Směr Tokio

THAT'S ALL RIGHT, SON. I'D RATHER SUBMERGE FOR ONE HUNDRED BIRDS, THAN NOT SUBMERGE FOR ONE PLANE! Fantastický válečný snímek. Cary v roli kapitána neohrožené posádky americké ponorky USS Copperfin, třídy Gato. Destinace: Tokio! Film mi několikrát rozpumpoval srdce, jako například u scény, kde na palubu ponorky útočí dvě plováková Zera Nakadžima A6M2-N. Kluci to do nich začnou prát z kulometů Browning AN/M2 ráže .50 a nakonec je dokáží sundat z oblohy. Japonec, kterého vytahuje Mike z ledové vody, vrazí svému zachránci kudlu do zad a mladíček Tommy jej za to to roztrhá nábojnicemi 12,7 mm. Ještě, že je snímek černobílí, rating by se za takto rudě zkrvavenou hladinu vyšplhal až na 17+. Žraloci museli dorazit chvíli po opuštění tohoto místa. Bavila mě velice i posádka a to samo sebou hlavně Tin Can s Wolfem, když totiž Wolf začal vykládat nějakou svou story o dívce, natahoval vždy svůj příběh a nevynechával ani jeden detail, což Tin Can nemohl vydržet a chtěl vždy přejít rovnou k věci. U toho jsem se fakticky a upřímně smál. Což mi připomíná i scénu s barberem, který se snažil ostříhat lodního kuchaře. To se mu nedařilo a jeho výraz a cigáro v koutku mě dostávalo do kolen. Odlehčená linka se vytratila v okamžik, kdy se hora Fudžijama objeví v periskopu. DOWN SCOPE! Napětí začne od proplouvání ochranou sítí do Tokijského zálivu a nepoleví až do konce. Velice doporučuji tento snímek. (22.03.2017)

Ano, i Cary musel za války předvést chlapcům v uniformách, jak by se správně mělo bojovat proti Japoncům. Davesův režijní debut je plný patetických proslovů o tom, proč si ta šikmooká banda zaslouží vyhladit, hrdinských činů amerických námořníků a ukázek toho, jak statečná posádka ponorky na nebezpečné misi v týlu nepřítele drží pohromadě, protože jenom tak se dá tichomořská hrozba porazit. Směr Tokyo se sice neobejde bez citových vydíraček a flashbacků s malými synky, ale přes to všechno se Davesovi povedlo tohle ponorkové dobrodružství vytáhnout do stravitelného průměru, kterému kralují Cary v roli rozhodného kapitána a John Garfield jako ukecaný sukničkář Wolf. "I hear Japs are happy to die for their emperor. A lot of them are going to be made very happy. " :) (01.09.2008)

Som trochu v rozpakoch. Zlé to úplne nebolo, zábery na ponorky na tú dobu skutočne dobré, napätie fungovalo tiež počas celého filmu. No to by nebola Amerika - už by ma to ani nemalo prekvapovať - aby to nebolo hlavne v 40. rokoch prepchaté preslovmi, patriotizmom a pokusom o emócie. Najhoršie na tom je, že snímok si verí aj so svojou 135 minútovou stopážou a tam, kde by to mohol dôstojne ukončiť, pretiahne ešte o ďalšiu polhodinu. Bez Caryho s tým jeho úsmevom, ktorého postava očividne nemala žiadnu, ale že žiadnu chybičku, by som to zrejme nedopozerala. (16.04.2016)

Ve shodě se svým propagandistickým účelem zahání Davesův debut všechny možné pochyby (budoucích mariňáků): vykresluje druhoválečný svět jako černobílý a v kolonialistické tradici odhaluje Japonsko jako bytostně neetickou říši lidí "bez lásky", kterou by mohl Západ obrodit svým demokratickým zřízením a rodinným životem založeným na sekularizovaných křesťanských principech. Porážka Japonska je tedy - dle této logiky - i jeho vítězstvím, bolestnou podmínkou následného "nového života" - s konečně otevřenýma očima a srdcem. Posádka dosahuje svého cíle odhodlaně a s nízkými oběťmi a její návrat povzbuzuje další mladé muže k nalodění. Přes naivní zjednodušení situace a trestuhodné (znevažující) zastření tragiky každého útoku mne film oslovil sympatickou posádkou (přes úspornost důkladným prokreslením všech jejích členů) a pestrou skladbou nejrůznějších dobrodružství, při nichž nechyběla ani nadsázka. Sledoval jsem ho dílem jako dokument doby, dílem jako "klukovský" dobrodružný román určený k četbě s baterkou pod peřinou, a na konci mne srovnatelně s tím pálily oči a cítil jsem výčitky nadcházející ranní únavy, která mi bude překážet při mém vlastním dobrodružství. (22.12.2013)

Ponorkové filmy, jakožto jakýsi válečný subžánr, mám rád. Směr Tokio nepředstavuje nějaký vrchol v této oblasti, což je ale také dáno stářím snímku, takže je jasné, že po technické stránce nemůže konkurovat mladším filmům, přičemž jsem během sledování často postrádal nějaké scény či události, které běžně v těchto filmech jsou a dost možná to tak v ponorkách, resp. bojích na moři, probíhalo. Dočkal jsem se jich tedy až na konci, což můj dojem opět zesílilo. Cary Grant byl ve své roli výborný, zaujala mě také přátelská atmosféra mezi všemi námořníky, jejich rozpravy a nastínění jejich osobností. S přivřenýma očima dávám 5* i za epilog. (03.10.2014)