Olík

Proč spojení já a Blue Valentine? Jednoduchá odpověď, kvůli Michelle Williams, kterou považuji za možná nejlepší herečku (herečka od slova hrát) současnosti. Michelle opět super, Ryan Gosling taky fajn, ale děj?!?!?!? Jestli jde o drama, tak je to nudné drama. Jestli jde o romantiku, tak je to nudná romantika. A jestli jde o romantické drama, tak je to nudné romantické drama. Do pasti nastražené intimním Derekem Cianfrancem jsem nebyl chycen.

Na tento „publicistický“ pořad jsem narazil zcela náhodou, skákajíc jedné probdělé čtvrteční noci z kanálu na kanál „a ono ejhle bobr“. A vlastně proč ne? Ty slečny nebo paní v mnoha případech určitě nejsou žádné Miss World, ale kdo nechce, ať nechá být a oči sklopí třebas k Dostojevského Zápiskům z podzemí. Sexy šport se určitě nestane pořadem, který budu na televizních obrazovkách úmyslně vyhledávat, ale znovu opakuji „proč ne?“ Jakýž takýž sportovních informací se Vám dostane a forma jejich podání se těch pár minut dá taky vydržet.

Celkový výsledek podobného pořadu lze vypočítat podle jednoduchého vzorce dramaturgie + komentátor (chcete-li průvodce večerem) =. No a podle tohoto vzorečku mi jednoduše vychází, že jsme rozhodně nebyli svědky kdovíjaké televizní události. Ondřej Brzobohatý je možná talentovaný stéle ještě mladík, ale jako konferenciéra ho vidím v zcela jiném druhu pořadu (něco ve stylu To byl náš hit). A co se týče dramaturgie, tak ta byla hodně na vlnách. Ale abych byl konkrétnější. PLUSY: Run, run, run Celeste Buckingham, Marta Jandová a její pocta kapele jejího otce, Plekancova narážka na působení Jaromíra Jágra na sociálních sítích, ultra sympaťák Igor Tymko, bondgirl Ewa Farna nebo vzpomínka Ivo Plicka na jeho pětačtyřicet let starého slavíka. MÍNUSY: Milan Šteindler stylizující se do své postavy ze seriálu Gympl s (r)učením omezeným, záběry na syna Lucie Bíle Filipesa, zbytečné a možná i zmanipulované vedlejší ankety, duet Gott & Gunčíková vypovídající cosi o vnímání hudby většinové veřejnosti, při zdi se držící objev roku, Tereza Kerndlová myslící si, že cena za klip patří interpretce a ne autorovi a samozřejmě znovu musím zmínit hlavního spíkra. Bez komentáře bych nechal „děkovací řeč“ Daniela „kouzelníka Žita“ Landy, jenž nás obohatil více sděleními, než byl jeho mozek schopen zformulovat. ps: pro fanoušky TV pořadu Partička - 18.místo Čurko Marián (slavíci bez hranic), 24.místo Sokol Ondřej (zpěváci), 35.místo Chmela Igor (zpěváci), 36. Suchánek Michal (zpěváci), 39.místo Genzer Richard (zpěváci) a 12.místo Los Rotopedos (skupiny)

Má ještě vůbec cenu nějak komentovat dokola stejně sterilní softové snímky?!?!?!?!?! Nevzrušivé televizní milostné scény. Nepodstatný televizní děj. Nemastné televizní „herecké“ projevy. Sečteno podtrženo, standardně impotentní televizní erotika. V dnešní době (pro budoucí obyvatele planety Země, ať už bude jejich forma jakákoliv, upřesňuji, že mám na mysli přelom 20 a 21 století) považuji existenci podobných snímků za zcela zbytečnou.

Strýček Sam remake deset let starého psychologického dramatu našich jižních Österreich sousedů. Sice neznám (zatím) rakouský originál, ale americká verze (paradoxně natočená stejným režisérem) vlastní přesně ty atributy, které dělají snímky s podobnou tématikou atraktivní pro thrillery milného diváka. Atmosféra, deprese, bezmoc, krutost a v jejich čele dokonalý psychouš (M.Pitt) a jeho atraktivní obětí (N.Watts). Funny Games USA je možná na první pohled ne stoprocentně dotažený snímek, ale jako vyslanec svého žánru více než obstál. ps: nechoďte si ke mně půjčovat žádné potraviny, neotvírám.

Vlastně, proč ne? Nenáročný teenagerský akční film (takový malý školou povinný agent Bourne), který vyloženě nenaštve a svůj účel, s lehkým zaskřípěním zubů, nakonec taky splní. Ale ty momenty!?!?! Začíná to už nešťastným castingem, v jehož čele stojí čestný absolvent V.Š.S.H. (Vysoká škola stmívajícího herectví). Sorry, ale Taylor Lautner je hercem asi jako já vzduchoplavcem (nehledejte v to zaujatost jeho účinkováním, však vy víte kde), nehledě na to, že jeho filmová partnerka místy působí, jako by se také připravovala na kariéru v bledé Twilight sáze. O Marie Bello, Sigourney Weaver, Alfredu Molinovy nebo Michaelu Nyqvistovy se snad ani nebudu zmiňovat. A pak tu máme děj. Děj má spát, jiskru, energii a taky spoustu nelogičností a momentů, při kterých hrozí ukroucení si hlavy. Takže sečteno podtrženo, mladí se v tom plácají jako kotě v polévce, staří nejsou ti, kdo by jim hodili záchranný kruh, příběh je jednou nahoře, dvakrát dole………….ale jak už se zmínil na začátku, při sledování Bez dechu sice s dechem bez problému vystačíte, ale podzimní podvečer všedního dne (stejně jako já) v pohodě zaplníte.

Slepý harmonikář Mareš by byl radostí určitě celý bez sebe. Jeho pouťové odrhovačce „Kde domov můj“, která v Tylově Fidlovačce platila za pro hru nepodstatnou, se díky panu Ladislavu Smoljakovy dostalo, kromě začátků mezistátních fotbalových zápasu nebo dekorování Barbory Špotákové, výraznější role také na prknech znamenajících svět. Bohužel, i kdyby si nad tím někteří uživatelé hlavu třeba ukroutili, srovnávání tohoto satiricky klamavého kousku o vzniku naší národní hymny s hrami legendárního divadla Járy Cimrmana se snad ani vyhnout nedá. A jako taková působí Hymna aneb Urfidlovačka studia Láďa (dříve studio Jára) dojmem slušně upraveného, solidně vystupujícího, ale na první pohled chudšího příbuzného. Ale znáte to, chudoba cti netratí a někdo tomu dokonce bývá naopak.

Ne zrovna stoprocentně vydařený pokus o přenesení pánských magazínů ala Maxim na televizní „cool“ obrazovku. I když, svým způsobem šlo o krok správným směrem. Ten styl, ty reportáže, zkrátka to všechno dohromady na našem trhu, alespoň co se týče kouzelných bedýnek, chybí. A co říct k pánům Vendlovy a Mendemu (možná šaškům, možná moderátorům), někdy jste bodovali, někdy šlápli vedle, ale ostatně kdo ne.

Ne, ne a ještě jednou ne, Zdeněk Izer už jiný nebude a ten kdo čekal, že svůj televizní comeback okoření něčím novátorským, tak je naivní jak stará Blažková. Laciné scénky, kterých by zájezd boskovických důchodců přes noc napsal na dvacet dílů sem tam proložené „dlaždičskými“ anekdotami (díky bohu za ně). Prostě starej, pro někoho možná i dobrej, Zdeněk Izer.

Je to neoddiskutovatelný fakt. Sem tam v životě lidském přijdou chvíle, kdy je čas přesně na takovýto druh kultury. Ferrellovsky Ferrellový Ferrell, atmosféru podporující Wahlberg, nadsázka, buranství, béčkovost a především Ferrellstvost. Nic nedbat na to, že kromě komedie je u snímku uvedeno i akční nebo dokonce krimi. Nechat případ případem a jen se nechat bavit zavedeným duem McKay-Ferrell. Možná by to chtělo pomocí odstranění některých hluchých míst lehce upravit stopáž směrem dolů, ale ti kdo dostanou chuť na nenáročnou buddy-komedii s lehkým nádechem akčnosti, dostanou, čeho si srdce žádá.