kleopatra

Kravinka skoro nebetyčná, ale čiší z toho taková odzbrojující roztomilost, že se na ni nemůžete zlobit. Dobrá duše vedle mě mi opakovaně radila "nepitvej to!" a věřte, že to šlo dost těžko, protože slepenec dílčích blbin překračoval únosný meze, ale jak hodnotit film, u kterýho se zapojí celej člověk a jak si to nepřejete, stejně je vám u toho milo? Abba funguje jak mocnej hever a taky je to kus mýho mládí, takže ....

Což o to, dobré to je, ale blbě by se z toho mohlo udělat.

Zatím jsem viděla jenom pár dílů a po dalších si klidně nasypu popel na hlavu a fouknu další hvězdu, protože mě to baví, ale háček je v tom, že i nervuje. Například scénář - skvěle napsaný postavy, z jejichž úst padaj chvílema věty hodný vytesání do náhrobku a jinde je to Román pro ženy futrál. Krásný herečce v roli Clary zas ubírá to, že se prakticky permanentně chová jako sobecký hovádko, ale protože občas odzbrojí zábleskem roztomilosti a rozumu, beru jí zas na milost a je to jak na houpačce. V klidu a pohodě je spolubydlící - homosexuál, kterej je pěknej a milej, akorát je to trouba, co si od ní nechá všechno líbit a ještě jí peče čokoládovou buchtu, když má depku, místo aby šel k volbám, a kromě toho někdy neví, na kterou vlastně stranu - teď myslim v sexuální orientaci. A neni zdaleka sám, takže se šaltuje častejc, než aby to nebylo na pováženou a to je bodík dolu. Jinak jsem si smlsla na kýčovitejch záběrech interiérů, hadříků a hlavně Paříže a to je zas bodík nahoru, no prostě počkám a uvidim, kam se "Clara Sheller" zhoupne.

Někdy se průser může časem ukázat jako výhra, někdy je to naopak. Jaký si to uděláme, takový to máme a určitě nás každej náš krok jednoho krásnýho dne stejně dohoní, ačkoli ... bylo by fajn, dát si to nanečisto a pak, podle úhlu dopadu, se vrátit k bodu A a začít znovu. Nedumejte, co vám ta mozaika připomíná, nesrovnávejte, prostě koukejte a spíš než ve filmu, se pohrabte v sobě, nemusí to bejt jalovej vrt. Tenhle film si na nic nehrál, byl tak všední a obyčejnej, až to bylo hezký.

Penelope je milej film, dost mu teda napomáha fakt, že je trochu britskej, což je jakýsi pozitivní prokletí, ale i tak jsem už v půlce marně vzpomínala, jak to vlastně začalo a přijde den, kdy si budu pamatovat jen, že tam hlavní roli hrál nějakej prasečí nosánek jakožto lakmusovej papírek charakteru lidí a test vnitřní síly jeho majitelky. Co mě zaujalo víc, byli ty chlapi: sexy McAvoy, vždycky démonickej Grant, dokonce i liliput, kterýho jsem tady neviděla prvně, a zaujetí jeho solidním herectvím mě donutilo si najít jeho jméno - Peter Dinklage, jo a ten barman by stál za hřích (toho hledat nebudu) ... a Christina někde daleko za bramborovou medailí a za Reese.

S každým dalším filmem Agnieszky Holland se bojím, že Úplné zatmění bylo buď její režijní nebo moje divácké osvícení, což má za následek, že jsem na její věci pořád zvědavá, ale reprízu Total Eclipse oddaluju, co kdyby ... Holka jako já je, bohužel, jen stín. Na tohle téma si dejte spíš Transameriku - je odlehčenější, ale zavrtá se.

Během Verdiktu se mi vybavil film Prožít si své peklo - rovněž drama matky, která se nasazuje cele pro svoje dítě, i když v jiné konstelaci než tady a ejhle, jaká náhoda - opět režisér Cayatte. Je to zážitek a člověku se až dere slza za dobou, kdy se ve Francii točilo něco takového a kdy to nebyla rarita nebo náhoda - slyšet text, který hrábne i do toho nejčistšího svědomí, a sledovat herce, jimž nevěříte, že je to "předstírání" nebolelo.

Holka Warholka to neměla lehký. Propadla iluzi, že se naplavila na něco úchvatnýho a jedinečnýho a že si to nemůže nechat ujít a tak se vyflákla na svoje obrázky, na sebe a stala se ozdobou na císařových nových šatech. Divná doba, kdy konzerva polívky a koláž ze zvratků vyvolávaly vzdechy obdivu, měla svoje kouzlo a vtip - jestli to celý nebyl vtip, ale i toho je třeba, aby se mohl obrátit list a bylo z čeho vystřízlivět před skokem do dalšího paradoxu. Factory girl je o jedný andělsky čistý mrkačce, která se vynořila z davu, byla při TOM a s důvěrou se nechala umazat. Já jsem si přečetla jen pár z většiny kritickejch komentářů a ty mě na rozdíl od filmu vůbec nebavily, tak jsem je stopla. Ať žije Sienna Miller!

Až napříště uvidim Steva Zahna v nějaké komedii, řeknu si: sakryš, tenhle kluk v něčem vážnym nedávno hrál a byl neskutečnej, ale ... v čem to bylo ?

To nebylo vůbec tak blbý, jak jsme doufali. Nařehtala jsem se, ačkoli se nehádám, že chytrý a vtipný momentíky neměly proti těm stupidním až takovou převahu, ale prostě mi to sedlo a to o chlup víc než Zbouchnutá, tý jsem dala onehdy ounly za 3* (a půl, ale tady se na půlky nehraje) - asi záleží, v jakym to člověk vidí pořadí. A nebo v jakym "pořadí" je sám divák. Každopádně, co mě ještě hodně bavilo, byly songy, který do epizodek pásly jak prdýlka na hrneček.