Olík

Začínám stále více nabývat dojmu, že Milan Cieslar je takovým věčně se snažícím, ale vědomostmi neoplývajícím žáčkem. Neustále mává ručkou, hlásí se o sto šest, a to i když správnou odpověď nezná. Chcete příklad? Zvolí tragikomické téma, ale není si jistý sám sebou a tak se opírá o berličky v podobě lidových gagů (např. cigánský raper nebo okresněpřebornický Ondřej Vetchý). Ale na druhou stranu, proč celý život sedět dle hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ jako panenka v koutě, vždyť kdo se bojí v onom koutě také s..e. ps: podání slepé dívky Anetou Krejčíkovou je hodné Českého lva.

Strýčci Samové, nechte už 11.září spát…….anebo nemusíte, ale věnujte se mu v jiné formě prosím. Mohla to být krásně adolescentní adventura, kořeněná tajemstvím, dobrodružstvím a kdo ví čím ještě, takový malý Robert Langdon jr! Mohlo, nebýt toho nešťastného 11.září……nebýt toho zbytečného patetismu…….nebýt toho prvoplánového slzomámení…….mám pokračovat?!?! Stephen Daldry zkrátka tlačil na pilu neuvěřitelně hlasitě a ještě u toho byl nesmírně blízko.

Uživatel Alvin, cituji doslova„Když scénář stojí za vyližprdel, tak to nezachrání ani těch pár dobrých herců“…… no milí Alvine, v pointě máš určitě pravdu. Trochu zbytečný počin…..počkat, scénář Jitka a Kateřina Bártů, aha už tomu začínám pomalu rozumět. ps: Vánoční pohoda nenavozena…..vlastně žádná pohoda nenavozena.

Pro dospělé příliš infantilní, pro děti příliš vatovité…..ale možná by jsme mohli něco vytřískal ze současné popularity Teorie velkého třesku a nepodstatnou rolí pro Kaley Cuoco nahnat nějaké plusové body. Ne vážně, nejde o úplně spatně vyzdobenou kraslici a třebas zrovna o velikonočním pondělku si po řízku se salátem dovedu trojkombinaci já, gauč a Hop docela jasně představit. Varoval bych spíše Jamese Marsdena, tudy chlapče cesta na hollywoodský Olymp nevede….ostatně to samé platí pro již zmiňovanou Kaley.

Á, tady si někdo myslel, že stačí vytáhnout kontroverzní téma a půl je hotovo. Ale ono většinou nic nebývá tak jednoduché, jak se na první pohled zdá! Šišanje (chcete li Skinning) disponuje aktuálností, atmosférou, vypovídací hodnotou, dokonce i posláním (a to ne malým)........a hlavně, co já osobně považuji za nejdůležitější, absencí jakési komerční vtíravosti. Stejnak se však pro něj nejvíce hodí přirovnání „festivaloví“s tím, že nejde o zásadní počin mezi snímky zabývající se podobnou tématikou. Na druhou stranu je dobré se podívat, jak to vidí bratři Srbové.

Vrtěti ženou aneb jak progresivní doktůrek uspokojil chtíč poloviny viktoriánské Anglie a získal srdce dobrosrdečné feministky. Skloubit cudnou romantiku se story o vzniku vibrátoru, to vše na pozadí puritánské Anglie devatenáctého století a ještě neztratit na divácké atraktivitě…..tak to je myslím hozená rukavice.

Ľudze mojo, no zkrátka Ján Pisančin neboli Ander z Košic. Hutorí jeden fórek za druhým, pro našinec díky východniarskému nářečí často bez srozumitelné pointy, svou nenáročnou exhibici občas proloží hostem s lidovou písní na rtech. Prostě jak už jsem řekl, klasický Ján Pisančin neboli Ander z Košic.

Romantická komedie to tak úplně není! Dramatická už vůbec ne! Komedie ze žurnalistického prostředí ano, ale to také není to hlavní gró. Morning glory je především odrazem v zrcadle jeho hlavní hrdinky. Sympatické, energické, roztomile atraktivní a pozitivně nabyté stvoření, od které přijmete i ta největší hollywoodská klišé a to aniž by jste se nad tím vůbec pozastavili. Taková je Rachel McAdams a takový je i další počin anglického filmového a divadelního režiséra Rogera Michella. A když Vám navíc kryjí záda takoví ostřílení pistolníci jako Harrison Ford nebo Diane Keaton, to se to pak opravdu hezky vstává. ps: palec nahoru za obsazení Johna Pankowa (ano správně, bratranec Ira z komediálního seriálu Jsem do tebe blázen) – s tím chlapem jsem fakt dlouho neměl tu čest a musím uznat, že tam sedl.

Když jsem před časem zhlédl režijní prvotinu Pierra Morela s parkúrujicími Davidem Bellem a Cyrilem Raffeallim napsal jsem doslova „budoucnost akčního filmu vypadá nějak takhle“. A hop ze střechy na střechu, budoucnost je zde a já už mírním své nadšení. Čím to je, že to co jsem před nedávnem častoval přívlastkem dynamické, mi dnes přijde jako desítky let zatoulaná reakce na Jackie Chan? Možná je to tím, že jsme se během těch pěti roků nedočkali žádného progresu. No schválně, zavřete oči, desetkrát se otočte kolem své osy, oči otevřít a teď hledejte rozdíly mezi Okrskem roku 2004 a 2009. Tak co, kolik???

Turettovsky dysgrafický outsider před lacinou kamerou vedenou nezkušeným režisérem Gumpovsky rekapituluje své životní patálie. Fajn, Seann William Scott se po Stiflerových zádech vyškrábal na úroveň, kdy je schopný sám utáhnout snímek s dramatičtější linkou, ale to by ten snímek nejprve musel stát za to. Na to abyste se pustili do kombinace Forresta Gumpa a Steva Stiflera (a že to není úplně špatný nápad) musíte mít od boha (nebo maminky) naděleno o kapánek více, než průměrný student filmové školy v Písku, anebo odkrouceno podstatně více, než Tod Harrison Williams.