Pavlínka9

Příběh filmu byl původně napsaný a připravený pro rozhlas.

Jedinou ženou mezi herci byla Faye Emerson, která se ve filmu objevila až na konci.

Natáčet se začalo v září 1943 v Burbanku, kde studio postavilo podle přesně daných dispozic vnitřek námořní ponorky.

Natáčení mělo trvat 6 týdnů, ale nakonec se značně prodloužilo, díky čemuž musel souběžně s filmováním Cagy Grant pracovat také na filmu Once Upon a Time (1944).

Film vznikal ve spolupráci s americkým námořnictvem.

Režisér a autor scénáře Delmer Daves a jeho kolega Albert Maltz použili jako základ původní příběh Stevea Fischera, jenž původně vyšel v časopise Liberty.

Postavu, kterou ztvárnil Cary Grant, odmítl hrát Gary Cooper.

Režisér Alfred Hitchcock na herečku Joan Fontaine pokřikoval, aby se „chovala jako bláznivá“, až se u ní rozvinula žaludeční neuróza, která natáčení zastavila na celý týden.

Film vychází z britského románu „Než poznáme fakta“ Anthonyho Berkeleyho Coxe z roku 1923. Práva odkoupila produkční společnost RKO v roce 1935.

Natáčení filmu začalo 10. února 1941, pouhé dva týdny poté, co Cary Grant dokončil snímek Serenádu za úsměv (1941).

Film se stal druhým nejúspěšnějším titulem roku, porazil ho pouze Četař York (1941) z dílny Warner Bros.

Bosley Crowther, který psal pro list The New York Times, prohlásil: „Ten film má prostě všechno, co má komedie z vyšší společnosti mít, vtipný a romantický scénář z pera Donalda Ogdena Stewarta, který vychází z úspěšné hry Philipa Barryho, nádech elegance vyšší společnosti, v níž se žije v nezbytném luxusu, a k tomu vynikající obsazení.“

Všichni, kdo v Příběhu z Filadelfie hráli, předvedli výkon, jejž mnozí kritikové označili za jejich nejlepší v celé kariéře.

Premiéra filmu byla v prosinci 1940 a film lámal kasovní rekordy všude, kde se objevil, a to včetně Radio City Music Hall, kde porazil i do té doby finančně nejúspěšnější film historie, Sněhurka a sedm trpaslíků (1937). Příběh z Filadelfie vydělal v Radio music Hall nakonec přes 600 000 amerických dolarů, což bylo víc než polovina celkového zisku divadelní verze příběhu, kterou utržili na Broadwayi.

Informace o honoráři Caryho Granta se objevila v novinách, a tak Grant oznámil, že celý výdělek věnuje Britskému fondu pro oběti války, čímž si zasloužil velkou slávu. Podle daňového úřadu daroval Grant nakonec přesně 62 500 amerických dolarů, což byla částka po sražení daní a zaplacení ostatních nákladů na natáčení.

Cary Grant souhlasil s hlavní rolí, pokud mu společnost MGM zaručí v titulcích jméno před Katharine Hepburn a jeho obvyklý honorář zvýší na 137 500 amerických dolarů, tedy téměř dvojnásobek toho, co měla dostat Hepburn.

Hlavní mužskou roli odmítli Clark Gable a Spencer Tracy. Nechtěli riskovat obsazení vedle Katharine Hepburn, která byla přezdívána „jed pro kasu“.

Pro hlavní ženskou roli byly zvažovány Bette Davis, Joan Crawford a Ann Sheridan.

O film mělo zájem snad každé filmové studio, ale nikdo nechtěl obsadit Katharine Hepburn.

Přestože divadelní hra byla obrovským hitem a Katharine Hepburn za svůj výkon získala i cenu Kroužku divadelních kritiků, byl problém ji obsadit do filmové verze, jelikož byla pořád považována za „otravný hmyz“ a nedokázala si získat filmové diváky.