Kráska v ružovom

Poslední titul Hughesovy pomyslné Molly trilogie (neboli třetí spolupráce Johna Hughese a Molly Ringwald), představuje vlastně reparát jejich první spolupráce "Sixteen Candles". Tehdy, ve svém režijním debutu, se ještě Hughes opíral do značné míry o formát dobové teenagerské komedie, byť ho zásadně upgradoval svou charakteristickou empatii vůči dospívajícím postavám a odkrývání jejich osobností a emocí za fasádou škatulek středoškolského sociálního žebříčku. Tentokrát se Hughes více zaměřil na romantickou i melodramatickou linii a více se ponořil do nitra postav tvořících ústřední trojúhelník, ale i jejich blízkých přátel. Ústřední postava byla psána vyloženě pro Molly Ringwald a zrcadlí její osobnost i životní styl a módu. Díky tomu také její postava nevyhnutelně směřuje dále od pomyslného středu středoškolské hierarchie, ale o to více je sebevědomá a osobitá než její figury v "Sixteen Candles" i "The Breakfast Club". Navzdory původně zamýšlenému finále nakonec v zájmu publika převládla tradiční linie teenagerské dívčí pohádky, která ale na druhou stranu k osmdesátkovým filmům, i těm charakterově progresivnějším nevyhnutelně patří, alespoň dokud zůstáváme v ranku hlavního proudu. V jeho mantinelech Hughes vždy zůstával, což ale na druhou stranu nikterak neubírá na sympatičnosti a šarmu jeho filmů a jeho přínosu žánru. Právě široká popularita jeho filmů o dívkách, které primárně usilují o muže svého srdce, připravily pole pro pozdější více introspektivní linii filmů o dívčím dospívání a hledání sama sebe, která vykrystalizovala v novém tisíciletí a jejíž autorky vyzdvihují formativní význam Hughesových filmů na ně samotné. (25.04.2021)

John Hughes byl podle mě vizionář, v osmdesátých letech dokázal (spolu)vytvořit díla (ať už jako scénárista, producent nebo režisér) - zejména Sixteen Candles, Snídaňový klub, dále právě Krásku v růžovém a Báječnou chvíli - která byla pro svou dobu natolik signifikantní, že si mnoho lidí toto desetiletí vybaví právě na základě těchto filmů. Hughes vcelku konvenční teenagerovskou romanci obohacuje pro 80s příznačnými prvky, se kterými ale nepracuje standardním způsobem, ale zcela záměrně na ně upozorňuje a přivádí je do extrémů (křiklavé syté barvy, nevkusné oblečení a doplňky, extravagantní účesy nebo totálně profláklé songy), jinými slovy stávají se ozvláštněními. Někde v dáli, pod nánosem toho všeho nevkusu snad ale ještě můžeme nalézt něco, čemu lze říkat styl. Naštěstí tu jsou navždy díla Johna Hughese, díky nimž na osmdesátá léta budou mnozí vzpomínat spíše s nostalgickým úsměvem na rtech. To už bohužel neplatí pro první polovinu let devadesátých, která si z 80s vzala jen to nejhorší, typickým filmovým příznakem u nás je např. Nahota na prodej, v USA Chladný jako led. (27.06.2011)

Scénář je kapku pomalejší, než je v dnešní době zvykem, a ta barva přinejmenším podezřelá. Ale Jon Cryer tančí, hraje a obléká se, jakoby to byl jeho první a poslední film (a to mu bylo pouze 21). Přidejte slizkého Jamese Spadera v bílém obleku (26 tou dobou, to taky není zlý) a z osmdesátek máte krásných devadesát procent. (25.11.2009)

Hezký, místama zábavný příběh o osmnáctileté dívce, která se musí postarat nejen o sebe, ale i o svého otce, který je nešťastný z útěku své manželky a tím pádem se nedokáže začlenit zpět do společnosti a normálně jako táta fungovat. Andie je díky tomu jiná než její spolužáci. Sama si vlastnoručně tvoří všemožné růžové kreace a tím je stále všem na očích. Má svůj vlastní vkus, sebevědomí a žije si ve scém světě. Přesto všechno ale zatím v životě nepoznala moc lásky, což se jednoho dne změní. Prostě jedna z nejlepších drama komedií 80. let. - "You could say that life itself is a stupid tradition." (21.07.2017)

John Hughes geniálne miešal komédiu, romantiku a drámu; tu primiešal viac romantiky a drámy ako obvykle, no všetko funguje, ako má. Síce kĺže po tenkom ľade klišé súboja bohatí vs. chudobní, no John Hughes nebol len tak hocikto a aj táto rovina funguje, najmä vďaka skvelému castingu - ako vždy rozkošná Molly Ringwald, excentrický čudák Jon Cryer, melancholik Andrew McCarthy, no hlavne fenomenálny nihilista James Spader. Poslední dvaja menovaní si zrejme týmto filmom získali role v (inak otrasnej adaptácii) Less than Zero. (04.01.2014)