honajz

Nevím proč, přišlo mi to takové odtažité. Z toho domu hrůzy jsem pocit stísněnosti neměl, ale měl jsem mít (Simenon všechny své romány staví především na atmosféře místa a psychologické drobnokresbě), Maigret v podání Lukavského je takový rozšafný chlápek, který na rozdíl od předlohy pije především čaj, a ne kalvados nebo kmínku, a žel ani hercům moc nevěřím. Celé mi to přišlo, jakože posmetali herce, kteří zrovna měli náhodou volno, hodili je do jedné hromady, ale chemie mezi nimi moc nefunguje a vlastně ani sami ti herci své role nějak moc neprožívají. Akorát na rok 1983 docela odvážné zobrazit lesbický bar, ale to je tak jediné.

Takhle - ono je to spíš na 3 hvězdy, protože celá první hodina je v podstatě ukecaná divadelní hra. Ale je fakt, že posledních dvacet minut je hodně silných a popravdě mi tahle teorie (ani jí nebudu říkat konspirační) přijde uvěřitelnější, než ta oficiální. Navíc shrnuje všechny nejasnosti oficiální verze. Ostatně - u spousty oficiálních výkladů různých událostí má člověk často pochybnosti kvůli mnoha nejasnostem a nesrovnalostem. Vadil mi u filmu chlad zúčastněných osob - jako by se všichni (a se že jich na tom podílelo docela dost) bavili o seříznutí nějaké kytky nebo rozbití psí boudy, ne vraždě prezidenta. Ale asi to mělo svůj účel - ostatně, co za lidi skutečně může dělat v tajných službách nebo ve vojsku? Jen mě děsí, kolik se v době internetu na nás valí "oficiálních" verzí toho a onoho, a kdoví, jak to ve skutečnosti bylo. Jo, a ještě mě zaujalo, jak mnozí to hrají jako agenti na dvě i tři strany, až je v tom zmatek, že ani sami agenti nevědí, kdo je kdo a co od něho čekat, pokud ho správně "nenasměrují".

Neuvěřitelně nudný s mnoha dlouhými a zdlouhavými, nudnými scénami. Kdysi jsem na to vzal do kina Alfa tátu, a ten u toho usnul, a já si kousal sám nehty nad svou pitomostí, na co jsem ho to vzal. Ani vtipné to nebylo, jednoduchá historka roztahaná na hodinu a půl, herecky taky nic moc.

Čekal jsem lepší zakončení. Ne že by to nemělo atmosféru, pár povedených a dobře načasovaných vtípků, dokonce i ty vinné sklepy jsou fajn, ale brácha musí být úplný debil, když podle zcela jasné mapy jezdí tři dny po krásách okolí Brna, než najde v pravou chvíli srub. A nač vlastně potřeboval od maminky přivézt peníze? Na benzín? Ale vždyť po předání peněz jel hned za kámošem? A i když je hezké, že tvůrci nechávají diváka v nejistotě, jestli je brácha Karin mrtvý (to by ale asi rodiče tak v pohodě nebyli, ne?), opět na léčení, studuje, či fakt odjel do Karibiku, možná by mě to tentokrát víc potěšilo, kdyby řekli víc. Samotný případ nic moc, Táborský hraje svou otřepanou pózu chudáka chlápka (i když chvíli jsem se těšil, že by fakt mohl být padouch, a on by byl dobrý padouch!), vinař fakt na 55 let nevypadá, a ten motiv - i když je člověk opilý a někdo ho prudí kecama, asi hned nezačne do všeho kolem bodat? V národě alkoholiků bychom pak byli už všichni ubodaní. Jinak ten maniak si vybíral samé čupr černovlásky - z čeho mu stál u machny Karin, která k těm typům unesených žen měla podobně daleko jako já domů od tramvaje, když na mne přijde akutní potřeba sr.aní, to fakt netuším. Mimochodem, zajímalo by mne, nakolik na tom seriálu dělal Jirka Strach, nejspíš v utajení. A nemyslím jen ten parodický westernový díl. Obecně ty lokace jsou víc strachovské, než renčovské, podobně nasvícení scén.

Docela se divím, že komunista Deyl ml. tuhle satiru na tehdejší byrokracii s dokonce řekněme křesťanským podtextem namluvil. Jinak už sama povídka, nakolik mám celu sbírku Bubáci pro všední den rád, je taková neurovnaná a podobně jako tomuto animáku jí chybí pointa - tedy nějaká údernější. Líbí se mi byrokratické kolečko o schvalování, to je jak dnešní vláda ohledně nouzových stavů kvůli koronaviru, ale i mnohé jiné vlády. Líbí se mi ty plivníkovy sliby, kdy splnil slávu, moc, ženské, zakončené výjevem na hlavy popravených pánů. A samozřejmě mne těší celkové křesťanské vyznění, že aby byl člověk šťastný, tak k tomu nepotřebuje slávu, moc, ženské, ale třeba jen kanárka. Škoda jen, že to tady působí poněkud neústrojně. Na každý pád si myslím, že i současní filmaři by v dalších Michalových povídkách našli inspiraci pro současnost, a je škoda, že nezkusí natočit další povídky, třeba o mrtvé kočce, určitě Kokešovi, to by bylo hodně aktuální, možná i Vikýřník by šel.

Myslím, že se ten přepis moc nepovedl. Ne, že by chyběly tajemné prvky a ozvláštnění, jsou tu a dobře natočené, už od úvodní řeči žáka ve třídě, ale Jedľovský hodně přehrává, moc hraje na vykolejeného blázna už od začátku, přitom by měl být génius, který se bojí průměrnosti, ale jinak prostě distinguovaný člověk. Měl jsem s jeho charakterem, s jeho postavou, problém se chytit - divák nedostane ty náznaky, které má, a díky tomu jde do kopru i celý konec, protože nefunguje. Vlastně bych řekl, že je to dokonce takové ne-čechovské. Tam, kde Čechov své drama rozvíjí postupně, a o to víc nás chytí do tenat, tady jsme vhozeni rovnou do situace, „že mu hrabe“ - a navíc nevíme proč. Strašně těžko se skládají střípky a musím se přiznat, že jsem si tu povídku musel vzít do ruky, abych motivace postav a především té hlavní pobral a pochopil. Navíc někdy se patláme v nepodstatných maličkostech (proč jsi nepřišel na večírek s mými přáteli?), ale u jiných, podle mne důležitějších scén dojde k strašně rychlému střihu a bez vysvětlení nebo vysvětlovací scény (celá ta legenda s černým mnichem, léčení, přerod v protivu, milenka...). Samotná povídka podle mne nabízí víc výkladů, tady se jede trochu po povrchu. Některé věci jsou jen jemně naznačeny (je genialita spojená s jistým druhem šílenství opravdu ke škodě věci, pokud člověk tvoří díla, která druhé potěší?), některé zbytečně natvrdo dořečeny, až to připomíná Tři veterány (a kolik lidí jsi v životě potěšil?). Ale některé věty z povídky tu jsou, naštěstí ty nejsilnější (Jsem tvá představa, ale protože je tvá mysl součástí přírody, jsem i součástí přírody. - Co s takovým mučedníkem? apod.). Taky ten sad - v knize představuje div ne ráj, který Kovrin vnitřně odmítá, protože odmítá se smířit s průměrností, tady je ale sad pojat depresivně a smutně. Přesto díky kameře je tento TV film s mnoha exteriéry a záběry přírody mírně nadprůměrný.

Myslím, že tohle je nejvěrnější adaptace Lemova románu (se všemi jeho klady i zápory) - navzdory laciným televizním kulisám a určité občasné teatrálnosti herců i provedení některých scén je dokonce poutavá, dobře natočená i zahraná, dramaturgicky dobře vystavená, klade ty správné „člověčenské“ otázky. Vlastně jsem díky tomu pochopil, proč šel Tarkovský dál a některé motivy a filozofické nápady, zde jen nadhozené, domyslel a dotvořil do svého, svébytného díla (a taky se nedivím, že se Lem pak na Tarkovského zlobil, nj, štvalo ho, že ho to taky nenapadlo). Navíc tvůrci velmi dovedně využívají práci se světlem a stínem, a to nejenom ve chvíli, kdy se Hari objeví, ale i v jiných scénách. I to zmizení na konci - jak šátek odfoukne závan vzduchu - je natočeno dokonale. Člověk si najednou uvědomí, že není potřeba naturalistických scén, stačí náznak a divákova fantazie. Řekl bych, že jde o hodně povedené dílko. A představitelka Hari - zde v hercích v této chvíli, kdy komentář píšu, neuvedená Antonina Piljus - je fakt čupr holka, na kterou se moc hezky dívalo. Sama mi připomněla jednu moji dávnou lásku... ještě že u nás u paneláku není moře se silovým polem.

Během sledováni tohoto opět mimořádně nudného a hloupého dílu jsem jen nevěřícně kroutil hlavou, pak jsem si začal psát poznámky. Například: Proč auta jednou jezdí vlevo, podruhé vpravo? Měla by přece jezdit jen vlevo. Jak to, že výstřel z pistole takového kalibru a při otevřených dveřích žádná z písařek neslyšela a šly se podívat až potom, co Poulíček (dále pro jednoduchost Liška) odešel? Proč do role obsadili Lišku, který nejenom, že neumí mluvit (asi má vadu řeči, což mi u herce přijde trapné), ale ani to nedokázal přesvědčivě uhrát? Jak to, že si policajti jezdí sem a tam mezi barákem s Liškou a policejním ředitelstvím a jak to, že to často zvládají tak rychle? Proč se nepokusili do bytu dostat okny do ulice (kterými v úvodu šmíruje Liška svou ženu)? Proč se kurnik nesnažili využít noc a případný spánek Lišky? Jak měl Liška zajištěno, že v noci neusne a ruka mu neuklouzne po páce? Proč se v tomto dílu pořád mluví o atentátnících, když to pro děj nemá význam? Jak chodil Liška ty dva dny na záchod? Jak mohl mít Nováček schůzku s mladou, když zrovna předstíral novináře u Lišky? Proč položil Liškovi tak blbou otázku („Co na to vaše žena?“) Proč to vojsko jako vojenskou věc (Liška představuje bývalého vojáka) rovnou neřešilo a po vojensku? Porč jsme zas museli vidět nahý zadek? (To není otázka prudérnosti, ale představení doby, jak nebyla, navíc to zas nemělo žádný význam pro děj.) Proč nezkontrolovali těch 40 vynálezů, které si Liška chtěl nechat patentovat? Nebyli by tak překvapení z těch dráty ovládaných pistolí. Proč se kamera snaží navodit často dojem potápějícího se Titaniku? Atd., atd., už nebudu nudit.

Rozhodl jsem se zkouknout všechny dostupné „krakonošské“ pohádky (ono jich zas tak moc není), a tak po Kamenné tetce jsem dal tuhle pohádku. Trejtnarová (později Hudečková) je tady hodně nesympatická, a docela by mě zajímalo, co s takovou nánou Havel (ne prezident, hrnčíř a Havel bylo křestní jméno) chtěl dělat, když holka vlastně nic neuměla. Fakt by mě zajímalo, jak to vypadalo třeba měsíc po svatbě. Jinak Růžek sice není špatný Krakonoš, jen mi přijde, že ho nechávají deklamovat naprosté zhovadilosti, a on sám neví, jestli se u nich tvářit vážně, nebo se jim smát. Vůbec hraje toho Krakonoše dost rozporuplně - chvíli je trochu škodolibý, pak přejícný, nato kmotřence sprdne, jak je hloupý... A mohlo to být kratší. Přece jen tam žádná zápletka moc není (panská dcerka si chce vzít chasníka, jak přesvědčit tatínka?), nějaké scénky, vtipy navíc taky nějak chybějí, takže se to spíš vleče. Nejlepší je nakonec ten závěrečný tanec, kde do sebe všichni vrážejí. Podle mne si cucli té Krakonošovy meducíny a - jak sám Havel hrnčíř řekne („To je síla!“) - já podezírám Krakonoše, že všem podšoupl slivovici. Ostatně - sám řekne: „Vaříš povidla, a švestky ještě visí na stromě.“ Jasně, že ze švestek nakonec stočil slivovici.

Mně se to teda moc nelíblo. „Skřítkové, tesaři, vylezte z mechu, chopte se náčiní, postavte střechu...“ O ničem víc to není, o Krakonošovi vlastně taky, jen se ve vyprávění dozvíme, že ta skála Kamenná tetka je zakletá tetka, která vlezla do Krakonošovy zahrádky bez dovolení, a on ji za to nechal zkamenět (a asi i několikanásobně zvětšit), takže se o tom jen mluví. V obraze vidíme jen bylinkářku, kterou postihne bouřka, ale skřítkové zedníci dají přes noc vše do kupy. A největší wtf pro mne bylo, že se ta skála hýbala, ale ne, o golemovi to fakt není.