Big Bear

Zvláštní, tohle je třetí film s Walkenem co jsem za vánoce viděl. Jakoby to bylo nějaké znamení... No nic. Stepfordské paničky velmi dobře začaly a to jak po stránce dějové, tak po stránce filmařské. Bohužel velmi špatně skončily a to jak po stránce dějové, tak po stránce filmařské. Nějakou snahu umíchat komedii na téma emancipovaných manželek tu vidím, nebylo to ale dotaženo do konce. Nicol tu byla opět k nakousnutí, ale zdálo se mi, že neměla moc co hrát mimo pár grimas na začátku a na konci. --- Navíc - když už jsem se sháněl po nějakých aeroliniích, které ráno přistávají v Connecticutu s tím, že bych rodinku a hlavně manželku vyvezl na výlet, film dospěl do takového konce, že mi přišlo zbytečné vyhazovat peníze za letenky. Pánové (tedy ti ženatí a zejména ti dlouho ženatí), Stepford máme doma, netřeba nikam jezdit a přeberte si to jak chcete. Tři koláčky. * * *

Tak jsem se po skvělé Gravitaci zase po čase podíval pořádně do vesmíru. Těch pár výletů v různých béčkových filmečcích nepočítám. Marťan vás hned od prvních minut zaujme natolik, že přestanete vnímat čas. Všechno jede tak jak má a vy Markovi prostě celou dobu držíte palce. Kdyby Scott děj ,,neosvěžoval'' někdy tupým humorem a hlavně těmi různými vědci, kteří jakoby najednou na něco převratného přijdou, ale musí udělat propočty... pak bych šel na 5 hvězd. Bohužel právě tito náhle osvícení vědci provází skoro každý béčkový katastrofický film a tak jsem na ně alergický. Moc mně bavilo jak se Mark snažil komunikovat se Zemí než se podařilo hacknout jiný systém (nebudu spoilerovat), s čím jsem měl ale větší problémy byly Mac Gyverovské úpravy Hermesu pomocí výbušniny či závěrečné Markovo přiblížení.... To jsou ale opravdu jen drobnůstky na skvělém díle, které mne bavilo od první minuty až do konce celých těch 134 minut. Nedávno jsem četl knihu od jednoho doktora, který se nechal schválně sám vysadit v oceánu bez ničeho jen v člunu s vlascem. Bylo mu divné, proč tolik lidí po ztroskotání lodi tak krátce v záchranných člunech umírá. Zjistil, že je to letargií, pesimismem a odevzdání se osudu. Ti co bojovali, vyburcovali svá těla k neskutečným výkonům, které by v sobě ani nehledali. Dokut to jde měl by člověk bojovat a neskládat ruce do klína. Třeba to nevyjde, ale je hodně těch, kteří to díky tomu dali... tenhle film je právě o tom. O vůli přežít a o optimismu. Samozřejmě astronauti k hledání nových cest a pro řešení kritických situací mají asi nejlepší předpoklady. Jsou to mozky lidstva, vybraní jedinci z nejvybranějších. Oni mají mít toto přímo v popisu práce. .-) 4 brambory. * * * *

Tyhle filmy o pokladech jejichž děj se odehrává v džungli mám rád. Od tohoto jsem moc nečekal a tak jsem dostal skoro víc než jsem chtěl. Humor tam pravda občas zaskřípal, ale vem to čert. na to, že v tom hrála mlátička Johnson, kterého moc nemusím to ušlo. Kdo opět potěšil byl ,,korporátní'' Walken, kterému role sedla jak ulitá :-). Tři sošky. * * *

No, když jsem ze zvědavosti sledoval začátek filmu a rozhovor Kuchařové s Doležalovou, zaúpěl jsem. Ty holky fakt neumí hrát, procedil jsem skrz zuby. Kupodivu Kuchařová pak celkem dobře prokázala, že hrát by docela uměla. Navíc se na ni dobře dívá. Nevím jestli to byl záměr dát jí jako parťáka šášu Krustyho Jastrabana aby ten rozdíl opravdu svítil, každopádně pokud ano, pak se to evidentně podařilo... Celý příběh je takovou vánoční pohádkou o princezně, která nechce bohatsví, ale raději si najde hodného a chudého českého honzu. Tomu doma říkají, drž se svého stavu a kopyta, ale on nedbá. Celkem byvil Vladyka se svými promluvami do duše Jastrabanovi a kdo bavil nejvíc byl Mádl. Ten teda tu hokejovou vytřískanou gumu zahrál skvěle. Bohužel ten jeho metr padesát na hokejovýho svalnatýho obra moc neseděl... :-). Ačkoliv příběh končí vánočně a tedy dobře, pamatujte si že,, Život a AZ kvíz jsou svině! '' :-) Jdeden draženej dres. *

No, jak je to s tou nepotopitelností v obsahu nevím, spíše se jedná o nadsázku s ohledem na počáteční bohové úspěchy lodi. V dokumentu o tom nepadlo ani slovo. Ano, souhlasím s ostatními - o válce mezi Anglií a Argentinou o Falklandy se moc neví, což je škoda. My co víme, také víme proč z jednoho speciálu Top Gearu vypoklonkovali Jeremyho Clarksona i s celým štábem místní poté co si na své porsche dal na spz H982 FKL. Ano byl to speciál z Patagonie :-). No nic, vraťme se k tématu. Angličané nám nabídli celkem zajímavý dokument, při kterém jsme mohli tuto válku sledovat očima námořníků torpédoborce HMS Coventry. Kluci se na palubě o chystaném konfliktu i o selhání diplomacie dozvěděli ve chvíli, kdy už loď směřovala k hraničnímu pásmu budoucích bojů, stejně jako další posádky lodí v operačním uskupení. První argentinské letouny se podařilo sestřelit protileteckými raketami, při přiblížení blíže pobřeží však rakety špatně zaměřovaly cíle a došlo k průniku dvou útočících argentinských letounů Skyhawk, kterým se podařilo odhodit pumy. Loď dostala těžký zásah a začala se potápět. Dokument je obohacen o dokumentární záběry i fotografie ze soukromých sbírek přeživších námořníků, kteří celkem upřímně a poutavě vyprávějí své vzpomínky na bitvu. Trochu mne mrzí, že se některé záběry např. na pálící loď opakovaly a že v roce 2007 si tvůrci trochu nepohráli s nějakou tou animací. I tak to ale mělo náboj a člověk si tak mohl lépe představit co se honí v hlavě radarového důstojníka či obsluhy raketometů, když na její loď nalétávají nepřátelské stíhačky... * * *

Šerif: ,,Víte co Vám doporučuju udělat? Vyndat z kufru rezervu, nasadit ji a odjet z tohohle města''. --- Párádní westernový nářez nám Walter Hill naservíroval! Nikdy bych nevěřil, že jde udělat hustá kovbojka o pašerácích zasazená do třicátých let z pomezí mexikánský hranice. Bruce tu hrál skvostně a já si užíval i ostatních včetně parádního (jak jinak) Walkena. Ať už fandíte Smithovi či oběma bandám, všichni herci mají charizma. Pro ránu ani kulku se tu nejde daleko a když už to někdo koupí z bouchačky do hrudníku, neřekne au a nespadne. Střela jeho tělo odhodí pěkných pár metrů z místa kde nešťastník stál. Dost jsem si to užil, atmosféra skvělá. Divím se tomu nízkému hodnocení. Milovníci gangsterek ve stylu neuplatní - neváhejte! Za mně je to za 4 náboje do devítky ,,ze který se střílelo'' .-) * * * *

Benátky mám rád a byl jsem tam několikrát. To město má neskutečnou atmosféru. Bohužel, turistický ruch sice přináší sebou nemalé peníze na opravy památek, ale i haldy odpadků a zacpané ulice. V Benátkách je to opravdu markantní. Největší smrtí Benátek jsou chudí batůžláři, kteří si často jídlo vezou sebou včetně pití, město si projdou a po konzumaci odpadky vyhodí do košů. Nic si tam nekoupí a k večeru odjedou lodí ke svému autu či hotelu... Letos jsem se navíc ve městě setkal s enormním nájezdem Asiatů (nic proti nim). Skoro to na kanálech při pohledu do gondol nevypadalo jak v Benátkách ale jako na řeče Jang-c’-ťiang. I já jsem zaslechl zvěsti o postupném vysidlování Benátek. Původní obyvatelé a rodáci už toto město neshledávají k životu ideálním a prchají z něj jinam. A přitom právě tito lidé mu vtiskávají stále onu čarokrásnou podobu. Vzpomněl jsem si na studentská léta, kdy jsem v jedné ze zastrčených uliček seděl a skicoval nádherné zákoutí přede mnou, zatímco z oken jednoho paláce se linula příjemná hudba a nižšího patra jakási italská mamá hlasitě svolávala bambini k obědu za hlasité cinkání talířů... Jak jsem tenkrát zatoužil nahlédnout do oné domácnosti a nebylo to jen tou vůní linoucí se nad kanálem. Letos jsem smutně hleděl na množství paláců se zabedněnými okny a zamčenými moly, kde už dlouho nezakotvil člun ani nezavoněla z oken polévka... Být italskou vládou, začnu tuto situaci urgentně řešit. Provozovat město duchů nebo lunapark ,,Benátky'' s průvodci a navezenými dárkovými předměty vše Made in China (včetně originál skla z ostrova Murano) asi jde, ale koho to bude lákat? Pěkný dokument, který naťukl i tento problém. * * * *

Při delším sledování je to už na jedno brdo, ale vzpomínám na ty záchvaty smíchu při prvním sledování tohohle pořadu. Některé držkopády byly opravdu neuvěřitelné a klobouk dolů před všemi odvážnými, kteří se na dráhu ,,smrti'' vydali. Tady opravdu nejde o to vyhrát, ale zůčastnit se. Hezká Amanda a Top Gearový Richard navíc vtipně komentují a tak je čas od času příjemné podívat se na to jak do těla dostává od osudu někdo jiný než vy. * * * *

Pohádka byla točena dle předlohy španelské lidové pohádky. Co musím ocenit, je snaha tvůrců zasadit pohádku do Španělska sedmnáctého století ať u jde o kostýmy nebo o pravda někdy úděsné studiové prostředí. Bohužel hodba, rádobytriky z pécéčka, herecké výkony místy na úrovni ochotníků pohádku strhávají dolů a dělaji jí složitě koukatelnou i pro děti. (Ověřeno na potomstvu). * *

,,Co když má pravdu? Co když jsme jako Němci?'' --- Soldat blanc hravě strčí do kapsy většinu válečných filmů poslední doby a to je TV filmem. Ačkoliv stopáž je krapet delší, nudit se nebudete. Postarají se o to jednak sympatičtí herci také skvěle zvládnuté bojové scény. To vše v prostředí Vietnamu. André je voják a důstojník. Neposlouchá jen rozkazy, přemýšlí. Pokud by to bylo ve prospěch francouzské armády a své jednotky, nebylo by mu co vytýkat. U něj však myšlenky způsobují pochybnosti. Pochybnosti o tom, proč je v Indočíně a proč má ve jménu svobody zabíjet místní lidi chtějící nezávislost. Jeho kamarád Robert je voják každým coulem. Je tvrdý, umí vést tým a pochybujícího Andrého si vezme pod ochranné křídlo, byť je André jeho nadřízeným. Robert o rozkazech nepochybuje. Když je při jednom boji v džungli André ztracen a prohlášen za nezvěstného, dlouho hledá jeho tělo. To jakoby zmizelo. O to podivnější je pak informace rozvědky, že jakýsi Francouz zběhl k Vietminu a slouží nejen jako nástroj propagandy, ale podílí se i na vraždění francouzských vojáků.... Dál nebudu spoilerovat. Film byl opravdu výborný a mě se na něm líbilo i to dějové zasazení. Málokdy totiž divák může sledovat příběh z období 1945 - 1949. Po válce velká řada zemí chtěla nezávislost, nastala éra dekolonizací, ale konkrétně Francie nejen v Indočíně se nechtěla vzdát svého dřívějšího vlivu, který ztratila při japonské okupaci. Jediné co mně zamrzelo byl občas zahlédnutý náklaďák GMC M35, který v roce 1945 ještě neměli ani Amíci natož Francouzi v Indočíně. Ten byl vyroben až v roce 1949. A také zamrzí mírně ,,useknutý'' konec i když divák si jej zcela jistě domyslí. Za sebe dávám rozhodně 4 dávky opia a milovníkům válečných snímků říkám: NEVÁHEJTE!!! * * * *