Pavlínka9

V čase 20:50 si můžeme všimnout, že matka Maji (Hanna Ardéhn) má u soudu spletený culík do drdolu, nicméně když je za chvilku přestávka soudu a matka odchází – v čase 19:41 – tak si můžeme všimnout, že má sice culík, ale ne spletený do drdolu, ale rozpuštěný.

Studio Fox chtěl do filmu obsadit herce Henryho Fondu, který řekl: „Myslím, že je to báječné, ale pana Lincolna bych nemohl hrát. Je to jako kdybych hrál Boha, Ježíše nebo někoho takového.“ Nakonec ho přemluvil režisér John Ford a tím započala jejich dlouhá spolupráce.

Při natáčení dramatické scény v ložnici, kdy Penny (Shirley Temple) začne plakat, jelikož zjistí, že jí otec lhal, je pláč vyvolaný na základě jiné situace. Herečka Shirley Temple měla velmi blízký vztah s herečkou Dorothy Dell, o které před scénou někdo ve studiu řekl, že zemřela při autonehodě, což byla pravda, a tudíž začla Temple plakat. Režisér situace využil k natočení této scény.

Film měl premiéru 20. dubna 1934 v New Yorku – v den narozenin Adolfa Hitlera. Prezident Roosevelt se o Shirley Temple (Shirley) – hlavní hvězdě filmu – příznivě zmínil, když řekl: „Když je nálada lidí horší v době ekonomické krize, je skvělé, že Američan může jít za pouhých 15 centů do kina a podívat se na usměvavou tvář dítěte a zapomenout na své potíže.“

Za tři týdny jen v jednom kině získal Paramount v New Yorku za tento film 100 000 amerických dolarů, což byla polovina celkových nákladů. Během dalších dvou týdnů v nedalekém Roxy vynesl film dalších 60 000 dolarů a začal být strhujícím hitem, který plnil kina po celé Americe.

Shirley Temple v tomto filmu nahradila Coru Sue Collins, která byla podle názoru režiséra už moc veliká na to, aby ji Bonny (Zasu Pitts) nosila v náručí.

Námět tohoto filmu vznikl podle povídky Christophera Isherwooda.

Časopis Time 10. listopadu 1947 napsal: „Když Hagenovic děvče skočí do řeky, děj ji sice vytáhne ven, ale pošle celý film ke dnu jako kámen. Po pokusech chovat se jako Shirleyin otec Reagan najednou projeví neotcovskou vášeň a pospíchá, sotva dechu popadaje, aby se s ní oženil. Jen diváci s velmi dobrými žaludky se mohou dívat na tenhle mdlý incident jako na romantickou záležitost.“

Po dvou týdnech natáčení se točila scéna se zoufalým pokusem utonutí postavy Shirley Temple (Mary). Režisér Peter Godfrey byl pořád nespokojen, a tak to opakovali několik hodin. Dvojice Temple a Ronald Reagan (Thomas) už v dešti a později lijáku strávili hodně času a následující den Reagan nepřišel, že onemocněl, a zmizel na několik týdnů. Později se zjistilo, že se po daném natáčení sesypal a musel být hospitalizován s virovým zápalem plic. O týden později jeho žena, herečka Jane Wyman, porodila předčasně v šesti měsících holčičku, která druhý den zemřela.

Hlavní mužskou roli k velkému zklamání herečky Shirley Temple (Barbara) odmítl Joseph Cotten. Namítal, že Shirley Temple je moc mladá.

Shirley Temple (Priscilla) prohlásila, že film Rekrut Willie Winkie je její nejlepší. „Byl nejlepší, protože tam bylo hodně cvičení se zbraněmi, hlučného pochodování ve vojenských uniformách s mosaznými knoflíky a mou pestrou suknicí. Byl nejlepší pro odvážné husarské kousky se střelci ze zálohy a splašenými koňmi. Byl také nejlepší, protože se konečně zdálo, že jsem získala profesionální respekt u někoho tak rodokapsově chlapského, jako byl John Ford (režisér). A ze všeho nejlepší bylo, že má vodově modrá pojízdná šatna byla přemalována na červenou barvu pluku.“

Jelikož tento film je o čínských banditech a pašerácích, pro vyvolání autentičnosti se musela Shirley Temple (Barbara) naučit několik set čínských vět. Proto ke své běžné učitelce a francouzské učitelce přibyla ještě z losangelské univerzity studentka z Šanghaje – Bessie Nyi.

Původně ve filmu Shirley Temple (Helen) tancovala havajský tanec hula. „Jako dospělá ostrovní dívka jsem na sobě měla hula sukni, vyrobenou ze stébel trávy, a podprsenku z klouzavých, vějířovitých mořských chaluh a vrtěla jsem se a svištěla, že všechno na mně vypadalo jako živé. Každý můj pohyb byl sugestivní a kritičky z Klubu amerických matek lapaly hrůzou po dechu. Hula bylo nemorální. Žádné studio nechtělo přijít do konfliktu s takovým obviněním. Výstup byl přepsán, hula škrtnuta, já byla znovu nafilmována tentokrát v pevně přiléhajících kalhotách s rozšířenými nohavicemi, které vypadaly jako námořnické trubky,“ prohlásila Shirley.

Filmový kritik Graham Green v článku pro The London Spectator ze dne 7. srpna 1936 charakterizoval film jako: „Trošku nemravný, s vyzývavostí zajímavě dekadentní... Shirley Temple (Helen) hraje a tančí s nesmírou jistotou a elánem, ale něco z její popularity asi spočívá v koketnosti stejně zralé jako u paní Colbert a ve zvláštní tělesné předčasné vyspělosti, která působí podobně, jako pohled na paní Dietrich v šedých flanelových kalhotách.“

Při konečné úpravě filmu se autoři obávali, že titul „Havens Gate„ („Brána do nebe“) vzbudí veřejný odpor, protože vyvolává představu hřbitova, a změnili název na Our Little Girl („Naše malá holčička“).

Film zázračně vyléčil jednu dívku z Romfordu v Anglii. Kathleen Robinson byla dvanáct let němá, a tak se vzrušila sledováním filmu, že se jí náhle vrátila schopnost mluvit.

Ve 47. minutě filmu, při návratu Kate (Sofia Vassilieva) s Taylorem (Thomas Dekker) z jejich rande, se její rodiče dívají na film Pleasantville: Městečko zázraků (1998).

Jane Fonda šla v rámci přípravy na film několikrát s některou z dívek do nočního klubu, kde se scházely se svými pasáky a kam přicházela nová děvčata. O ni se ani jednou žádný z nich nezajímal, což si vyložila jako jasný důkaz toho, že není na roli Bree Daniel ten správný typ. Šla tedy za režisérem Alanem Pakulou se slovy: „Alane, myslím si, že jsi udělal chybu, já se na tu roli vůbec nehodím.“ Nabídla mu celý seznam hereček, o kterých byla přesvědčena, že roli zvládnou mnohem lépe, počínaje její přítelkyní Faye Dunaway. Alan Pakula se jen zasmál a prohlásil, že se zbláznila. Celá léta pak tuhle příhodu vyprávěl svým studentům – asi aby jim dokázal, jak může pocit nejisoty herce ochromit. [Zdroj: Jane Fonda – kniha Tak šel můj život]

Jane Fonda se osm dní za sebou po večerech a nocích scházela s nejrůznějšími prostitutkami a majitelkami erotických podniků. Některé byly hodně nóbl, jiné až po strop plné drog. [Zdroj: Jane Fonda – kniha Tak šel můj život]

Scéna, kdy letí slepý anděl Pygar prostorem s Barbarellou v náručí, probíhala následovně: Specialisté na dálkové ovládání vymysleli rafinovanou konstrukci: ze zeleného pozadí vyčnívala vodorovně obrovská ocelová otočná tyč, na kterou byly mocnými šrouby a háky upevněny dva kovové korzety. Jeden byl vyroben na míru Johnovi Phillipovi Lawovi a druhý pro Jane Fonda a oběma jim co nejtěsněji přiléhaly k tělu, protože na nich museli mít oblečené ještě filmové kostýmy a celé to nesmělo vypadat moc bachratě. Byla to nepopsatelná bolest. Nikdo nepomyslel na partie „tam dole“ a tíhu obrovských křídel, které anděl ještě měl. Představitel Pygara byl přesvědčen, že jeho sexuální život bude předčasně ukončen. [Zdroj: Jane Fonda – kniha Tak šel můj život]