kleopatra

Snůška keců, na kterých ale může něco být. Pravda?

Fincherův fanoušek uvidí přes oddaný brejle bezchybný film a není to v pořádku? Je. Mám tu smůlu, že už za pár hodin mi v hlavě bliká jen scéna s Tildou, ta má nějakou psychologii, vtáhne do charakteru a životní filosofie, ale jinak je perfektní Fassbender, totiž jeho hrdina, strojem, který by měl mít druhý - citový, lidský, hluboký? - život, ale tomu se prostě nedá věřit. A když nevidím v zabijákovi nějaký vnitřní růst, vývoj, poznání, neřkuli katarzi... tak mě to prostě nebaví. Sedmičce toto nečuchne ani k ponožkám.

Skvělý dokument přišel z Netflixu v den výročí narození Richarda Burtona jako na zavolanou. Tenhle herec ve mně vždycky vzbuzoval zvláštní pocit. Směs respektu, uznání, jakési bázně a otázku, jestli toho není za krásnýma modrýma očima ještě mnohem víc, než nám ukazuje. Byl z třinácti dětí, otec horník, vdovec, nejistota, ale i touha se učit, poznávat a někam se posunout - to byl jeho start. Talent, který pilně rozvíjel, se musel proměnit nutně v úspěch. Hrál divadlo, nakonec po něm sáhl Hollywood. V rozhovorech své nadání shazoval a kdo v dokumentu mluvil, toho vyplašeného kluka z Walesu uvnitř zářící obletované hvězdy potvrdil. Ukázky z filmů doplnily, o čem se právě mluvilo, a taky podtrhly to jedinečné herectví. Miloval Liz a tady se poprvé můj pocit z jejich vztahu zachvěl. Prý se s ní změnil. Snažil se dostát typu muže, jakého chtěla mít, možná i to ho vyčerpalo. Nebyl to lehký život, ne jak by se mohlo zdát. Obdiv, peníze a sláva jednoho vyškrábe na dno. Škoda jen té (ne)kvality snímku.