argenson

Inspirace skutečným příběhem/událostí je vždycky podezřelá, protože takový film se málokdy vyhne hluchým místům, což je i tenhle případ. Neřešil jsem herecké výkony, protože ty s výjimkou hlavní role nebyly nic moc, ale příběh o cestě nahoru, dolů a ještě jednou nahoru mě docela zaujal. I mě to donutilo nastudovat si, kdo je skutečná Martha Stewart.

O tomhle Mayerlingu už jsem hodně četl, poslední dobou jsem navíc náhodou narazil na víc filmů Terence Younga, o to většího zklamání jsem se dočkal. Případ Mayerling nabízí zvraty nabité historické drama i vášnivý milostný příběh, všechno se tu ale odehrává jenom tak trochu a jako, navíc často s dialogy dost o ničem. K tomu již zmíněné historické nepřesnosti. Takže co nám zbývá? Vpravdě luxusní mezinárodní casting, ten stojí za to a na to byl pan Young specialista. Ovšem i tady to dostává trhliny ve vhodnosti obsazených typů. Takže kdo mě bavil, byla snad jenom Ava Gardner jako císařovna Alžběta, na tom ale má zásluhu i nádherný dabing Elišky Balzerové. Mrzí mě to, ale i když jsem velký milovník historie, tenhle Mayerling kolem mě prošuměl celkem bez většího požitku.

Těšil jsem se na dramatickej příběh okořeněnej atmosférou postkoloniální Indie, místo toho jsem koukal na neoriginální sentimentální slátaninu naprosto o ničem.

Žádný zázrak, ale na deštivé dopoledne příjemná jednohubka. Dějově i zápletkou nic moc, ale opět s výbornými hereckými výkony velkých umělců, kteří i do malé televizní komedie vložili všechen svůj um. Co mě ale zaujalo, byl obrovský kvalitativní rozdíl mezi studiovými scénami a exteriérovými záběry. Ty zvenku (naštěstí jich nebylo moc) vypadaly jako amatérské domácí video.

Ten jejich příběh k tomu logicky svádí, ale myslím, že toto pojetí je víc bulvární než je bezpodmínečně nutné, navíc s drobnými nepřesnostmi (Napoleon sám se od minulých režimů distancoval tím, že se vyhlásil císařem Francouzů, nikoli Francie, ale tahle chyba možná vznikla až českým překladem). Zatímco všechna literatura zdůrazňuje Napoleonovu korunovaci jako pompézní přehlídku zlata a moci, tady to vyšumělo jako podružná scéna s hodně levnými kulisami. Prostě si pořád myslím, že filmy s tématikou francouzských dějin nejlíp na světě točí Francouzi a nikdo jinej by se do toho neměl plést.

V jednoduchosti je krása. Teď nemluvím o tom úžasným bytě, francouzské filmové interiéry jsou ostatně většinou hodně fajn. Milý lyrický příběh se solidními hereckými výkony (Laurent Stocker!). Zatímco jindy otřesné české znění pohřbí sebelepší film, tady bych řekl, že výborný český dabing pozvedl celkem prostoduché dialogy.

Na tenhle film mám dávnou vzpomínku z doby, kdy kino ještě stálo čtyři koruny. Pravda, ta vzpomínka je hodně rozostřená, ale vybavuju si, že to bylo místy úsměvné, spíše smutné. Nicméně komunikace členů rodiny přes nástěnku na lednici mě už tenkrát hodně zaujala. Chtěl bych to vidět ještě jednou!

Pro mě jeden z nejlepších Belmondových filmů, ovšem nikoli s nejlepším Belmondem. Tady to stojí hlavně na silném příběhu a nádherné kameře (zvláště v honičce náklaďáků). Belmonda herecky převyšuje Lino Ventura, solidní postavu odehrál i sarkastický Bernard Blier, zatímco Andréa Parisy je krásná, ovšem nudná. To všechno korunováno nádherným závěrem, nad kterým jsem se ještě dlouho usmíval.

S odstupem času docházím k závěru, že tenhle skvost předběhl svoji dobu. Dneska by to byl průměrný televizní film, tehdy to byl nedoceněný špíl reagující na téma tehdy teprve zvolna otvírané. Výborný scénář Jiřího Hubače. Skvělý projev Jiřiny Jiráskové, kterou samotnou poznamenal bývalý režim omezenou účastí ve filmu v 70. a 80. letech (byť mnohdy nebylo o co stát). Jirásková zde poprvé v roli skutečné dámy, aristokratky, které její morální profil dovoluje s nadhledem a nenuceností shazovat socialistický póvl, v němž musí žít, a pokřivené charaktery, s nimiž musí jednat.

Francie 18. století se vším, co k tomu patří. Bohatí zvrhlíci, otrhaní chudáci, intriky, politika, láska bez sexu, sex bez lásky. Vybroušené barokní dialogy tak jak si to představuju. Nádherný kontrast mezi opulentními exteriéry paláců a ušmudlaným venkovem. Philippe Noiret a Jean Rochefort výborní se svými sarkastickými poznámkami. Podle mě ovšem mírně nevýrazné, přitom všude zdůrazňované krásky Marina Vlady a Christine Pascal. V celkovém hodnocení to ovšem na mém nadšení nic nemění.