honajz

I na rok 1961 laciné a chudé - točilo se snad kromě kulis na jednom tržišti a nádvoří, Steve Reeves stylizovaný jako Errol Flynn, historka sice pohádková, ale nezáživně podaná, a dokonce ani z toho Alzheimera, který má šáh, se nepovedlo vytřískat víc komických situací. Tajemný mág je podaný také strašně nanicovatě, vůbec ne tajemně, prostě se občas sem tam nahodile zjeví. A než se Errol, vlastně Karim, vydá za modrou růží, je hodina filmu pryč. Táhlé a nudné, těžce předvídatelné, bez čehokoliv, co by tuhle pohádku nějak povýšilo nebo ozvláštnilo.

Sváťa měl tolik šancí opilého kuchaře odhalit - jestli měl podezření, mohl hledat tu flašku piva ještě před Vencou, proč se nešel podívat do lednice, kde by našel prázdné lahváče, taky nechápu, a jak tu někdo zmínil přede mnou, už tehdy existoval alkohotester. Navíc by mě zajímalo, jak pašovali zpět ty prázdné flašky a co z toho měl ten pingl, který riskoval nejvíc? Když maso si nosil domů šarmantní výčepák? Ale jinak pan Bruder měl pěkný splávek, to jo, a myslím herce, protože je tam několik záběrů, jak to jede skoro naráz na dno. A dostane se nám Sváťovy svatby před Puppem.

Hodně rozpačitý díl. Ostatně i sám Dvořák v úvodu mluví o Dietlově pohádce, že se Sváťa dostane zrovna do Puppu. Konflikt v podstatě nulový, Racek nemá moc co hrát, dokud ho Sváťa nevyhodí za šváby v kuchyni.

Přišlo mi to takové slabší. Jako jo, jsou tu skvělé kontrapunkty ("je mladistvá a právě přišla o rodiče" x "zasloužili si to"), ta necitelnost vůči adoptivním rodičům byla děsivá, větší role Plíška potěšila (hlavně jeho rady zelenáčovi a jejich vlastní pátrání na vlastní pěst) a bavilo mě, že jde o jednotu času a děje a částečně místa, takové scenáristické "svítáníčko" (modří vědí), ale jako by to herce moc nebavilo. A kokoti jako jejich šéfka, které zajímá víc instáč než skutečná práce firmy, jsou žel šéfy v mnoha jiných společnostech, kde kazí, na co sáhnou, aby pak byli vykopnuti výš se zlatým padáčkem.

Naprosto překombinované, a vrahem mohl být prakticky kdokoliv, protože všichni měli nějaký motiv. Jediné, čím mě tenhle díl potěšil, tak účastí pana Klema.

Docela slušný akční film s mírným přesahem. Jeho podstata je skryta ve větě, kterou řekne čínská překladatelka Hooksové při odchodu z její kanceláře: "Tak moc chráníte své zájmy, až jste se sami stali tím, proti čemu bojujete a nechtěli jste to." Je pravda, že když jedete intriky a chráníte své zájmy, vždycky se dostanete do bodu, kdy své vize musíte začít řešit represemi, bo ne všici jsou z nich nadšení. Takové to budeme vás vést k zářným zítřkům, i kdybyste z toho měli zhebnout. Akční scény ne vždy jsou natočené přehledně, generální tajemník je neuvěřitelně naivní, ale celé to drží pohromadě, je to slušně napínavé, a macho styl Snipese několikrát překladatelka slušně shodí. Vůbec se vyplatí soustředit se na takové ty jakoby mimochodem pronesené věty, protože ty většinou nesou docela moudré když ne rovnou myšlenky, tak rady.

Fakt nechápu, který blb má na ČSFD na starosti zařazování filmů do žánrů, protože tohle není ani komedie, ani mysteriozní, a vlastně ani romantický. Tohle je prostě jen a jen akční thriller a v rámci svého žánru nadprůměrný - má solidně vystavěný scénář, skvělé záporáky, dokonale odvedené akce (myslel jsem, že scénu s pozemní raketou nic netrumfne, ale pak přišlo letadlo s hosteskou na obrazovce a hlavně to odemykání kufru auta za letu). Občas tam padne nějaká hláška na odlehčení, ale komedie to fakt není. Jen nevím, jestli by to soudruzi v USA dovolili natočit dnes, kdy už vztahy s Ruskem nejsou tak vřelé jako tehdy, a jestli by Nastassja hrála kladnou postavu,

Milé děti, pokud budete zobat nadměrně pilulky, může se vám stát, že vám z kapajícího kohoutku hrábne natolik, že si myslíte, že jste zavraždili svou ženu, kterou jste nikdy neměli, protože žijete život toho souseda přes ulici a protože nikdy nevycházíte z baráku, neb trpíte z venkovních prostor obsesí. A lidé chodí k vám, ale zobají také pilulky, takže jsou to vlastně vaše představy. Jen v tom nehledejte smysl stejně, jako jej nehledejte v závěrečném textu po posledním titulku, ten s naprosto nesmyslným prohlášením režiséra, že nikdy nešel 92 mil za hodinu, když ho vytáhli na věž... Mno, jestli to skutečně měla být studie paranoidního jednání, obsese, posedlosti a závislosti na prášcích, tak jsou sice ty hrátky s časem, halucinacemi, prostorem domu (ze kterého ani my diváci celý film nevyjdeme) sice hezké, ale začnou brzy nudit. Nic navíc pak film nenabízí, kromě pitomé pointy ve stylu mind fucku. Možná dokonce nejsme ani jako diváci uvnitř domu, ale uvnitř mozku blázna. Mno, můj šálek kávy to není, příjemný ten film taky ničím není a vidět ho už nechci.

Přišlo mi na začátku, že jde o zadání na téma podejte nějak vtipně možné psychické poruchy, aby se divák poučil a ty lidi neodsuzoval, ale pokusil se je pochopit. Naštěstí v poslední tři čtvrtě hodině došlo k oné sebe-terapii se třemi minutami a konečnému rozuzlení, kdy těm lidem stoupnulo sebevědomí, že se ta psychická porucha dá nějak zvládnout. Že tam jde o nějaký podraz, to napadne diváka asi hodně rychle, a v podstatě se dalo vylučovací metodou přijít i na to, co se děje a kdo v tom jede. Tam mi to přišlo malinko odfláknuté, protože by stačilo, aby někdo z jedné skupiny uviděl náhodou fotku jiné skupiny a bylo by po překvapení. Ona ostatně i ta sekretářka byla střelená včetně těch kočiček. Ale ten konec je hodně pozitivní a příjemně mne překvapil.

Tohle je takový ten malý, ale jinak velký film. Má to televizní vzhled, není tam moc triků, chvilku to vypadá jako rodinné drama taťky a dcery, ale není to nic takového. Jde film, kde nesmí divák nic vědět předem, protože tady jedno malé odhalení střídá druhé, a když jsem si 45 minut před koncem říkal, kurňa, o čem to teď chtějí hrát, když odkryli všechny karty, přišel další zvrat, který mne zase držel v napětí. Ten konec je už takový... čekaný, ale proč ne? jak říká hlavní postava: "Teď neřeš fyziku, a pojď mi radši pomoct." Koukám, že se poohlédnu po dalších filmech s Jeffem Danielsem, zatím, kde hrál a co jsem viděl, stálo za to (třeba Arachnofobie).