honajz

Být to 80minutový tv film, neřeknu ani popel. Ale jako sorry, utahané jak cesta vlakem do Brna přes Vysočinu (při níž se ale na rozdíl od seriálu dá z okna na něco dívat), postavy jsou tam vlastně zbytečné (ten farář - vědec je vůbec nevyužitá postava, zajímalo mě, proč vlastně je farářem?, ale jen chodí, mlčí a tajemně se dívá, jeho přínos ději je v podstatě nulový; podobně postava Plánkové a zcela zbytečných policistů (ale aspoň vím, který herec seděl za mnou při obědě na Berance u Jezerky), a tu jedna akční scéna by mí synové v jejich amatérském opusu natočili daleko daleko lépe.

Když neumím natočit akční scénu, tak se na to vykašlu. Ale takhle to bylo s celým seriálem. Postavy tam popocházejí po scéně, něco moudře říkají, co nedává hlavu ani patu, děj se nikam nehýbe a já přemýšlím, jak se postavy přesouvají tak rychle mezi Zábřehem a Prahou, leda by nešlo o ten Zábřeh Eskymo Welzela, ale ani tak nechápu, jak se manžel cukrářky v Praze dostal k tomu autu. A navléct Vlasákovou do elasťáků jako bad woman z nějaké marvelovky, to smíchem člověk spadne ze židle, zvlášť když holka tasí pistolku. :)

Osobně mi přijde, že s odhalením pachatele nedává předchozí děj ale lautr vůbec smysl. A objevil jsem novinku v klišé tohoto seriálu - těsně před koncem se pokusit zmást diváka poukazem na možnost, že pachatelem / pachatelkou je jiná nepravděpodobná postava, než ta, která je pak na konec s velkou slávou odhalena.

Takový trochu moderní politicky korektní námět, nelogičnosti v závěru při hledání auta pomocí GPS (a jak se policajtka najednou dostala na druhý břeh?), ale za pošťačky a Saxonku dám hvězdu nahoru.

Čekal jsem poněkud větší ponor do hlubiny duše člověka, který má místo dvaceti let za vraždu ve vězení strávit dva roky na opuštěném majáku, než jen pokusy o červené vidiny. Třeba takový Bergman má v Hodině vlků má taky chlápka na opuštěném ostrově, který trpí vidinami, ale dokázal to prostě pojmout nejenom psychologicky, ale skutečně tísnivě a s gradujícím napětím. Jak píše honzaBez ve svém komentáři, Jasného film je žel studený jako psí čumák, bez emocí, bez vnitřního ponoru do duše člověka (což nenahradí dva vysvětlující monology s krysou a jeden útěk do hor), takže ten rádoby štronzo konec mne nijak nedostal, naopak jsem doufal, že takhle lacině (protože podobný konec napadne asi každého, kdo na začátku vezme za své všechny indicie) a zjednodušeně to vedené nebude. Bylo. Uznávám, obrazová poetika je zde zajímavá, prostředí majáku zpočátku působí zajímavě, ale zhruba po třetině filmu došly Jasnému vizuální nápady a nahradil je berličkami, které pro jistotu několikrát zopakuje. Zkusil jsem to brát i jako podobenství na tehdejší Československo, ale ani tak to mám pocit moc nefunguje. Viděno s honajz2 po návratu z letošní Řehečské slepice.

Po celou dobu sledování tohoto fantasy jsem měl problém, jak hodnotit. Začátek je na dvě hvězdy, prostředek na slabé tři, konec - kde se vše spojí - za pět. Ano, vadilo mi, že tady někdo viděl / četl Čaroděje Zeměmoří a bezostyšně ho vykrádá (a nejen jeho), vadilo mi dvounásobnou porci ženy s kamenným xichtem, která si říká herečka, ano, je to přepísknuté v stopáži, ano, jsou tu scény z nějaké free databanky "natočte si sami hobita rychle a levně, jak projíždí údolími", ano, ty pokusy o vtipy jsou mega trapné (celá ta linie s Písaříkem a jeho drobným kolegou), ale celkově to drží pohromadě (s občasnými nelogickými výkyvy), výprava je vážně na český film dokonalá včetně kostýmů, hodně fajn lokace, dokonce ani hudba neotravuje, ale spíše podtrhuje dění, dokonce jsem tentokrát chvílemi i princezně s princem občas ten vztah věřil, a soukromě mě potěšil ten vtípek s pivem, dokonce s oddalovanou pointou, to se už také málokdy vidí. Takže nedát slabé čtyři by ode mne nebylo fér.

Naprosto dokonalé hlášky (z nichž většina odkývá to pokrytectví většiny zúčastněných, kde nakonec nejpravdivěji překvapivě vycházejí ti nejpitomější ze třídy Kevin a Brittany) a kde se mi hodně líbí to závěrečné "možná jsou povrchní, ale to neznamená, že je mají zastřelit" a samozřejmě skalpování. :-) A "taky jsem byla kdysi taková jako ty."

Na tehdejší dobu skvělá práce se světlem a tmou, pozadím, průhledy, kamerou, rámováním, symbolikou obrazu... a také je zde stále cítit ta patrná neschopnost vyrovnat se s 2. sv. válkou (německý bar s německými písničkami a pivem oproti bratrovu ozáření "jadernou" bombou)... a samozřejmě všudypřítomná otázka, zda jsme sami sebou a zda znetvořená tvář znamená horšího člověka, než třeba vrah v "masce" elegána... Ale (už jsem se k němu dostal) přijde mi, že forma přebíjí obsah, že mnoho psů, zajícova smrt, a že to šlo podat stručněji, jasněji, přímočařeji a úderněji ve smyslu podaného vyznění a přesahu. Film není nijak příjemný na dívání, a ani nemá být, dobro se odměňuje zlem, to však patří k základní premise. (Jen tedy nevím, člověka netvoří pouze obličej, ale i způsob chůze, hlas, gesta, fráze, zvyky, tam žádná maska nepomůže.) Protože zde se nemyslí maska jako maska, ale spíše plakát, který někteří lidé, převážně politici (ale znám i různé vysokoškoláky) nosí, aby vypadali lepší, než jsou, a aby nebylo poznat, že ve skutečnosti jsou zkažení. Ale přece jen ta trocha naděje, ta možnost se z toho autorem načrtnutého kruhu dostat, ta zde zoufale chybí, a mně osobně to vadí.

Jediný zvrat je zde v podobě toho, s kým se vídá zrovna čerstvý vdovec, jinak jednání postav neuvěřitelně přehnané (matka, dcera, asistentka v laboratoři, advokátka), až bolí.

Budu si to muset dát v původním slovenském znění, protože český dabing je otřesný a hodně tomu ubírá. Každopádně příběh není úplně blbý, jen autoři podcenili diváka, kterému ty okolnosti musejí dojít daleko dřív, než nám je tvůrci milostivě "pustí". Takže jsme svědky utahané a únavné prostřední části, kde si jen mladí potřebují srovnat myšlenky, ale jinak se v ději nijak nepohneme. Skvělá kamera a výprava, Pauhofová si svou zápornou roli docela užívala, ale nějak to nebylo ono, chvílemi působí spíše jako parodie na záporáka. A Karla Dobrého mi bylo až líto, protože jeho postava je až zbytečně přehnaně napsaná. Přál bych mu nějakou skvělou kladnou roli. Je to teda sice spatlanina Tří oříšků, Jestřábí ženy či Soli nad zlato, ale nakonec se mi líbilo poselství pohádky - ke skutečnému štěstí nejsou potřeba drahé cennosti, ale stačí to, co máme, a že máme také jeden druhého.