Podzemní pevnost

V některých případech to vypadá, že film jednoduše nemůže zklamat, protože zajímavý námět se skloubí s vysokým skóre na CSFD, ale bohužel tentokrát byl opak pravdou. Osobně jsem byl velice zklamaný, jde o největší rozdíl mezi očekáváním a výsledným dojmem za poslední rok. Nejde ani tak o to, že film je komorní a má výrazně televizní vizáž, to jsem konec konců předpokládal a vyplývalo to z informací o filmu. Spíš mě nemile překvapilo, jakým způsobem se Clive Rees s námětem vyrovnal. Pokud zavřete skupinu lidí do pasti a necháte je tam v izolaci dny, týdny a měsíce, dá se očekávat, že když pro nic jiného, tak z čisté nudy si budou povídat a prozradí o sobě i to, co neřekli vlastní manželce, rodičům nebo nejlepším přátelům. Jenže, ač je to k nevíře, na konci filmu o těch postavách nevíte kromě jmen téměř o nic víc, než na začátku. Režisér ani scénárista neudělali nic pro to, aby divákům dovolili se s hrdiny příběhu nějak ztotožnit, nechávají je prostě jen tak trpět a to sdělení je při vší hrůznosti jejich postavení strašně banální a předvídatelné. Chtělo to seznámit se s minulostí těch mužů ještě předtím, než je výbuch bomby pohřbil v podzemí. Moderní film často úplně zbytečně využívá flashbacky, ale tady by byly zcela na místě. Chtělo to zároveň kvalitně napsané dialogy, které by konfrontovaly jednotlivé postavy, sdělovaly něco o jejich hodnotových žebříčcích, a naplňovaly tak žánr dramatu. V neposlední řadě mám pak problém s přijetím příběhu, který se tváří jako zfilmování skutečné události. Aby někdo přežil více než 4 roky v naprosté tmě a izolaci, je trochu silné kafe. Vědci dělali pokusy na podobné téma a už po dvou dnech projevovaly pokusné osoby velké psychické problémy. No a konečně je nutné upozornit na fakt, že valná část filmu se odehrává v přítmí nebo ve stavu blízkém úplné tmy, kterou štáb vzal až příliš doslova, takže si divák připadá jako při poslouchání rozhlasové stanice nebo se může stylizovat do postavení slepce, který si zašel do kina. Celkový dojem: 35 %. Ta druhá hvězdička je vlastně jen za zajímavé herecké obsazení, Peter Sellers byl obvykle obsazován do úplně jiných rolí a i když byl po herecké stránce velmi tvárný, druhý takový film v jeho filmografii nepamatuju. (03.11.2009)

Totálně zazděný námět. O uvězněných mužích se nic nedozvíme, ani během pobytu v bunkru se neprojeví jejich charaktery. To, že jsou dva roky někde uvězněni se projevuje tím, že v občasných zàblescích, kdy se rozhlasovà hra (většina filmu se odehrává ve tmě) nahodile změní na film, můžeme zahlédnout na tvářích zúčastněných vousy. Oděv i obuv bez jakéhokoliv poškození odolovává nepřetržitému používàní během dvou ket. Občas někdo umře, ale bylo mi to úplně jedno, protože v té tmě stejně nebylo poznat, kdo a proč. (06.12.2019)

Totálně bezvýchodisková ledová sprcha, na kterou zůstává krátká ve svém jádru i většina hororů. Zatímco po strašidelných zážitcích z klasických hororů se lze uklidnit tím, že jde přeci jen o fikci, závěrečný titulek zde naopak podtrhuje skutečnost děsivého příběhu. Z představy přežít sedm let v izolovaných podmínkách v hlubokém podzemí (a z toho cca čtyři roky v absolutní tmě) se může lehce zrodit malá noční můra... Tenhle existenciální nářez mi dost připomínal depresivní "psycho" styl válečných filmů Zbyňka Brynycha (např. ...a pátý jezdec je Strach nebo Oáza). Zde se navíc vytěsňuje do úzadí jakýkoliv příběh s výrazným napětím, neboť většinu podstatného se dovídáme už z úvodního prologu (včetně toho, že dvěma ze šesti mužů se podaří tragedii přežít) a zůstává pouze psychologie v mozaice obrazů plné prudkých emocí ze stran postav. Zoufalství, hroutící se naděje vyváznutí, spousta psychických záchvatů a zběsilého bažení zásob alkoholu a zavařeného jídla... celkově poměrně kakofonické obrazy, doprovázené hořícími plameny a těžko ztrávitelnou akustikou v zavalených podzemních prostorech. Děsivé až síla! Přesto dík za tenhle film, je pořád obohacující dovídat se o zajímavých osudech poznamenaných (nejen) světovýma válkama z minulého století. Sellers i Aznavour v hodně netypických polohách byli určitě vynikající, ač síla filmu zdaleka nespočívá na hvězdném obsazení. 75% (22.11.2019)

Hodně zajímavé drama. Myslím, ale že z námětu šlo vytěžit více. Například "zánikem" postav se zaobírá posledních pár minut filmu, přitom to je na filmu to nejzajímavější. Jinak všichni herci jsou skvělí, slabší je to s režisérem, protože z jeho záběrů jsem si žádné úzkostné ani klaustrofobické stavy nezanechal. Možná by takovéhle temné bludiště mohlo být zajímavým dějištěm pro reality show typu Big Brother, to by alespoň bylo koukatelné, možná. (06.12.2009)

"The Blockhouse" byl natočen podle stejnojmenného románu Jeana Paula Cleberta (česky vyšel v roce 1958 v nakl. Svoboda - Melantrich pod názvem "Zajatci tmy"), který se pro jeho napsání nechal inspirovat případem šestice německých pěšáků zavalených v podzemním skladišti v Babích Dolech v Polsku, z nichž dva přeživší zde skutečně strávili více než 6 let. Snímek zdaleka nedosahuje mrazivé hrůznosti literární předlohy a jak zde upozorňují gudaulin nebo Šakal, o minulosti hrdinů se z něho také nedozvíme téměř nic. Kdybych nečetl knihu (téměř třetina jejího děje se odehrává v naprosté tmě), měl bych patrně značné problémy s chápáním motivace jednání postav, v románu je kromě jejich minulosti kladen daleko větší důraz na sexualitu a na to, čemu se říká "ponorková nemoc" - násilí tam nepůsobí téměř náhodně jako ve filmu, ale je logickým důsledkem vzájemných vztahů uvězněných. Přesto všechno se mi snímek jako takový líbil - Reesovi se podařilo vybudovat patřičně klaustrofobickou atmosféru a byť zůstává spíš na povrchu dění, postavení několika jedinců v bezvýchodné situaci vykresluje ve vší jeho tragice a zoufalství šesti nešťastníků dokáže divákovi účinně zprostředkovat. Ještě dodám, že zatímco film - docela pochopitelně - končí spolu se zhasnutím posledních svíček, v knize se dva přeživší dočkají záchrany - oba dva úplně slepí a jeden z nich navíc šílený. (18.11.2009)