Olík

Nepatřím, nikdy jsem nepatřil a hádám nikdy nebudu patřit k těm, jimž k uspokojení stačí pouhý záběr na Evu Mendes (neříkám, že je to vyloženě ošklivá baba, ale kdyby si měl vybrat společnost na pustý ostrov, tak šáhnu stokrát jinam) a tudíž ani nevím, jaké pohnutky mne vedly k tomu, že jsem vytrval až do závěrečných titulků. Tak v prvé řadě, komedie ani náhodou. Drama ano, ale jaké…..umělé, nezáživné, nalajnované, nevěděl jsem, jestli k němu přistupovat jako k určenému pro teenagery nebo pro dospělejší publikum….zkrátka pásová výroba made in USA, na jejímž konci se skví tuna snímků podobné hodnoty.

Nic o čem bych psal domů nadšené dopisy a zároveň nic co by nešlo těch pár minut vydržet. Dobrý den, kozy ven, plus čtrnáct, pod mrakem, zítra nashledanou.

„Vařil táta, vařila máma, vařili všechny děti, sojka neuletí“ No dobře, co se týče pointy receptů, které do nás Martin „supertáta“ Polačko tlačí, považuji pořad za jeden z nejhodnotnějších pro cílovou skupinu, do které se počítám i já (tj. třicetiletý nic moc kuchař). Jídla rychlá, chutná, levná, nenáročná….o tom žádná. Ale ČSFD je kapánek o něčem jiném a proto když se podíváme na Když vaří táta jako na televizní pořad, tak jeho dramaturgie je….no Zdeněk Pohlreich by podotknul „asi jako když Babica vaří“ :)

Ostrovně asociální kontraúder decentnějším U.S. Hrdinům. Zmetci nejsou pouze mladiství obdaření nadpřirozenými schopnostmi, ale Zmetci jsou v prvé řadě zmetci. Delikventi a úchylové s kladným vztah k návykovým látkám všeho druhu, mající ve slovníčku na každé jedno slovo dva jadrnější ekvivalenty. Robert Sheehan, Nathan Stewart-Jarrett, Lauren Socha a další jsou bezesporu nespolečensky čerstvý vítr provětrávající seriálovou tvorbu, bohužel vítr trochu bez koncepce. A koncepce je to slovo, které ty nesmrtelné zabijí a ty neviditelné vystavuje jako ve výloze.

Proč spojení já a Blue Valentine? Jednoduchá odpověď, kvůli Michelle Williams, kterou považuji za možná nejlepší herečku (herečka od slova hrát) současnosti. Michelle opět super, Ryan Gosling taky fajn, ale děj?!?!?!? Jestli jde o drama, tak je to nudné drama. Jestli jde o romantiku, tak je to nudná romantika. A jestli jde o romantické drama, tak je to nudné romantické drama. Do pasti nastražené intimním Derekem Cianfrancem jsem nebyl chycen.

Na tento „publicistický“ pořad jsem narazil zcela náhodou, skákajíc jedné probdělé čtvrteční noci z kanálu na kanál „a ono ejhle bobr“. A vlastně proč ne? Ty slečny nebo paní v mnoha případech určitě nejsou žádné Miss World, ale kdo nechce, ať nechá být a oči sklopí třebas k Dostojevského Zápiskům z podzemí. Sexy šport se určitě nestane pořadem, který budu na televizních obrazovkách úmyslně vyhledávat, ale znovu opakuji „proč ne?“ Jakýž takýž sportovních informací se Vám dostane a forma jejich podání se těch pár minut dá taky vydržet.

Celkový výsledek podobného pořadu lze vypočítat podle jednoduchého vzorce dramaturgie + komentátor (chcete-li průvodce večerem) =. No a podle tohoto vzorečku mi jednoduše vychází, že jsme rozhodně nebyli svědky kdovíjaké televizní události. Ondřej Brzobohatý je možná talentovaný stéle ještě mladík, ale jako konferenciéra ho vidím v zcela jiném druhu pořadu (něco ve stylu To byl náš hit). A co se týče dramaturgie, tak ta byla hodně na vlnách. Ale abych byl konkrétnější. PLUSY: Run, run, run Celeste Buckingham, Marta Jandová a její pocta kapele jejího otce, Plekancova narážka na působení Jaromíra Jágra na sociálních sítích, ultra sympaťák Igor Tymko, bondgirl Ewa Farna nebo vzpomínka Ivo Plicka na jeho pětačtyřicet let starého slavíka. MÍNUSY: Milan Šteindler stylizující se do své postavy ze seriálu Gympl s (r)učením omezeným, záběry na syna Lucie Bíle Filipesa, zbytečné a možná i zmanipulované vedlejší ankety, duet Gott & Gunčíková vypovídající cosi o vnímání hudby většinové veřejnosti, při zdi se držící objev roku, Tereza Kerndlová myslící si, že cena za klip patří interpretce a ne autorovi a samozřejmě znovu musím zmínit hlavního spíkra. Bez komentáře bych nechal „děkovací řeč“ Daniela „kouzelníka Žita“ Landy, jenž nás obohatil více sděleními, než byl jeho mozek schopen zformulovat. ps: pro fanoušky TV pořadu Partička - 18.místo Čurko Marián (slavíci bez hranic), 24.místo Sokol Ondřej (zpěváci), 35.místo Chmela Igor (zpěváci), 36. Suchánek Michal (zpěváci), 39.místo Genzer Richard (zpěváci) a 12.místo Los Rotopedos (skupiny)

Má ještě vůbec cenu nějak komentovat dokola stejně sterilní softové snímky?!?!?!?!?! Nevzrušivé televizní milostné scény. Nepodstatný televizní děj. Nemastné televizní „herecké“ projevy. Sečteno podtrženo, standardně impotentní televizní erotika. V dnešní době (pro budoucí obyvatele planety Země, ať už bude jejich forma jakákoliv, upřesňuji, že mám na mysli přelom 20 a 21 století) považuji existenci podobných snímků za zcela zbytečnou.

Strýček Sam remake deset let starého psychologického dramatu našich jižních Österreich sousedů. Sice neznám (zatím) rakouský originál, ale americká verze (paradoxně natočená stejným režisérem) vlastní přesně ty atributy, které dělají snímky s podobnou tématikou atraktivní pro thrillery milného diváka. Atmosféra, deprese, bezmoc, krutost a v jejich čele dokonalý psychouš (M.Pitt) a jeho atraktivní obětí (N.Watts). Funny Games USA je možná na první pohled ne stoprocentně dotažený snímek, ale jako vyslanec svého žánru více než obstál. ps: nechoďte si ke mně půjčovat žádné potraviny, neotvírám.

Vlastně, proč ne? Nenáročný teenagerský akční film (takový malý školou povinný agent Bourne), který vyloženě nenaštve a svůj účel, s lehkým zaskřípěním zubů, nakonec taky splní. Ale ty momenty!?!?! Začíná to už nešťastným castingem, v jehož čele stojí čestný absolvent V.Š.S.H. (Vysoká škola stmívajícího herectví). Sorry, ale Taylor Lautner je hercem asi jako já vzduchoplavcem (nehledejte v to zaujatost jeho účinkováním, však vy víte kde), nehledě na to, že jeho filmová partnerka místy působí, jako by se také připravovala na kariéru v bledé Twilight sáze. O Marie Bello, Sigourney Weaver, Alfredu Molinovy nebo Michaelu Nyqvistovy se snad ani nebudu zmiňovat. A pak tu máme děj. Děj má spát, jiskru, energii a taky spoustu nelogičností a momentů, při kterých hrozí ukroucení si hlavy. Takže sečteno podtrženo, mladí se v tom plácají jako kotě v polévce, staří nejsou ti, kdo by jim hodili záchranný kruh, příběh je jednou nahoře, dvakrát dole………….ale jak už se zmínil na začátku, při sledování Bez dechu sice s dechem bez problému vystačíte, ale podzimní podvečer všedního dne (stejně jako já) v pohodě zaplníte.