Big Bear

Jeden každý záběr by mohl být barokním obrazem. Neskutečná podívaná, byl jsem fascinován.

Tu jednu hvězdu dávám za tu kupu srandy, které nám tvůrci tohoto dílka naservírovali plný vagón. Jen si říkám, zdali to vlastně měli v úmyslu. DVD jsem koupil ve výprodeji v trafice za 20 Kč a za tu cenu jsme se s kamarádem bavili královsky. Když už to trochu zavánělo nudou, začal Yeti skákat a sranda pokračovala. Tohle nebylo béčko, to bylo minimálně téčko.... Doporučuji něco popít a film si večer pustit s přáteli :-) Po dokoukání se mi však do mysli neustále vtírala jedna otázka. Proboha proč?

Pro mne osobně nejrásnější muzikál (v pravém slova smyslu) co kdy byl natočen. Hudba, herci, prostředí, příběh, vše je nádherné a dokonalé. Tleskám.

Jedna hvězda za nálet Japonských letadel na námořní základnu v Pearl Harboru a dvě hvězdy za zpracování Doolitleova náletu na Tokyo. Útok na námořní základnu s kotvící flotilou byl proveden zdatně a překonal staršího filmového bratra Tora Tora (jen díky počítačovým efektům). Odvetný úder letky bombardérů B25 Mitchell pod vedením generála Doolitla, které po speciálním výcviku odvezla letadlová loď USS Hornet na dosah Japonska mne z filmu potěšil nejvíc a ani jsem jej tam nečekal. Myslím, že je to poprvé co tuto akci někdo zfilmoval a je to dobře. Střední bombardér B25 totiž vůbec nebyl konstruován pro starty z letadlové lodi a už jen tento úkon je hodný obdivu. Mé druhé smeknutí je všem členům osádek a pilotům, protože se všichni na akci přihlásili dobrovolně a všem bylo jasné, že se s největší pravděpodobností nevrátí. V nejlepším případě je čekalo nouzové přistání kdesi v Číně, v horším zajetí Japonců. Řadu těchto letců také Japonci brutálně popravili. Doolitle měl štěstí, že nálet přežil, dostal se ke spřáteleným silám na Čínském území a posléze zpět do USA, kde byl povýšen na generála (ve filmu jej ztvárnil Alec Baldwin). Traduje se , že Japonci pak při následné okupaci jako pomstu za pomoc americkým letcům zabili až 250 000 lidí... U Doolitla a jeho chlapců je patos a patriotismus zcela na místě a pro Yankees je odvetný nálet na Tokio něco, čím je pro Brita Bitva o Anglii.. Ohledně love omáčky táhnoucí se filmem nemám moc co dodat. Je to zkrátka nutné pojivo pro dnešního diváka k historickým událostem. Vše samozřejmě vrchovatou měrou završuje všudypřítomný americký patriotismus, který my moc nechápeme. Oni jsou ale jiní. Každopádně Pearl Harbor byl pro Američany stejné trauma jako 11.září. Nedivme se jim, že stále je tu potřeba se k těmto tématům vyjadřovat.

Neskutečně smutný film. Po jeho skončení plakala nejen moje žena, ale i já. Jistě to nebylo jen pro to, že máme malého chlapečka. Bylo to za všechny dospělé a děti, kteří měli tu smůlu, že se narodili v chudých oblastech Severní Korei. A Severní Korea je vlastně celá jedna chudá oblast - pominu-li velká města a sídla prominentů komunistického režimu. Smutek a lítost brzy vystřídal vztek a bezmocnost. Bohužel u tohoto filmu neplatí ta klasická utěšovací věta: Neplač, to byl jen film. Rodičům dětí se slabší povahou tento film vůbec nedoporučuji vidět.... Naopak ho doporučuji všem, kteří nadávají na poměry a své zhoršující se životní podmínky. Máme se jak prasata v žitě a vůbec si to neuvědomujeme!

O této lodi jsem se poprvé dočetl v časopisu ABC. Bylo to v době kdy ji nalezla hloubková ponorka a světlo světa spatřily první záběry tohoto legendárního transoceánského rychloparníku. Se zájmem jsem sledoval jakékoliv informace o jeho dalším osudu či nalezených a vyzvednutých předmětech z jeho útrob a dna kolem něj. Na film jsem šel s neskrývaným zájmem a byl jsem naprosto nadšen. Ano je to Hollywood jak vrata, ale celé zpracování i skladba příběhu mně přišlo naprosto bezchybné. Film se plně opírá o o zaprotokolované výpovědi přeživších ihned po tom co je Carpathia vysadila v New Yorku a o Senátní vyšetřování katastrofy z roku 1912 a nenašel jsem tam žádné rozporuplné situace od zaprotokolované skutečnosti. Pane Camerone, natočil jste fantastické, krásné a dechberoucí dílo.

SS velitel si převeze svoji rodinku sebou do svého nového působiště, kde má na starosti vyhlazovací koncentrační tábor. Rodinka sice bydlí ve vile na místě odlehlém od baráků, plynových komor a komínů krematoriií přesto však z části jednoho oken vily je na část tábora vidět. Zájem to způsobí u velitelova malého syna a ten si posléze najde i skrytou cestu přes zahradu k táborovému oplocení. Zde se skrze ostnatý plot seznámí se stejně starým židovským chlapcem a hoši se spřátelí. Velitelův syn samozřejmě nemá nejmenší ponětí o tom, co se v táboře děje a k čemu slouží. Dětská bezbrannost a naivita je zde hlavním hnacím motorem filmu, který není až tak o koncentračním táboře jako např. Šedá zóna ad. O těchto synových aktivitách velitel tábora nic neví a to, že syn mu chodí za vězni zjistí v šoku až ke konci filmu. Shovívavě opomenu zpracování tábora, zejména pak jeho oplocení a možnosti se do něj či z něj dostat. Stejně tak absenci stráží v klíčových momentech filmu. Faktem je, že posledních 20 minut filmu jsem ani nedýchal a po skončení závěrečných titulků jsem němě zíral na černou obrazovku a sledoval jak mi buší srdce a hučí v hlavě...

Fantastický film, natočený za neuvěřitelných podmínek, málem nedokončený díky okupaci v roce 1968. Pojednává o našich letcích v Anglii u bombardovací squadrony RAF. Příběh nás seznamuje s mezinárodní osádkou bombardéru Wellington (Kanaďan, Slovák, 2 Češi, Brit atd...). Jelikož Welouš nebyl k dispozici přestavěl štáb nákladní Dakotu. S letci prožíváme nejen strach při nočních náletech, ale i jejich radosti (tancovačky, pytlačení u letiště) a lásky v dobách odpočinku mezi akcemi. Film je natočen podle knihy Richarda Husmanna (píšícího pod pseudonymem Filip Jánský) která se jmenuje taktéž Nebeští jezdci. Autor v knize zúročuje své vzpomínky na své působení u 311. bombardovací peruti RAF, kde působil jako zadní palubní střelec. Husmann měl u peruti zvláštní pověst, prý neměl stabilní osádku a ,,hostoval' po letounech. Prý se stávalo, že si k někomu odmítl sednout do bombardéru a misi absolvoval s jinou osádkou. Letoun ve kterém měl měl letět se z mise nevrátil. Nebo se prý vsadil o pivo, že projde mezi roztočenými vrtulemi těžkého čtyřmotorového bombardéru B24 Liberator..... Postava Prcka, brilantně zahrána Jiřím Hrzánem je vlastně o něm samém. Dávám 5 modrošedých nášivek CZECHOSLOVAKIA. * * * * *

Trestný tábor měl přetavit britské vojáky (poslané do něj za krádeže, neusposlechnutí rozkazů, zbabělost před nepřítelem atd..) zpět na poslušné příslušníky armády a posléze je vrátit k bojovým útvarům. Velitel tábora si s napravovanými nechtěl špinit ruce a tak veškerou moc ponechával v rukách velícího seržanta. Ten časem ztratil jakýkoliv soucit a schopnost rozeznat co vše ještě vojáci vydrží a co ne. Hlavním napravovacím prostředkem byl pahorek uprostřed tábora, navršený z písku, který měli odsouzení v plné polní překonávat a to nesčíslněkrát za sebou. Připomínám, že trestný tábor byl v severní Africe v poušti. Nikoho jiného než Conneryho si v úloze hlavního hrdiny nedokážu po shlédnutí filmu představit. Myslím, že ani autor knižní předlohy Ray Rigby by filmu nic nevytkl.

Souhlasím s Nefariou. Film plně respektuje knižní předlohu. Jedná se o psychologické drama, s retrospektivnímy náhledy hlavního hrdiny zpět do minulosti. Ironsovi sedla role jako šitá na míru. Ve filmu zahlédneme i mlaďoučkou Lenu Haeadeyovou, která už tehdy byla velmi krásná a dávala tušit, že se s ní ve filmech ještě potkáme.... Vše dokresluje nádherná hudba C. Burwella, která mne zaujala už při úvodních titulcích. Moje srdeční záležitost... Doporučuji vidět ! * * * * *