Pavlínka9

Scénář napsal Moss Hart, dlouholetý přítel George Cukora z Broadwaye, který obnovil muzikálovou adaptaci původního scénáře stejného názvu Williama Wellmana a Roberta Carsona z roku 1937.

Režisér Mankiewicz se po svém dvojnásobném oscarovém ocenění stal jediným člověkem v Hollywoodu, který získal čtyři Oscary ve dvou hlavních kategoriích dva roky po sobě.

Po filmech Četař York (1941) a Červená řeka (1948) jde o třetí nejúspěšnější filme kariéry Howarda Hawkse.

Pro studio 20th Century Fox byl I Was a Male War Bride kasovně nejúspěšnějším filmem roku 1949, nejúspěšnější komedií a třetím nejvýdělečnějším filmem roku vůbec.

Cary Grant byl v průběhu natáčení odvezen do nemocnice a byl mu diagnostikován infekční zánět jater komplikovaný žloutenkou, což byla potencionálně smrtelná kombinace. Musel být hospitalizován na jednotce intenzivní péče a natáčení se zastavilo na dobu 4 týdnů.

Výroba tohoto filmu zabrala nečekaně mnoho času. Stále docházelo k odkládání, filmování nakonec zabralo 8 měsíců a cena produkce se nečekaně vyšplhala až přes 2 miliony amerických dolarů.

Cary Grant a Loretta Young se při natáčení milostné scény pohádali. Youngová odmítala být snímána zleva a Grant také. Režisér Koster musel celou scénu nakonec natočit u okna, ze kterého se oba protagonisté dívají.

Cary Grant si během filmování stěžoval na svou roli Dudleyho, stejně jako na režiséra Kostera. S tím se později začal denně hádat a byl nespokojen se vším, pro co se rozhodl.

David Niven byl kvůli obsazení osloven jako první. Čekal ale, že bude hrát anděla Dudleyho. Když však zjistil, že s ním počítají do role Henryho, postěžoval si vedení, načež mu producent pohrozil, že by se ve filmu nemusel také objevit vůbec.

Na poslední chvíli odmítl účast na filmu Cary Grant. Přednost dal natáčení snímku Bishop´s Wife (1947).

Snímek se stal pro produkční společnost RKO jedním z nejúspěšnějších titulů roku.

Ačkoli je snímek v titucích připsán Harrymu E. Edingtonovi, producentem byl sám Hitchcock.

Natáčení začalo na podzim roku 1945. Cary Grant měl mizernou náladu a ještě pořád se nevynořil z melancholie po odchodu své ženy Huttonové, a proto se s režisérem Michaelem Curtizem brzy nepohodli. O jejich hádkách mluvil později celý Hollywood.

Cole Porter na otázku, kdo by ho měl v dokonalém světě ztvárnit na plátně, bez zaváhání vyhrkl: „No samozřejmě, že Cary Grant!“

Když Cary Grant zjistil, že bude hrát divokého Colea Portera, kterého mnoho let znal ze společnosti, ale nikdy se z nich nestali bližší přátelé, ohromně se mu to zamlouvalo.

Jedná se o první barevný krátkometrážní snímek, v kterém se krátce objeví i Cary Grant, a to u stolu s Randolphem Scottem, poslouchající Buddhu Rogerse s kapelou. Objevil se zde jen proto, že se v té době účastnil natáčení filmu Čest pilotů (1936). Souhlasil přitom s filmováním jen pokud tam bude i Scott.

Snímek označuje Cary Grant jako jeden z jeho nejoblíbenějších.

V původním románu bylo hlavní postavě Erniemu Mottovi devatenáct let, a proto bylo pro studio problémem jeho ztvárnění 40letým Carym Grantem. Nesrovnalosti byly vyřešeny pozměněním hlavních charakterů filmu.

Film vychází z románu "None But the Lonely Heart" od Richarda Llewellyna.

Cary Grant tento snímek natáčel současně s filmem Směr Tokio (1943), jehož natáčení se protáhlo přes původně plánovaných 6 týdnů.