Podzemní pevnost

Nezaujatá snaha o čo najautentickejšie vykreslenie pravdepodobných podmienok v pasci zavaleného bunkru a reakcií na ne. Ani stopa po vyjadrení či analýzy čohokoľvek. Nie je to ani oslava sily ľudského ducha, ani povzdych nad jeho krehkosťou. Je to fascinujúce aj odpudzujúce, obdivuhodný filmársky výkon pretavený do nepekného filmu, ktorý si tak skoro znova nepustím... vlastne ani nebudem musieť - tie obrazy budú v mojich spomienkach veľmi dlho veľmi živé. (27.10.2009)

Podzemnú pevnosť som si zohnal pod vplyvom (klamlivej, to som ale vtedy ešte nevedel) informácie, že ide o „teror“. Mám rád podzemné terory, ak sú dobré a v tomto si zahral Peter Sellers, takže podozrenie na výskyt „dobré“ bolo... dobré. Bohužiaľ, ak niekto tvrdí, že ide o teror, nedajbože o triler či dokonca horor, zavádza. Žiadny horor nečakajte. Nikto nikoho nezabije, herci sa síce snažia, ale hrajú nesympatické postavy, takže čo z takej snahy? V tomto filme nebolo takmer nič, čo by ma zaujalo. Dokonca ani Sellers. V čase vzniku Podzemnej pevnosti, kedy vrcholil boom série Ružový panter, musel byť jeho tlmený výkon hodnotený asi rovnako, ako v roku 1998, keď si „blázon“ Jim Carrey zahral v Truman Show. Obávam sa však, že v roku 2016 je to až prehnane neviditeľné. (13.12.2016)

"The Blockhouse" byl natočen podle stejnojmenného románu Jeana Paula Cleberta (česky vyšel v roce 1958 v nakl. Svoboda - Melantrich pod názvem "Zajatci tmy"), který se pro jeho napsání nechal inspirovat případem šestice německých pěšáků zavalených v podzemním skladišti v Babích Dolech v Polsku, z nichž dva přeživší zde skutečně strávili více než 6 let. Snímek zdaleka nedosahuje mrazivé hrůznosti literární předlohy a jak zde upozorňují gudaulin nebo Šakal, o minulosti hrdinů se z něho také nedozvíme téměř nic. Kdybych nečetl knihu (téměř třetina jejího děje se odehrává v naprosté tmě), měl bych patrně značné problémy s chápáním motivace jednání postav, v románu je kromě jejich minulosti kladen daleko větší důraz na sexualitu a na to, čemu se říká "ponorková nemoc" - násilí tam nepůsobí téměř náhodně jako ve filmu, ale je logickým důsledkem vzájemných vztahů uvězněných. Přesto všechno se mi snímek jako takový líbil - Reesovi se podařilo vybudovat patřičně klaustrofobickou atmosféru a byť zůstává spíš na povrchu dění, postavení několika jedinců v bezvýchodné situaci vykresluje ve vší jeho tragice a zoufalství šesti nešťastníků dokáže divákovi účinně zprostředkovat. Ještě dodám, že zatímco film - docela pochopitelně - končí spolu se zhasnutím posledních svíček, v knize se dva přeživší dočkají záchrany - oba dva úplně slepí a jeden z nich navíc šílený. (18.11.2009)

Totálně zazděný námět. O uvězněných mužích se nic nedozvíme, ani během pobytu v bunkru se neprojeví jejich charaktery. To, že jsou dva roky někde uvězněni se projevuje tím, že v občasných zàblescích, kdy se rozhlasovà hra (většina filmu se odehrává ve tmě) nahodile změní na film, můžeme zahlédnout na tvářích zúčastněných vousy. Oděv i obuv bez jakéhokoliv poškození odolovává nepřetržitému používàní během dvou ket. Občas někdo umře, ale bylo mi to úplně jedno, protože v té tmě stejně nebylo poznat, kdo a proč. (06.12.2019)

Pustil jsem si to kuli Sellersovi a ten me nezklamal, ale zbytek za moc nestoji. Filmu taky dvakrat nepomaha, kdyz jeste prakticky pred jeho zacatkem je vykecanej konec. No a cely to je proste o tom, jak skupinka spindiru, u kterejch neni moc jasny, co jsou zac (zajatci, vojaci, delnici..?), sedi v seru v bunkru, nudi se a jelikoz jsou ve skladisti, neustale zerou. Atmosferu to ma ze zacatku docela slusnou, ale kdyz je to furt to samy a Reesovi se nedari vybudovat nejaky napeti nebo depku, zacne to po case unavovat. (05.02.2010)