje bojovou scénou ve vodě. Film se po interesantní úvodní pasáži potopil do netflixovského podprůměru a ani líbivé scenérie pensylvánského Pittsburghu ho od jednoho z největších propadáků roku neuchrání. Hlavním lákadlem pro mě byla účast Jasona „Aquamana“ Momoy, u něhož si nyní dám předem pozor, jakému projektu se upíše. Snímek osciluje mezi jednou a dvěma hvězdami. Za absenci vykreslení postav, absenci kvalitní hudby, fyzikální přešlapy a žalostný scénář víc než jednu hvězdu nedám. 👎 (21.09.2021)

76 dní ve Wu-chanu je nepříliš povedenou dokumentární rekonstrukcí vůbec první plošné místní uzávěry, způsobené výskytem smrtícího viru, později označeného jako covid-19. Spojení „nepříliš povedené“ je dáno přísnou čínskou cenzurou, kterou divák při sledování pociťuje. Ten tak dostává vyobrazeny členy zdravotního personálu jako národní hrdiny a pacienty, zastoupené stařečkem v raném stádiu demence, jako neukázněné elementy, které dělají sestřičkám a doktorům potíže tím, že se zcela volně pohybují po nemocničním patře. 76 dní ve Wu-chanu jen velmi povrchově nabízí pohled na ošetřování covid-19 pozitivních pacientů, na důležitost jejich dobrého psychického stavu pro vypořádání se s nemocí, a na způsob komunikace s pozůstalými. V porovnání s nedávno viděnou Jednotkou intenzivního života ve všech výše zmíněných aspektech český dokument ten čínsko-americký kvalitativně převyšuje. 76 dní ve Wu-chanu tak snad mohu doporučit pouze pro několik svých absurdních scén, při nichž se tuzemský divák i přes vážnost tématu zasměje či zakroutí hlavou, že toto je možné jen ve spořádané asijské kultuře. Dvě hvězdy. 😕 (Febiofest 24.09.2021)

Gejša je velmi propracovaným řemeslným dílem muzikálového režiséra, Roba Marshalla, který si získává srdce diváka především prostřednictvím silně empatického příběhu a nádherných japonských scenérií. Ty bez jakéhokoli použití digitálních efektů působí v roce 2021 mnohem výpravněji, než v poslední době v obdobném prostředí natočené Mulan, Shang-Chi či Velká čínská zeď. Vyjma výše uvedeného tkví síla snímku v jeho retrospektivním způsobu vyprávění hlavní představitelky. Tento osvědčený způsob známý například z Titanicu či později ze Zlodějky knih, Gejše vyloženě sedí a daří se jí po celou dobu držet diváka v napětí, jak příběh dopadne, jelikož v průběhu vyprávění otevírá opravdu mnoho různých cest, kterými se může ubírat. Právě to však paradoxně snímek lehce sráží, z nepřeberného množství možných závěrů, právě ten režisérem vybraný nemusí sedět každému a divák tak může z projekce odcházet zklamaný, což je ke kvalitám snímku ohromná škoda. Vynikajícím asijským dobovým feelingem, prvotřídními kostýmy, excelentními hereckými výkony a absencí digitálního bordelu je Gejša opravdu silnou čtyřhvězdou, u níž si dám opravdu rád brzy opáčko, a pak další, a pak další, a pak další =). 👍 (20.09.2021)