Lustr

Tak to dopadá, když se mladým manželům motá každý z vlastní rodiny do života a zařizování nového bytu. Jenže když pak neodborně zavěšený lustr spadne a rodina se pustí do pojišťovacího podvodu, dobře to dopadnout nemůže. Ani když hlavním strůjcem pojišťovacího podvodu je Petr Nárožný. Tato situace byla zde dovedena ad absurdum a tato malá komedie, jakých se natočilo spousty, se určitě povedla a patří k tomu lepšímu. (26.02.2013)

Lustr není takovou neznámou zápletkou. Každý určitě občas zažil své příbuzné a minimálně štiplavé poznámky o interiéru. Nebo pak to horší a tím jsou nečekané zásahy. Lustr je ještě něčím zajímavý. Je to hlavně celou řadou ucelených návodů jak vyzrát v socialismu na stát. Petr Nárožný byl výborný. Byla to taky komedie přesně pro něj. My měli takovou babičku, která k nám chodila neočekávaně a doslova kafrala do všech úprav bytu mojí máti. Lustr ovšem doplácí na celkovou nerealističnost. Například doslova hysterické chování rodiny při každém plánu. Dokládá to třeba situace, kdy přes dort hodí dámy dvě hadry ač čekají návštěvu. (13.07.2020)

Existují snímky, kde film jednoznačně tahá jeden herec. A v toto případě to je neoddiskutovatelně Petr Nárožný jako strýček, který má na vše řešení. Ačkoliv je to vtipný obraz příbuzenských vztahů, kdy zejména ti starší mají potřebu se neustále motat do života "dětí", které ale už před několika lety dospěli. Film se opírá o řadu vtipných situací a dialogů, samotný děj již tak zábavný není a dovolil bych si i tvrdit, že i chvílemi nudí. Vzápětí však přijde nějaká perla, která vás zase připoutá před obrazovku. Být o trochu více promyšleného scénáře, mohlo by se jednat o velmi dobrou nadčasovou komedii. (10.12.2012)

Československá krátká televizní komedie s velmi dobrým hereckým obsazením o příliš starostlivém příbuzenstvu, jež se snaží vymámit z pojišťovny peníze za rozbitý drahocenný lustr v bytě novomanželů. Mladý manželský pár, v jejichž bytě se odehrávají ony události, hrají J. Hartl a D. Veškrnová, avšak přes nepřekonatelný vodopád slov od svých rodičů a příbuzných se pořádně nedostali ke slovu a jejich výkon byl rozpačitý. Hlavní komická postava strýček Bohouš ze Záběhlic, nesmírně výstřední osoba mající na každý problém řešení, byla svěřenu excelentnímu P. Nárožnému, jenž se v té době pomalu začínal přibližovat české komické elitě. Režisér této pětačtyřicetiminutové veselohry H. Bočan mu později svěřil hlavní roli ve své komediální pentalogii o Šéfovi, v níž mohl Nárožný naplno rozvinout svůj mimořádný komický talent, vyznačující se roztomilým pedantickým vystupováním s perfektní dikcí. Přestože se v případě Lustru nejedná o žádný převratný počin, hlavně scénář není zrovna dokonalý, nicméně kvůli jako vždy výbornému P. Nárožnému se s přehledem vejde do průměru, obzvláště když ho doplňují v menších rolích umělci jako oblíbená M. Myslíková, J. Hálek, D. Medřická, S. Zázvorková či O. Lipský. (03.12.2015)

"Podívejte, proč si vlastně pořád něco vymýšlíte, když ten lustr vám zcela evidentně spadl a na to odškodnění tedy máte nárok ??" ;) Další poněkud obskurní pokus dua Hynek Bočan, Jiří Just o absurditou napěchovanou nadsázku v rámci obyčejné televizní inscenace znovu patří k velmi rozporuplným kouskům, scénář totiž sice stojí a padá s výbornými dialogy, přičemž příběh vlastně neexistuje a vše se motá kolem špatně zavěšeného lustru, který svým zřícením odstartuje řadu situací směřujících k typické dobové snaze vytřískat co nejvíce z čehokoliv i naprosto průhledné pointě, přičemž mezi již zmiňovanými dialogy naprosto vyčnívají ty strýce Bohouška v podání Petra Nárožného, který dík scénáři svým nesmírně hyperaktivním projevem a kulometnými replikami strhává veškerou pozornost na sebe, zároveň však také udržuje divákovu pozornost u místy dost nudného příběhu, nicméně znovu obsahuje spoustu trhlin, které Just sešívá horkou jehlou !! Stejně odpudivou bych nazval i kameru Saši Rašilova ml., která zejména při exteriérních záběrech asociuje dost špatné home video !! A já se tak nemůžu ubránit dojmu, že třeba zkrácením stopáže klidně na polovinu, bychom dostali povídku nesmírně nadčasovou a svěží, k níž bych se kdykoli rád vracel, takto však jednoho jen silně zamrzí ta neskutečně až trestuhodně nevyužitá spousta tuzemských hereckých legend v čele s Lubomírem Lipským či Stellou Zázvorkovou, přičemž by mě velmi zajímalo, proč se tvůrci rozhodli z nich udělat pouze Nárožného přihravače, možná by se dokonce slušelo říct křoví !! Hudební motiv Ladislava Štaidla zůstává stranou podobně, dá-li se vůbec o hudební složce mluvit !! (20.11.2013)