76 Days
76 Tian
76 Days
VOD (1)
Obsahy(1)
Přestože úvodní sekvence filmu připomínají postapokalyptický horor, zachycují realitu čínského Wu-chanu krátce po vypuknutí epidemie koronaviru. Město o 11 milionech obyvatel bylo uzavřeno 23. ledna 2020. Americko-čínský dokument se syrovou bezprostředností sleduje tragické i nadějeplné příběhy následujících 76 dnů. Mezi životem a smrtí, nadějí a rezignací se pohybuje odhodlaný nemocniční personál, pár čekající na narození prvního potomka i žena žádající o možnost posledního rozloučení s otcem. (Febiofest)
(viac)Recenzie (3)
[FEBIOFEST] Spíše než jako film, to působí jako reportáž do nějakého online deníku nebo YouTube videa. Film nás hned vhodí do nějakého chaosu, který se vtipně ukáže být tím jediným větším problémem. Kupodivu i z nějakých vzpomínek na videa z Číny, Ameriky a podobně mám větší hrůzu než přímo z reportáže z epicentra dění. Zároveň nevím, jestli je to kulturou, ale někdy mi přijde, že Číňani nemají problém mluvit o nemoci a pak mluví o koláčích. Nevím, zda je to chyba titulků, ale mnohdy se zdá, že účastníci jenom plácají nesmysly. Je zajímavé, že pod hrůzou komunistické Číny něco takového vůbec vzniklo a vlastně i na jejich národ je zde jiný náhled než třeba z nedávného Nebe. Obecně vzato se poté film zdá být dosti zdlouhavý a nic nevypovídající, protože se vždycky někam přesměruje a jen zaznamenává chaos. Jak jsem už řekl, dobré do reportáže nebo YouTube videa. Ale do filmu pro kina vcelku těžko. ()
Film není o lockdownu ve Wu-chanu, ale pouze o situaci v tamější nemocnici. Po 95% filmu jen sledujeme doktory v hazmat oblecích a jejich pacienty a návštěvy, a do ulic města se téměř nepodíváme. Jakkoliv to tam jistě měli těžké, tento film je téměř neukoukatelný a informačně velmi chudý, což je u dokumentu problém. ()
76 dní ve Wu-chanu je nepříliš povedenou dokumentární rekonstrukcí vůbec první plošné místní uzávěry, způsobené výskytem smrtícího viru, později označeného jako covid-19. Spojení „nepříliš povedené“ je dáno přísnou čínskou cenzurou, kterou divák při sledování pociťuje. Ten tak dostává vyobrazeny členy zdravotního personálu jako národní hrdiny a pacienty, zastoupené stařečkem v raném stádiu demence, jako neukázněné elementy, které dělají sestřičkám a doktorům potíže tím, že se zcela volně pohybují po nemocničním patře. 76 dní ve Wu-chanu jen velmi povrchově nabízí pohled na ošetřování covid-19 pozitivních pacientů, na důležitost jejich dobrého psychického stavu pro vypořádání se s nemocí, a na způsob komunikace s pozůstalými. V porovnání s nedávno viděnou Jednotkou intenzivního života ve všech výše zmíněných aspektech český dokument ten čínsko-americký kvalitativně převyšuje. 76 dní ve Wu-chanu tak snad mohu doporučit pouze pro několik svých absurdních scén, při nichž se tuzemský divák i přes vážnost tématu zasměje či zakroutí hlavou, že toto je možné jen ve spořádané asijské kultuře. Dvě hvězdy. 😕 (Febiofest 24.09.2021) ()
Galéria (8)
Fotka © 76 Days
Reklama