honajz

Mírně nadhodnotím, protože jsem měl během kovidu obě děti doma a musel jim vařit a vím, jaký fičák to je vařit i jen pro tři narychlo. Takže ty snídaně, to jsem trpěl spolu se Sváťou. Fajn, že se setká se svou budoucí ženou, a je to milé setkání, dobře podané, včetně těch pokusů doručit štrúdl. No a pan Moučka si svého nabručeného zástupce šéfkuchaře skutečně vychutnal. :-) Jen škoda, že jsme se nedozvěděli, co těm hostům pak teda servírovali, když tohle by ani pes nežral. Jinak mě baví, jak Veškrnka hraje samu sebe.

Nutno to brát jako oddechový seriál, který nemá diváka naučit vařit, ale rádoby interaktivně jej zatáhnout do dění (ví se, že bylo v podstatě jedno, jak diváci rozhodnou, ono se to stejně dostalo tou i tou variantou do určitého předem daného bodu se skutečnou zápletkou, odkud se zase jelo stejně). Na seznámení díl ujde, ačkoliv o postavě Brodského jsem si zpočátku myslel, že to bude protřelý šmelinář s chlastem.

Podle názvu jsem čekal něco o ukradených archeologických památkách, ačkoliv podobné téma se nedávno v seriálu už objevilo (náhrdelník), ale tentokrát se kopírovalo zas téma, jak to ti chudáci Ukrajinci mají těžké. A znovu je v tom něčí příbuzný, známý, a dokonce je obviněn! No ne. A scénář asi zas psal jiný ghost writer, neb nic o Anežce, nic o synkovi Hány a jeho starší lásce, to asi zas příště, až nastoupí ten jiný ghost writer. Myslel jsem, že aspoň ta piva na Vyšehradě mne zabaví, ale nakonec ne až tak, když jsem si vybavil ceny z poslední doby. Jo, a pokud jde o případ, vrah je zasejc evidentní, jen se tam dvakrát mihne, to už je prokletí tohoto seriálu.

Zahrané je to skvěle, scénář postupuje logicky a moc jsem si užil ten nápad prohození partnerů doma jak v rošádě a co to komu přineslo, ačkoliv tedy s poselstvími inscenace moc nesouhlasím - v podstatě se ironizuje manželská věrnost, žít na hromádce je prezentováno jako pravděpodobně lepší volba, opět se dozvíme ten Plzákův blud, že nevěra utužuje manželství (že to říká zrovna on, kolik těch svých manželství asi udržel?), ostatně Plzák si tu zahraje svou komickou vsuvku také. V inscenaci sice nakonec k žádné nevěře nedojde, ačkoliv dvakrát je na spadnutí, ale je znát, že scénář a dramaturgii vedly ženy, protože chlapi se vlastně zachovají jako bačkory. Celou dobu jsem si vlastně říkal, že ti chlapi jsou buď pod pantoflem, že jednají, jak jednají, nebo to nejsou chlapi, protože jinak by jim scénář předepsal, to by chlapi fakt v reálném životě udělali - nechali by ženské jejich metafyzicko-romantizujícím problémům romantických filmů, a sami by se všichni čtyři sešli v hospodě na pivu, kde by své partnerky zdrbli, srdce si vylili a šli spokojeně domů.

Zadumaný Sovák nahradil výbušného Kopeckého a hned je to znát - úroveň je o hodnou míru dole. Navíc tentokrát se netepe sousedská žárlivost, ale chtíč po amerických penězích, pro který jsou někteří ochotni i dědu obětovat. A do tématu se Schulhoffovi hodila i tehdejší populární soudnička o klubu Nováků, ačkoliv je do filmu napasovaná tak trochu na sílu. Ubylo fórků, děj je rozvleklejší, a přes svou stopáž brzy film začne nudit.

Ty sociálně-kritické filmy Schulhoffovi až na asi dvě výjimky (Dědeček, Miláček a když přimhouřím oči, tak snad i Šéf) nijak moc nešly. Ne že by ten film nebyl zábavný, ale je to jen díky hercům, kteří si role užívali. Jinak mírně přehnaně exponovaná sousedská žárlivost je jako téma nosná, ale chtělo by to třeba větší koule a jít až do destruktivních konců, ne se pořád smířlivě držet zpátky a konec udělat jako nekonec, protože nevím, co s tím (absolutně jsem nepochopil, když je chtěli ti mladí usmířit, proč se fakt nevzali a proč v rozhodující chvíli zmizeli?) Přidanou hodnotou tohoto filmu je stará Praha, když to ještě byla stará Praha, a ne soubor nesourodých moderních developreských projektů.

Moje hodnocení je čistě subjektivní, objektivně to na ty tři hvězdy je - kamera je poutavá, dobře rámuje obraz, dobře zvolená hudba navozuje skoro meditativní ráz (chvílemi), procházky historií jsou fajne, a na Blake Lively se dobře kouká, když se směje. ale je to utahané, utahané a bez nějakého vnitřního ducha. Jádrem filmu je vlastně příběh s Harrisonem Fordem, ten jediný zaujme, jenže žel začne asi po hodině deset a skončí za další půl, tři čtvrtě hodinu. Rovněž jsem nepochopil roli vypravěče. Možná se mi to jen netrefilo do nálady, ale vlastně mi to přišlo celé neuvěřitelné - nikoliv oním sci-fi prvkem, ale třeba tím, že hlavní hrdinka je věčně usměvavá, altruistická, nápomocná, obětavá, usměvavá, nikdy nemá jiné problémy a starosti, než se svým vzhledem a kam se přestěhuje - maně jsem si vybavil moji manželku, jak se dneska poněkud opila a měla blbé kecy... prostě takhle ideální ženy neexistují, alespoň ne až takhle moc a hodně ideální. On i ten chlap je okouzlující, bohatý, altruistický, sečtělý... Vlastně všichni jsou tu v pohodě, usměvaví jak z nějaké sekty a řeší se dvě hodiny jen ten jeden problém - což je na dvě hodiny skutečně málo, ta jediná zápletka to neutáhne. A vlastně ani nějaký přesah tam není, je to čistá romantika s podobnými motivy jako řekněme Dům u jezera, Zakletý v čase nebo některé korejské romantické scifárny či dokonce ne tak známý film Somewhere in Time. A ostatně i Věc Makropulos vytane na mysli.

Mankote, Van Damme v romantickém filmu, kde jednou za půl hodiny dojde k bitce Van Damma nehodné (takže jen tři celkem), kde mě mělo varovat, když se v příběhu objevil na svůj věk přemoudřelý brácha Kevina samotného doma a jeho jako sestřička, a kde Rosanna ukáže dvakrát kozy a jednou zadek - jenže kde je v té době ve filmech neukazovala, včetně frndy, že? Jinak developer se choval divně a nesmyslně, jako by nestačilo podplatit katastrální úřad a někoho na stavebním odboru radnice jako v Česku moderní doby, případně, pokud to chtěl vést tím stylem Divokého západu, se divím, že rovnou všem včetně té ženské nepodpálil baráky a měl by klid. Prostě blbost.

Vadí mi konec. Ten jsme mohli vidět v Útěku z L.A., V jako vendetta i v jiných. Navíc trochu popírá to, zač onen hlavní matematik celou dobu bojoval. Mělo to končit u té výhrůžky agenta vůči matematikově rodině a objevení vodoznaku iluminátů na oficiálním dopise prezidenta USA, bohatě by to stačilo. Hlavním tématem filmu jsou totiž nové objevy. Kdo ví, kolik věcí nebo léků už různé vlády nebo bohaté tajné organizace nechaly své najaté matematiky (inženýry, techniky, vědce) vynalézt, které používají pro sebe, většinou ke špehování a mocenským a ekonomickým výhodám (v případě léků k prodloužení života), a ani je nenapadne je dát veřejnosti, jak si kdysi první vědci mysleli, že jejich vynálezy budou všech, dokud nějaký šikovný byznysmen nevymyslel patentní úřad. I zde zazní, jestli vědci pracující v Los Alamos mohli tušit, k jakým účelům bude použita atomová bomba, a právě tahle disputace mne zaujala ze všeho povídání nejvíc. Vědec, matematik, lékař mohou věřit, že to vláda použije k dobru lidí, ale v reálu to bývá jen a jedině opačně. Taky je nutné si uvědomit, že film vznikl v roce 2012, tedy rok před Snowdenem, jestli se nepletu, takže tehdy vlastně šlo o sice ne až tak převratnou, ale přece jen stále ne až tak otřelou myšlenku. Ale stejně bych uvítal větší drajv a když už si tvůrci hráli na mysteriózno (ten strážný nebo ta maska), měli to alespoň dotáhnout do konce nebo nějak víc využít.

Nj vlastně, to tehdy byl hit, domluvit se s ostatními (ne přes FB) a někde udělat nějaké vystoupení - jedno bylo i u nás na Hlavním nádraží a nezapomenu na to z náměstí v Benátkách, kde podobná performance proběhla na klasickou vážnou hudbu. A nejlepší na tom bylo, jak to předávalo tu pozitivní energii zúčastněných, i když si mnozí mysleli, že jsou to blázni. To jo, ale krásní blázni, a takových je málo.