Proste spolu

Romantická komedie. Přesto je na ní něco neobvyklého. Jsou v ní lidé s normálními problémy, staří lidé, nemoci a i deprese. Tohle všechno obvykle v tomto žánru tvůrci nezobrazují. Tady máme život sice taky přikrášlený, ale ne zas tak moc. Jen konec musí být dobrý jako u každé správné romantiky. Hlavní postavy jsou dobře napsané i zahrané, příjemný film na nedělní večer.70% (19.09.2011)

Tenhle film mi sednul. Krásně se mi dívalo na tenhle nesmírně pravdivý lidský příběh obalený spoustou francouzského šarmu. Že se někomu příběh zdá příliš obyčejný? Vždyť reálný svět je v podstatě obyčejný. To až jedinec se svými starostmi, radostmi, přátelstvím, láskou a jinými pro člověka tak charakterizujícími potřebami, si vytváří z všedního světa svůj neobyčejný svět. I pravda v něm se zdá kolikrát hodně obyčejná, ale taková už prostě je (kdo by taky chtěl neobyčejnou pravdu). Proto není vůbec na škodu, že jednou všechno končí tak, jak si to člověk vysní. Kdo by to v reálu nebral. Proto přece všichni zkoušíme nové věci a hledáme své místo na světě, abychom si na konci cesty mohli říct, že život pro nás vlastně byl neobyčejný. Sice je to začarovaný kruh, ale já nemám důvod v něj nevěřit. Přece jen happy end chci někdy zažít taky;p 80% (03.04.2010)

Myslím, že to, co chtěl režisér Claude Berri vyjádřit, není obtížné pochopit. Ano, začátkem příběhu je skoro až naivní film. Možná, že to všechno bylo už mnohem lépe řečeno jinde. Přesto i tento příběh má svou atmosféru. Filmu musím věřit. Je pozoruhodné, že obsah má v sobě mírně vybásněný svět a docela dobrou hereckou úroveň. Každý film nemusí být právě umělecký a výjimečný. Hluboko myslné výlevy jsem zde určitě nehledal. (22.08.2008)

Reziser Claude Berri /Jean od Floretty, Manon od Pramene/ natocil celkom sympaticku, ale Ganeshazial stale priemernu komediu, v ktorej dobre hra najma Audrey Tatou /Amelie z Montmartru/. Okrem nej vsak film trpi na priemerne spracovanie, priemernu reziu a hrozne priemerny scenar. Chladnym sposobom natocene, to je tiez minus : 55 % (19.09.2015)

V prvních minutách jsem si myslela, že je to zase jeden film přímo stvořený pro mě. Ale on není. Ne, že by mě otrávil jako některé jiné zdejší uživatele, ale musím uznat, že kapku utahané to bylo. Vztah mezi Camille a Franckem byl sice místy vážně vtipný, milý a opravdový, ale přitom z něj čišel podivý chlad. Možná spoiler - a ty závěrečné peripetie byly, myslím, úplně zbytečné, když to dopadlo, jak to dopadlo. No... nejspíš jsem čekala něco jiného než příběh o tom, jak na závěr všichni ke štěstí přišli. Ale vím, že to už je čistě jen můj problém. (02.06.2013)