Divotvorný hrniec

Písničky z tohoto filmu jsou mé dětství, u nás doma se často notovaly: "Tam, tam, tam za tou duhou" nebo: "Jakpak je dnes u nás doma?" Paradoxně jsem však film viděl až teď, když vyšel na DVD. Krásné a legendární písničky, několik skvělý tanečních čísel, pohádková atmosféra. Nepatří to k stoprocentním filmům, ani k filmům, které si zamiluje každý, mě se však líbí. Velmi. ■ P.S. Manželka si všimla, že v jedné z úvodních tanečních scén má Petula Clark velmi pěkné punčocháče. Sám bych si nevšiml, ale souhlasím :). (12.04.2009)

Na muzikál od Coppoly jsem byl velmi zvědavý a zároveň jsem se dost bál, co z toho vyleze, protože jsem si tuhle kombinaci nedovedl absolutně nijak představit. Při úvodní ukolébavce se mi podařilo ve 4. minutě usnout. Na druhé pokračování už jsem se dostal do děje a celkem se mi to zamlouvalo. Především mi docela sedl zvolený humor. Je ho k zaslechnutí velice málo, ale když už se nějaký objeví, tak spolehlivě zafunguje. Většina songů byla prudce poslouchatelná. Snad jen se dalo trošku ubrat těch romantických otravností o trošku umravnit toho sexuchtivého skřítka, který hledal útočiště pro svůj skřítčí úd. S intenzivním přivřením obou očí pálím slabé tři kousky. (03.08.2018)

Já to viděl jako malé dítě. V Kině. A byl jsem strašlivě zklamán.  Stará bréca 34 si nabrnkla flákače. A starý vychcánek hledal jak by rychle k penězům přišel. Bylo mi 15. Byli pro mě kreténi. Hiudba se mi ale líbila. Tak jsem si to pustil znovu:   Stará bréca 34 si nabrnkla flákače. A starý vychcánek hledal jak by rychle k penězům přišel. Nic se nezměnilo. Můj pohled: stare decisis. Měl jsem radost, že jsem v 15 nebyl kretén. 40% za víc tahle sračka nestála. (24.11.2022)

Přepsáno v červenci 2019. Divotvorný hrnec se zlehka vznáší přes hemžení muzikálového reje, optimismus juchá v sytých barvách, radost ze života tančí, zpívá, laškuje a neposedně skotačí v zelené záplavě irské svátosti. Francis Ford Coppola v mladickém zápalu a nadšení rozvírá vějíř v barvách duhy, slunečné dny svítí sounáležitostí, teplé noci se zamilovaně tulí v sametu zeleně a vyznávají lásku. Rasové a existenční neduhy společnosti nedokáží rozbít chuť do života, veselí se rozlévá doširoka do všech koutů Duhového údolí, hraje, pohrává si, něžně konejší, zlehčuje a výská zhurta nad celý svět. Hvězdou laskavého a nadšeného skotačení je Finian McLonergan (velmi příjemný Fred Astaire i v pokročilém věku), irský imigrant s bezstarostným pohledem na život a s jasně vytyčeným cílem svého putování. Fantazie se stává součástí reality, vyzbrojuje snílky důvtipem i odvahou a tančí uvnitř lidumilnosti. Hlavní ženskou ozdobou radosti je Sharon McLonergan (pozoruhodná Petula Clark), Finianova skromná a starostlivá dcera. Počestnost se snaží o romantickou obezřetnost a k tomu je zapotřebí nebojácná vyřídilka slov. Láska si zamilovaně píská. Důležitým elementem je Og (příjemný Tommy Steele), rozverný irský leprikón, dožadující se svého návratu původního určení. Svět lidí je tajuplným lákadlem dosud nepoznaných krás života. Významnou postavou je Woody Mahoney (sympatický Don Francks), předseda nezávislého spolku pěstitelů tabáku. Prostá vrstva společnosti se ve své poctivosti hlásí ke slovu a žádá si budoucí prosperity. Výraznou postavou je Billboard Rawkins (příjemný Keenan Wynn), rasistický senátor s nenasytnou touhou po bohatství a neomezené moci. Společenské zlo musí být po zásluze potrestáno ve jménu lidumilnosti. K výraznějším postavám patří Susan (zajímavá Barbara Hancock), mladá a hluchoněmá sestra Woodyho. Její parketou je tanec, ladný pohyb, veselí a šťastné poznávání života. A patří k nim také Howard (sympatický Al Freeman Jr.), Woodyho nejlepší kamarád, vzdělaný černoch a triumf úsilí prosté vrstvy. Mentolový tabák je hitem budoucnosti. Z dalších rolí: nejvěrnější senátorův patolízal a jeho podlézavý asistent Buzz Collins (Ronald Colby), k oficiálním představitelům politické moci loajální šerif (Dolph Sweet), nenávistný okresní prokurátor (Wright King), souznící a žehnající gospelové kvarteto (Roy Glenn, Jester Hairston a Avon Long), či dvojice vládních geologů (Vince Howard a Robert Cleaves). Divotvorný hrnec je hřejivou náručí studiového filmu. Je laskavým pohlazením lidumilnosti, je radostným tancem touhy po životě, veselí barev se usmívá a kyne do dálky svůj pozdrav lásky světu. Příjemná snaha o filmovou harmonii. (20.07.2014)

Poslední Astairův muzikál. Co k tomu lze dodat?...... Snad jen to, že se jedná o velmi důstojné rozloučení se žánrem, který Fred pomáhal utvářet a proslavit , a který na oplátku proslavil jeho takovým způsobem, že se nesmazatelnými písmy vryl do mysli několika generací diváků a stal se již za svého života legendou a nejhlavnějším představitelem žánru, který lze výstižně charakterizovat jedním slovem Entertaiment. Ale zde se jakoby z počátku zdá, že to není ten typický Fred, který uchvacoval diváky svým kacířsky dokonalým tanečním uměním, oblečený ve fraku s na hlavě nasazeným cylindrem. Ale opravdu jen na první pohled, neboť v jádru je to ten starý dobrý sebeironický Fred, kterému jde jen o jedno,aby se divák dobře bavil. A to se daří a nic na tom nezmění ani skutečnost, že rekvizity jsou v Divotvorném hrnci poměrně jiné, než bylo zvykem a ani to, že stárnutí prostě člověk nezastaví a tanečně to Fred už nemůže rozbalit tak jako za mladších let. Ale když si uvědomíme, že mu v době natáčení bylo 69 let, tak je v neuvěřitelné kondici a nezbývá nic jiného než smeknout klobouk a hluboce se uklonit...... Divotvorný hrnec je výpravný pohádkový muzikál s krásnými písničkami, se skvěle zpívající Petulou Clarkovou a s nestárnoucím Astairem a s rasovým a sociálním poselstvím. A úplný závěr mě samozřejmě oddělal, kdo viděl a má rád Freda, tak asi pochopí..... GOD BLESS YOU, FRED, AND THANKS FOR THE MEMORIES! (09.12.2005)