Big Bear

Být Asiat a Jižní Korejec, asi bych byl více zasažen. Díky tomu že nejsem, mám k filmu trochu odstup. Válečné scény jsou fascinující. Ale něco málo tomu k dokonalosti chybělo. Podobný film je: Hrdinové války.

Svým způsobem je tento film dost podobný filmu 71: Into the Fire - Pohwa sogeuro . Myslím tím teď zpracování bojů. Samozřejmě každý z filmů ukazuje tváře války ze svých pohledů. Hrdinové války jsou pohledem z revoluční strany (tedy Maovské a rudé) a ukazují část Čínské občanské války. První dvě třetiny filmu jsou strhující a bojové scény nemají chybu. Tvůrci si evidentně dali dost práce se sehnáním dobové techniky, uniforem a zbraní. Hlavním hrdinou je charismatický kapitán, který dostal rozkaz se svojí jednotkou hájit strategický důl a tím ústup celého pluku do posledního muže dokud nezazní signál k ústupu. Během odrážení dalších a dalších vln nepřátelských útoků se mezitím celý pluk včetně velitelství stáhne a nechá jednotku bez pomoci a bez výzvy k ústupu. Ta je nakonec nepřítelem celá rozdrcena. Přežije jen kapitán, který zbytek filmu dávno po válce v už budovatelských časech pátrá po vstupu do dolu, kam uložil mrtvé ze své jednotky. Nechce se smířit s oficiálními hroby bezejmenných vojínů. Jak vidno z filmu nenalezení těl mělo důsledky i pro pozůstalé. Rodina muže který padl v boji měla nárok na trojnásobnou dávku rýže oproti rodině, která měla jen nezvěstného...Bavíme se o padesátých létech v Číně, zdevastované válkou s Japonci a o období hladomorů. Ten závěr je patetický a občas jsem si myslel že už je díky vysvětlujícím závěrečným tituklkům konec, ale film dále pokračoval dál... Ačkoliv vlastně reprezentuje tu rudou stranu a tedy ty zlé, přesto mu nelze upřít velmi citlivý lidský pohled na tento konflikt. Boj kapitána s úřady o nalazení těl svých druhů (důl obnovil těžbu a kapitán svým amatérkým kopáním brzdí plán těžby) je velmi dojemný. Kdo se chce na konflikt dost podobný válce v Korei (mimochodem i z té je zde epizodka) podívat z druhé strany barikády ať nemešká.

Na TV film to ušlo. Samozřejmě se tam více mluvilo než dělo. Do toho nacisti, agenti, láska, hodný kapitán, fanatik, zlý kapitán bla bla atd... Řada reálií však seděla. Zejména živelné nastupování uprchlíků (díky čemuž se dodnes neví přesný počet obětí) bylo věrně znázorněno a i některé animované pohledy na Gustloffa se mi líbily. Ve srovnání s touto katastrofou a počtem civilních (zejména dětských a ženských obětí) je ztroskotání Titanicu jen malým žblunknutím.

Scénář je proto tak super, že ho nikdo nenapsal, ale že se to zkrátka stalo. Být hlavním hrdinou bych to tak super neviděl. Ani já nebyl ze zpracování až tak nadšen, ale říkám si co na tom měnit a točit jinak? Betonové kobky a minimum světla, s tím se kromě hereckých výkonů moc dělat nedá.

,,My nezapomínáme, to si nemůžeme dovolit! '' Z téhle věty sekretářky soudruha Pláteníka - tajemníka ONV KSČ zamrazilo...Jo, tehdy mělo každé řemeslo svůj film. Soudruhu Pláteníkovi jde o prospěch každého občana, který si k němu přijde postěžovat i o problémy a rozvoj místní chemičky... Hlavní roli si střihl kovaný komunista Moučka, manželku mu dělá kovaná komunistka Švorcová. V seriálu se více či méně mihne i vícero socialistických hvězd, přičemž převládají herci, kteří už za sebou měli nejeden komunistický ideologicko-poučný humáč. Za zmínku stojí i pekelná hudba, která připomíná budovatelské pochody vyřvávané rozhlasem po drátě. To se prostě musí vidět. Mazec. Hvězda za to retro, protože podívat se do takovéhleho Jurského (komunistického) parku se v tak ucelené formě jakou nabízí tento seriál jinde nepodaří ! *

Pokus obšlehnout staré válečné komedie jimž vévodí Velký flám (množstvím zvratů, záměn atd. - nikoliv dějově) , zde evidentně nevyšel a situaci nezachránila ani celá plejáda známých herců s Abrhámem v čele. Ani ten si se svojí postavou evidentně nevěděl moc rady... Navíc já prostě když někdo v dnešních komediích běží, zakopne, spadne a řekne jauvajs (a to 3 x po sobě) to už neberu moc jako chytrý humor... To se dalo akceptovat v němých groteskách. Zde těch různých pádů (navíc často špatně zahraných), vykulených rádoby vtipných výrazů atd...bylo zkrátka moc a hlavně často ve chvílích, kdy to vyznívalo spíše trapně.. Zkrátka - koukat se na to dá, občas se člověk i usměje převážně slovním dvojsmyslům, ale to je vše. Tu druhou hvězdičku dávám za nasazení autentické bojové techniky - především u závěrečné honičky . Ty Sdkfz by měly být vzorem nejednomu západnímu snímku, kdy režiséři mají nepochopitelnou zálibu v přestříkávání amerických halftracků M3A na šedo a domalovávají se na ně kříže... * *

Nr. 1 ze všech francouzských komedií. Nad Paříží je sestřelen čtyřmotorový bombardér RAF B-17. Osádce se nad okupovaným městem podaří vyskočit padáky, žel každý dopadne do jiné části města. Místem setkání osádky před společným útěkem jsou veřejné lázně. Poznávacím znamením bude pískání šlágru tea for two :-) Frantíci mají dle mého názoru trochu komplex s tím jak válčili a jak se nechali převálcovat. Proto vznikla celá řada komedií, kde wermacht je banda tupounů a chrabří vojáci ( Sedmá rota )či odbojáři jim to tvrdě natřou. Každopádně tohle je klasika a smát se budete od začátku do konce. Just tea for two , And two for tea, Just me for you, And you for me...

Máte poslední přání? Jo, až příští rok pojedeš na dovolenou, dej pozor ať ti nenastydnou záda, budě Tě trápit ischias..Jo, jo srandičky, srandičky - chopte se ho :-)))) Super komedie, plná záměn, zvratů ve stylu francouzských komedií s Funesem. Pár nácků přežívajících v Jižní Americe se chce vrátit prostřednictvím cestovní kanceláře z budoucnosti (CK se specializuje na lety do historie) s ukradenou americkou bombou do druhé světové války a zbraň nabídnout Hitlerovi. Bohužel, jak už tomu v komediích a chronoletů bývá, náckové se do historie vrátí, ale ne do období které chtěli....

Ale on Hitler měl fakt neskutečné charizma, které fungovalo skoro až do konce... To samozřejmě začalo vyprchávat zejména před zbytky velení, kdy Hitler nad mapou rozmisťoval divize, které už dávno rozmašírovaly pásy tanků Sherman a T34... Ohledně Hitlera samotného je zde dle mého zatím nejlépe zahrán ze všech válečných filmů, ve kterých se jej pokoušela celá plejáda herců napodobovat. Fajnšmekrům doporučuji, ty poslední dny v bunkru jsou opravdu depresívní záležitost.

Když pan Satinský na konci filmu ústy hlavního hrdiny vypráví: ..další vlak už nejel, 1.9. začala válka .. měl jsem slzy na krajíčku. Když pak povstal celý sál před dojmutým panem Wintonem, nemohl jsem se již udržet. Při pohledu na ostatní členy rodiny se kterými jsem film sledoval jsem zjistil, že pláčí všichni. Krásná poklona Siru Wintonovi. Když jsem se pak dodatečně dozvěděl, že nebýt jeho manželky, která při uklízení půdy jejich domu náhodou narazila na podivné krabice s fotkami dětí, čísel a jmenovek, které to pak pan Winton vše dávno po válce pověděl, musel jsem se tomuto člověku v úctě poklonit podruhé. Jen díky tomto náhodnému objevu se svět a hlavně zachránění dozvěděli o panu Wintonovi. Ta neskutečná skromnost a lidskost je odzbrojující.