Kráska v ružovom

Tuctová hughesovka, bez nejakej výraznejšej zápletkovej inovácie, čiže bez šance vyrovnať sa jeho klasikám. Posledná veľká úloha pre Molly Ringwald, teen idol 80-tych rokov, ktorá sa časom úplne vytratila. A prvá pre začínajúce, budúce filmové/seriálové stálice Jamesa Spadera, Jona Cryera a Ginu Gershon. (19.07.2013)

Klasická citlivá Hughesovská stredoškolská romantika. Väčšina filmu ma už ale nebrala tak ako pred rokmi. Celkom ma sral ten ústredný triedny konflikt vzhľadom na to, že sa jedná o stredoškolákov. Nehovorím, že by sa tak k sebe v skutočnosti nemohli správať, ale na mňa to bolo prehnané až príliš. Jak z nejakej rozprávky. Jamesovi Spaderovi ako ultimatívnemu zloduchovi chýbal už len typický záporácky smiech. Naviac sa to celý čas berie strašne vážne. Tento film je holt viac určený ženám. Chlapi tu sú za otloukánkov. Či už otec hlavnej hrdinky, ktorý sa stále nevie spamätať z toho, že ho opustila žena. Verný kamarát Duckie, ktorý je zamilovaný do Andi, ale bojí sa jej to povedať. A nakoniec tu je princ na bielom fáre, ktorý váha, či si má začať s Popoluškou v ružovom napriek všetkým kamarátom zo svojej vrstvy. Normálny chlap tu proste absentuje. No ale občas zabaví Duckie nejakým hlodom alebo legendárne trápnym tancom, ktorý vo vtipnosti tromfnú len všetky tie kostýmy, čo tam nosia. To je fakt niečo neopísateľné. To treba vidieť. Celý čas to u mňa bolo už len za tri hviezdičky, ale romantické finále ma zase dostalo. Tak dám aj štvrtú, nech nie som za bezcitného cynika. 7/10. (27.05.2011)

Poslední titul Hughesovy pomyslné Molly trilogie (neboli třetí spolupráce Johna Hughese a Molly Ringwald), představuje vlastně reparát jejich první spolupráce "Sixteen Candles". Tehdy, ve svém režijním debutu, se ještě Hughes opíral do značné míry o formát dobové teenagerské komedie, byť ho zásadně upgradoval svou charakteristickou empatii vůči dospívajícím postavám a odkrývání jejich osobností a emocí za fasádou škatulek středoškolského sociálního žebříčku. Tentokrát se Hughes více zaměřil na romantickou i melodramatickou linii a více se ponořil do nitra postav tvořících ústřední trojúhelník, ale i jejich blízkých přátel. Ústřední postava byla psána vyloženě pro Molly Ringwald a zrcadlí její osobnost i životní styl a módu. Díky tomu také její postava nevyhnutelně směřuje dále od pomyslného středu středoškolské hierarchie, ale o to více je sebevědomá a osobitá než její figury v "Sixteen Candles" i "The Breakfast Club". Navzdory původně zamýšlenému finále nakonec v zájmu publika převládla tradiční linie teenagerské dívčí pohádky, která ale na druhou stranu k osmdesátkovým filmům, i těm charakterově progresivnějším nevyhnutelně patří, alespoň dokud zůstáváme v ranku hlavního proudu. V jeho mantinelech Hughes vždy zůstával, což ale na druhou stranu nikterak neubírá na sympatičnosti a šarmu jeho filmů a jeho přínosu žánru. Právě široká popularita jeho filmů o dívkách, které primárně usilují o muže svého srdce, připravily pole pro pozdější více introspektivní linii filmů o dívčím dospívání a hledání sama sebe, která vykrystalizovala v novém tisíciletí a jejíž autorky vyzdvihují formativní význam Hughesových filmů na ně samotné. (25.04.2021)

Přesně takhle jsem si představovala osmdesátky :-). Skvělé působení snímku na pocity diváka. Cítila jsem se společensky "vyhoštěnou" Andie a strašně moc se mi líbil Duckie v podání Jona Cryera a hlavně jeho taneční jakoby zoufalá scéna uplně perfektní. Na tento snímek jsem se podívala díky odkazu v Gilmorových děvčatech a vůbec toho nelituji, naopak mi připadal zábavný a opět se potvrzuje pravidlo,že se móda pořád vrací. (18.08.2012)

Rok 1986 je moje srdcovka. Je to nejen rok mýho narození, ale koukám že i rok parádního vkusu :)) To, co Andie udělala s těma krásnýma růžovýma šatičkama, by mělo být trestný. Film jsem si ale zamilovala, ty osmdesátky jsou prostě návykový. Včetně hudby - soundtrackový Wouldn´t it be good od Danny Hutton Hitters je fakt pecka. (16.09.2011)