Olík

Fajn, celkem OK, ale prosil bych natočit ještě jednou. Tohle je k..va téma, bohužel z jeho ztvárnění jsem maličko zklamán. Ještě se musím podívat na Hirschbiegelův originál z roku 2001 abych zjistil, kde udělali soudruzi z USA chybu, ale zatím řadím Experiment do kategorie „Dobrý, ale potenciál nebyl stoprocentně využit“.

Vezměme si asymetrické osmdesátky a s nimi ruku v ruce jdoucí snímky mnou oblíbené nastupující herecké generace známé jako Brat Pack a co tu máme. V první řadě bez diskusí Hughesův Snídaňový klub no, a co dál? Pokud necháme odlehčená témata odlehčenými tématy a budeme se soustředit spíše na dramatičtější kousky, tak dalším na řadě nemůže být nikdo jiný než smysl života sedmy bývalých univerzitních spolužáků hledající St. Elmo's Fire. Ano, Eliášův oheň nás popálí na těch správných místech a to z důvodu, že podobnými situacemi si svým způsobem prošel každý z nás a každý z nás se dokáže identifikovat s některou z postav. Přičtěme k tomu atmosférická osmdesátá léta, sexy tóny saxofonu v rukou Roba Lowa nebo důvěryhodné herecké výkony v čele s možná nejlepším partem Andrewa Mc Cartnyho a máme tady kultovní záležitost.

Přímo učebnicová lekce z takzvané „lehnout si po náročném pracovním týdnu na gauč a nic neřešit“ zábavy. Britský humor, marihuanový humor, buranský humor, nemrtvý humor, hospodský humor………jak říkám, natáhnout se, vypnout mozek a jedeme. O Soumraku mrtvých se jednou bude mluvit jako o kultovním filmu.

Na hlavu postavená hypotéza, politická angažovanost, do očí bijící naivita, vtíravý patriotismus, bohatýrská gesta, prvoplánová poplatnost době, komicky vyznívající dramatické momenty, středoškolští G.I.Joeové s muškou Robina Hooda a mraky dalších atributů pro které by bylo jednoduché hodit snímek do koše a už se k němu nikdy nevracet. Ale zkuste se vrátit časem, je vám třináct let, Charlie Sheen (v té době můj největší oblíbenec) a taky ty dva z hříšného tance, vojáci, střílení, téměř westernoví hrdinové, kterým tak držíte palce až vám modrají….jaj, hltal jsem to jako polárkový dort. Jeden ze zásadních filmů mého dospívání. A proto „ROSOMÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁCI“

Pokleslá televizní parodie na pokleslé detektivní braky, z pera v té době již pokleslého Ivana Mládka, jako výstavní tabule tehdejšího výkvětu televizní zábavy. Pánové komici Šimek, Sobota, Kaiser, Krampol, Budín, Holzmann, Lábus, Wimmer a Mládek plus Jiří Císler (nic ve zlém, ale i přes účinkování v geniální Sešlosti, beru pana Císlera jako herce (bohužel nedoceněného) a ne regulérního baviče), jako postupně umírající narozeninový hosté na komorní oslavě pomstychtivého hraběte (J.Lír), kterému všichni jmenovaní před lety……..(ale to bych prozradil zápletku). Zatím co pánové humoristi jeden po druhém opouští tento svět, přeživší se s nimi pomyslně loučí zhlédnutím záznamu některého z jejich vystoupení, který měl každý z pozvaných povinnost donést jako prezent hostiteli. A tak na nás čeká Mládkova zpívaná groteska Muž, který vidí vedle, Holzmannova a Budínova recitace Kytice, Můj ideál z Lábusova a Kaiserova „Kouzelníka“, rozhovor s barcelonským olympionikem Šimka a Krampola, Sobotova lekce zašívání děr v punčochách, Wimmerova otrávená Ostrava a Císlerem počeštěná Amstrongova A kiss to build a dream on.

Tak určitě, tohle nebyl příliš vydařený match. Ačkoliv se oficiálně snímek jmenuje Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka a ne Poslední zápas Pepika Hnátka a jako speciální host vystoupí Okresní přebor, tak ze zápasu pro jedenáct hráčů se stalo sólo jedné do sebe zahleděné primadony. Při sledování jsem se spíš než jako u prequelu mimořádně podařeného seriálu, cítil jako na rozlučkové poctě stárnoucímu herci, tak trochu jako Belmondův Muž a jeho pes. Ačkoliv je Krobotovo herectví jako vždy bravurní, jeho one man show by slušel větší prostor pro ostatní postavy, které přináší do filmu, to co zdobilo jejího seriálového předchůdce. Slovy titulní postavy bych Poslední zápas shrnul asi takto „Pepik hrál pěknou tužku, ale náčelník neměl koule na to sundat ho z placu“.

Ačkoliv tento, nejprostší život reflektující, seriál startuje na té nejotřepanější sit-comové šabloně „tata, máma a potomek“, hned v první minutě dá šablonovitosti celkem slušně na (omluvte mi ten výraz, ale pouze použiji seriálovou mluvu) piču. Nazývejme Louieho humor vulgární, buranský, fekální, s hvězdičkou, neomalený, bez servítek, explicitní nebo kdoví ještě jak, ale to je prostě to je jeho poznávací znamení, devíza a to co ho odlišuje od ostatních. Pro někoho možná laciné, ale prostě tak to je!!!!!!!!

Odsuzujte mě, kamenujte mě, přejděte na druhou stranu chodníku, když půjdu proti Vám, ale Devítky bych přirovnal ke kartě stejné hodnoty při hře oko bere, když už máte v ruce desítku, dva spodky a krále.

Jo, jo, tenkrát se ještě označení teenage komedie nerovnalo přehlídce spoře oděných v uvozovkách hereček a drogami či alkoholem omámených pablbů. Tvůrci na to šli pozvolna, Molly Ringwald se vyhřívala na výsluní a John Hughes to měl tehdy všechno pod palcem. Jednoduchý až by se dalo říct tuctový romantický příběh s lehkým sociálním nádechem, tuny laku na vlasy, oblečení kombinující kýč se vkusem, zvuk syntetizátorů, tak tohle přesně byla osmdesátá léta a Kráska v růžovém byla jejich královnou plesu. Pro mne jedna ze srdečných záležitostí té doby.

Ale jo………tři minuty na Tatooine jsem přežil bez následků……….i úsměv se na tváři objevil……… Pegg s Frostem určitě umí víc………ale dobrý.