Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (7 508)

plagát

Kazateľ Kalašnikov (2011) 

Tohle je velký špatný. Myslím, že ten film není ani pro kudlanky, ani pro fandy akčních věcí. Tohle je taková - přes veškeré závažné téma - cukrkandlová agitka. Když pak na konci vidíme skutečného Childerse a jeho ženu, tak rozhodně on s tím pupkem není žádný osvalený Butler, a ona není Michelle Monaghan. A tak je to tady se vším - nejdřív je Childers strašné prase, alkoholik, feťák, násilník a skoro vrah, ale najednou prozře (jak? proč? nevíme) a je strašný fanda do Ježíše, a když dělá na stavbě v Africe zželí se mu černošských dítek, které trpí tím, že co chvíli se tam objeví nějaký násilný režim, který za chvíli vystřídá jiný násilný režim, jenom zbraně mají všichni z USA, ale psst, to se nesmí říkat. Ale je povoleno dštít síru na ty rozcapené Amíky, kteří mají vilu a nechtějí dávat co chvíli pět tisíc dolarů na nový džíp (který stejně někdo brzy vyhodí do luftu). Navíc je to celé dost zmateně vyprávěné - jednu chvíli je chlap v Americe, v další jede v noci někde džípem, někdo někde po někom střílí, nevíte kdo po kom, ale ono je to ve výsledku jedno. Ta zrzavá humanitární pracovnice, to mě taky dostalo, když ji padouch majzne do hlavy a my vidíme, že ženská má černě nalakované nehty na nohou - ta tam v té Africe má asi záhul, když má čas na takové blbiny. Taky mě pobavilo, že ta zlosynova armáda se jmenuje Božího odporu, a kazatel taky hlásá Boha, tak to tam mají nějaké s tím Bohem evidentně hodně popletené. Btw, doporučuju český dokument Pod sluncem tma, kdyby někoho zajímala Afrika tak nějak jinak a bez příkras, bez citového vydírání malými, roztomiloučkými černoušky, které, když je přestanete dotovat a živit, jsou schopní vám ustřelit palici a všecho vám sebrat.

plagát

Lara Croft - Tomb Raider: Kolíska života (2003) 

Lepší než první film, protože má přece jen poněkud sevřenější děj a chvílemi zajímavější záporáky, ale jinak je to bída. Na úvod se podíváme na Santorini, kde Lara tancuje v šatech nevěsty, ale nijak se to dál neřeší, nevíme proč nebo oč šlo, a už zas vyráží pod moře cosi hledat, přitom se předvádí, jak umí skákat na vodním skútru a chlapi jsou z ní... mokří. Ach jo. Pak si člověk řekne, čím to, že kam přijde, všechno zničí, takže by z ní skutečný archeolog chytil psotník. A přijde ta skvělá scéna, kdy Lara potřebuje nad hladinu - tak dá žralokovi pěstí od zubů (fakt) a ten ji nahoru vynese. Uff. Pak se pořád chová namyšleně a sebestředně, ale kupodivu ji furt mají chlapi rádi, a nejen chlapi, ale i nějaká babka v zapadlém koutu Číny. Taky osvobodí chlápka z basy (to byl prďola Butler ještě hube...nější a nezachraňoval prezidenty. A tenhle chlap, nějakou dobu v base, bude vědět o aktuálních pohybech čínské mafie? Jinak Lara při tréninku má úžasnou mušku, ale při předávce zlosyna najednou netrefí? Nebo fakt z hlásiče pohybu hned vědí, že vrtulník letí do Honkongu? A upřesnění, že má hledat někde u Kilimandžára – to je upřesnění lokace jako že poklad je "někde na Moravě". Pobavilo mě, že kolébka života vypadá spíš jako labyrint ze stejnojmenného filmu s Davidem Bowiem, a taky Spongebob v čínštině byl dobrý úlet, Ale jinak zde zazní dvě myšlenky, kvůli kterým ty dvě hvězdy film ode mne dostane: Ta první se týká snahy vydělávat na uměle rozšířeném viru a je dnes hodně aktuální. A ta druhá, že některé věci se nemají nikdy najít.

plagát

Vládcovia vesmíru (1987) 

Nečekal jsem to tak špatné. V roce 1987 triky jak ze 60. let, jen díky Hvězdným válkám se tu s mečem používají laserové pistole, postavy se chovají neuvěřitelně, v podstatě nikdo nezemře kromě černých na smrt jdoucích bezejmenných vojínů, pokud jde ale o výhrůžky, to furt někdo někomu planě vyhrožuje. Holka se zachová jak debil, když si myslí, že se jí v uličce fakt zjevila její mrtva máma. Souboje jsou strašné, ty gumové masky taky, pokusy o vtip s trpasličím vynálezcem trapné. Ale zas je fakt, že kdysi jsme na to koukali na ORF v němčině většinou v neděli odpoledne, tak to možná rakouská televize dávala jako odpolední pohádku.

plagát

Anatomie života - Moje duše, moje krev (2021) (epizóda) 

Mám pocit, že ten koncept je čím dál tím víc opajcnutý ze Sestřiček (které samy byly opajcnuty odjinud), dokonce je tu i "zlá Saša". Jen ty případy jsou vedeny ad absurdum, prostě jsou co nejextrémnější, a protože se to celé tváří strašně vážně a seriozně, vyznívá to přesně naopak nechtěně směšně a komicky.

plagát

Anatomie života - Peníze nebo život (2021) (epizóda) 

Mám pocit, že ten koncept je čím dál tím víc opajcnutý ze Sestřiček (které samy byly opajcnuty odjinud), dokonce je tu i "zlá Saša". Jen ty případy jsou vedeny ad absurdum, prostě jsou co nejextrémnější, a protože se to celé tváří strašně vážně a seriozně, vyznívá to přesně naopak nechtěně směšně a komicky.

plagát

Pražský chodec (1965) (TV film) 

Poetický sci-fi dokument. Moc se mi líbil! Nebyl by to Šefranka, aby tam neměl hezké holky, ale tentokrát se uměřeně krotil, tentokrát to sem pasovalo. Už jen úvodní poetické záběry Prahy vzbuzují skoro mrazení, ale to je teprve začátek. V tzv. first person pohledu se očima vypravěče příběhu najednou setkáme s Ahasverem, podle legendy věčným židem, který je odsouzen do druhého Ježíšova příchodu za své posměšné řeči o něm chodit světem. Provede vypravěče kolem starých domů, zajdeme do synagogy, objeví se židovské hodiny s hebrejskými nápisy, které jdou pozpátku (docela by mě zajímalo, jestli tam stále ještě jsou), na Pražském hradě objevíme díky Ahasverovi podivný jaspis zdobící jednu ze zdí a představující podivnou tvář s planoucíma očima, ale zajdeme i do ulic a mezi lidi, samozřejmě do hospůdky, jakých tehdy bylo, a dnes není. Film má dokonce pro mne nečekanou pointu. Otomar Korbelář, můj oblíbený herec, je zde dokonalý, očima vyjadřuje laskavost, ale i jistou milou uštěpačnost, občas i strach, díky masce připomíná Miroslava Macháčka. Velkou roli v dokumentu hraje hudba - opět dokonale vybraná, z níž až mrazí, hodí se ke každé scéně svou historií. Nechybí ani Šefrankovy vtipné prostřihy, které se zde hodně povedly (holky jako na orloji). A zaujala mě ta myšlenka, když se ho vypravěč ptá, zda cítí svůj osud jako prokletí, a Ahasver odpoví, že si v tom našel svoje kouzlo, totiž pozorovat místa, města a lidi, a moc se mu to líbí. Vážně povedený malý klenot, který mne hodně příjemně překvapil a potěšil. A který je potřeba spíše procítit.

plagát

Pražská neděle (1963) 

Ačkoliv vznikl o rok dřív, měl by tento dokument navazovat na ten pozdější - Ze soboty na neděli. Měl. Jenže obsahuje plno záběrů, které jsou v dokumentu Ze sobotu na neděli vydávané za „sobotní“ (plné vlaky na Slapy, plovárna, přeplněná Strakonická včetně pohledu přes řeku na staré Modřany a bouračky, stejné holky v plavkách u řeky, lidé u orloje), a tím to ztrácí celé půvab. Navíc jsou tu jen záběry mytí auta rodinou před barákem, prostřihy na tlustého pána s pivním pupkem a na hrocha (a vůbec přirovnávání lidí na plovárně ke zvířatům v zoo, šmírák na střeše (kouká na holky opalující se na střeše v plavkách), lidé na parníku, mladí na Slapech nebo Živohošti, holky v plavkách na kajaku, skoky padákem... Že se v neděli konají třeba taky mše, to je vyřešeno pár záběry kostelních věží a decentním zvoněním zvonů. Že se jezdilo do Chuchle na koníčky, to tu také není. A dokonce ani náznak, že se v neděli chodilo na fotbal! Celkově se dá říct, že dokument svým názvem hrozně mate - tohle není pražská neděle, ale především neděle Pražanů mimo Prahu.

plagát

Praha ze soboty na neděli (1964) (TV film) 

Důkaz toho, že kdysi v centru Prahy žili lidé. Dokonce obyčejní lidé. Kromě náhodných útržků vět dokument, který vypráví příběh beze slov, a to občas dokonce vtipně (pošťáci, holka čekající na svého kluka, aby mu rukama zakryla oči, bouračka apod.). Příběh o mnoha povoláních, kterými město žilo, plných tramvajích a narvaných vlacích směr Slapy, o tom, že se tehdy kouřilo i v jídelnách, ale hlavně o tom, jak se lidi po práci, která končila v sobotu v poledne, dovedli bavit. Děti jsou venku a hrají v ulicích fotbal, skáčou panáka, přes švihadlo, v parku jezdí na kolobrndách (které tehdy nebyly módní hipsterskou záležitostí). A dospělí, kteří na Slapy neodjeli, poslouchají v rádiu fotbal, zajdou k Flekům nebo ke Tří pštrosům, protože to tehdy nebyly primárně předražené luxusní lokály pro turisty, ale chodili sem obyčejní lidé ze sousedství, jdou si zatancovat, do kina, na kabaret, zatímco starší už sedí doma, hrají karty, pletou, perou, starají se o kytky a koťata... Dokonce i na ty turisty dojde, ale těch tenkrát nebylo až tak tolik, zdá se. Zkoušel jsem si představit ten dokument natočený dnes. Předně by nevznikl, protože by byl prohlášen za sexistický (ženských v plavkách ve Žlutých lázních nebo nedostatečně oděných v kabaretu je tu dost a dost), za druhé - pokud by se točil ještě tak před rokem a půl, by místo Pražanů zobrazoval především čínské, německé a ruské turisty v předražených obchodech, a kdyby se točil nyní, tak by ukazoval prázdné ulice a zavřené restaurants and pizzerias, protože v centru už obyčejní lidé většinou nebydlí. Potěšilo mne, že je tam vidět krom jiných lokalit Braník (a krámky před nádražím) a Strakonická na druhé straně za mostem inteligence. Škoda, že některá města, včetně Prahy, šla cestou vysídlení obyvatel z center, která primárně věnovala bohatým turistům, protože dnes už není nikdo, kdo by stejně jako tehdy ta místa a ulice oživil, a nočními ulicemi se potácejí maximálně party ožralých německých puberťáků. Praha prostě už o to kouzlo přišla.

plagát

Hlava Medúzy - Kráľovné krásy (2021) (epizóda) 

Mně se to furt líbí. Policejní postupy se snaží co nejvíc odpovídat realitě (včetně skutečnosti, že skutečně nedostanete výsledky pitvy nebo analýzy koláče hned, jak je tomu třeba v nováckých Specialistech nebo jiných hloupých seriálech a filmech), nechybí tomu (občas cynický) humor - zvlášť když se štengrují bývalí milenci (Karin a David), svět modelek a miss je tady podán bez příkras („v dotaznících jsme všechny milosrdné sestry a chceme mír“), na holky se dobře koukalo, Igonda opět hraje zlou princeznu (teda jenom zlou), Cibulková taky skvělá, a opět to ctilo jednotu času, místa a děje - toho si málokdo všimne, ale pro mne je to prostě důkaz profesionality. Navíc kamera tady skutečně pracuje - třeba ten záběr při poradě shora z boku na celý pracovní stůl a všechny u něho, to muselo dát makačku vymyslet a natočit. Bez ironie. Ten pablb, co drží kameru ve Zločinech Velké Prahy, by s kamerou tak maximálně houpal pod stolem. Jestli to vyjde na DVD, tak napíšu Ježiškovi.

plagát

Zločiny Velké Prahy - Loutkohra (2021) (epizóda) 

Jako sorry. už úvodní unylá znělka s tím kytarovým (!) rifem nějak moc nenavozuje pocit první republiky a časem ta hudba začne připomínat spíš zvonění na mobil, než doprovodnou hudbu historizujícího seriálu. Do toho neustále kamera našišato (asi moderní umění), někdy vidíme zbytečně velký detail hlavy, ale jindy bychom detail vidět potřebovali, ale kamera zabírá scénu z dálky. Rád bych pochválil výpravu, ale když vezmete těch pět vesnických zákoutí po Praze, která zbyla, k tomu suchdolský mlýn a jednu bohnickou cestičku s domkem a kostelem, a recyklujete to ve všech dílech dokola, tak to vypadá, že se vše odehrává na pětníku, skoro na jednom místě. A cedule komisariátu, která vypadá jak vytištěná na papír z tiskárny chvilku před klapkou? Tak to pardon. Taky střih je divný - jednu chvíli Dulava s inspektorem nechce mluvit, pak ho hned provádí po domě; jindy Langmajer loví v Praze na Jánském vršku prostitutku, aby mu hlídala neteř, ale v dalším střihu je zas hned na místě činu za Prahou. Samotný příběh - zase o někom utopeném a zase se řeší politika (hodní Němci, zlí Češi) - opět upachtěný, bez špetky odlehčení, vyprávěný tempem zdatného hypnotizéra, navíc netuším, jak vlastně vyšetřování probíhalo, protože neprobíhalo. Místo aby inspektor na místě zatkl Dulavu, jak to, že ví, že chlapec byl zprzněn, přejde to mávnutím ruky, jen se důležitě tváří. Jako fakt? Navíc Dulava i se synem pak z příběhu vymizí, nevíme proč, stejně jako rodiče chlapce. Pak se poldové ženou sedm kilometrů na jinou chalupu, kde by mohl být nějaký prznič, ten jim uteče, jednu noc tam inspektor hlídá, a nakonec tahle linie vyšumí úplně do prázdna. Ale dozvíme se, že pěšky se dá 15 km zvládnout za dvě a půl hodiny! To by byla pěkná rychlochůze, když člověk průměrně ujde 4,5 - 5 km za hodinu. Vyšetřování probíhá zcela nahodile - a nakonec vlastně ani nevíme, jestli ho zatkli, nebo ne! A navíc nejsou některé dobové reálie moc dobře zvládnuté, jak u oslovování, tak že muž vedl podle etikety ženu po svém pravém boku, nikoliv naopak, jako je tomu v tomto dílu. Jo, a proč tu bylo to jako loutkohraní? Mělo nějaký hlubší smysl a význam? A ještě jedna poznámka - vypadá to, že Praha a její okolí jsou úplně vylidněné - to nebyly peníze aspoň na menší kompars? Lacinost z toho čouhá všemi směry.