O Emínce a Havlíčkovi

Krakonoš, lokál patriot, který se baví tím, že lidem posílá zlé počasí, pomůže, když je věc opravdu vážná. Třeba dítku přidělí opravdu ošklivé křestní jméno. Protože chlapec od dětství trpěl komplexem, našel si kamarádku, která, už bez Krakonošova přispění, byla postižena stejně. Jak jinak by mohlo dopadnout přátelství chlapce a dívky, než že se do sebe zamilují? Sympatické je, že ženiši navíc, ač to nejsou ani nedopatřením muži pohledných tváří, se tady zachovají vůči úspěšnějšímu sokovi opravdu královsky velkoryse. Další potěšující drobností je tanec na konci. Nesnaží se tady vytvářet nějakou složitou plesovou choreografii, pěkně poctivě se v hraběcí síni roztáčejí, jako v sále hospody o venkovské tancovačce. Detaily jako je tenhle dělají z malé pohádky v podstatě o pár lidech věc, která má větší díl opravdovosti, než 3D projekce, kde si sice na ledacos můžete skoro sáhnout, jenom to bývá zasazeno do rámce mimo realitu. (08.01.2016)

Pohádky o jedné z nejbájnější a zároveň nejoblíbenější postavy nejen Krkonoš, ale celé země - o Krakonošovi, mě vždycky zajímají. Tahle pohádka navíc, ač zcela správně uváděna pro pamětníky, mě vcelku bavila. I při své stopáži byla vcelku snesitelná. Kulisy kutlochu Krakonoše mi připadaly jako v Krkonošských pohádkách. Já už jen doplním nápad, nad kterým jsem se pousmál. Pakliže už v té době nebo později začal být "slavný" disident Havel, pak tuto pohádku asi na léta vysílat přestali. (03.09.2020)

Velmi hezká černobílá pohádka o Krakonošovi, jeho kmotřenci Havlíčkovi a jeho milé Emínce, dceři hraběte. Havlíček neví, jak by dosáhl urozenosti, aby se mohl o Emínku ucházet, a tak se vydá pro radu ke Krakonošovi. Ten jej vyučí hrnčířem a pak díky svým kouzlům pomůže Havlíčkovi ke sňatku s Emínkou. Pohádka velmi mile připomíná Krkonošské pohádky, dokonce jejich vypravěč druhé série Růžek zde sám hraje Krakonoše a autor hudby Vadim Petrov dělal hudbu zde i v seriálu. Jinak jde průměrnou starší pohádku, která pobaví spíše starší diváky díky znalosti pohádek o Krakonošovi. Škoda jen, že Masopust nevypadal zrovna jako mladík a Trejtnarová působila strašně dětinsky a naivně. (17.08.2019)

Příjemná pohádka. Ničím komplikovaná, na nijak zásadní dílo si nehrající, zkrátka hřejivá a odsýpající. Krakonoš v podání Martina Růžka (který se jím stal ve stejném roce jako František Peterka) je laskavý a moudrý... Všechno, jak má být..__P.S. Hudbu stejně jako pro večerníčkovské Krkonošské pohádky složil Vadim Petrov. Kouzelná atmosféra je tedy zaručena. (08.04.2012)

Rozhodl jsem se zkouknout všechny dostupné „krakonošské“ pohádky (ono jich zas tak moc není), a tak po Kamenné tetce jsem dal tuhle pohádku. Trejtnarová (později Hudečková) je tady hodně nesympatická, a docela by mě zajímalo, co s takovou nánou Havel (ne prezident, hrnčíř a Havel bylo křestní jméno) chtěl dělat, když holka vlastně nic neuměla. Fakt by mě zajímalo, jak to vypadalo třeba měsíc po svatbě. Jinak Růžek sice není špatný Krakonoš, jen mi přijde, že ho nechávají deklamovat naprosté zhovadilosti, a on sám neví, jestli se u nich tvářit vážně, nebo se jim smát. Vůbec hraje toho Krakonoše dost rozporuplně - chvíli je trochu škodolibý, pak přejícný, nato kmotřence sprdne, jak je hloupý... A mohlo to být kratší. Přece jen tam žádná zápletka moc není (panská dcerka si chce vzít chasníka, jak přesvědčit tatínka?), nějaké scénky, vtipy navíc taky nějak chybějí, takže se to spíš vleče. Nejlepší je nakonec ten závěrečný tanec, kde do sebe všichni vrážejí. Podle mne si cucli té Krakonošovy meducíny a - jak sám Havel hrnčíř řekne („To je síla!“) - já podezírám Krakonoše, že všem podšoupl slivovici. Ostatně - sám řekne: „Vaříš povidla, a švestky ještě visí na stromě.“ Jasně, že ze švestek nakonec stočil slivovici. (28.02.2021)