kleopatra

Takže takhle ne. Nic proti ikonám, někde nemám problém, ale tady mám a když mě to nebavilo, nebudu si hrát na hlavu pomazanou, třeba mě umlaťte 1000+1 filmem, který musíte vidět, než já natahnu brka. Na Jeanne Moreau byly leklý i ty její krásný oči, mužský postavy byly neuvěřitelně tupý a dokoukala jsem to jen dík hudbě, která měla tu moc mi celou dobu slibovat, že to nejlepší teprve přijde. Nepřišlo.

U tohodle filmu jsem zažívala podobný pocity, jaký má rezignovanej gambler, když mu najednou začnou naskakovat citróny. Osudový kolo, kde jeden hodí tašku a ta na konci - vlastně začátku - spadne jinýmu na hlavu. Moc hezký to bylo a že je to zas JAKO ... jasně, ale už si zvykněte - "efekt Magnolie" tu prostě je, bude a zůstane a kéž vždycky funguje jako tady ... i s tim krásně tesknym flórem.

Přála jsem si, aby se mi to líbilo. Už jsem to jistě někde napsala, že filmy o zoufalcích mám ráda, ale asi to budu muset přehodnotit, protože to, co mám ráda, bude zakopaný zřejmě někde jinde. Potřebuju světýlko. Na konci tunelu. A nesmí se rozsvítit lopatou. Herci snaživý, ale jakoby utopený, toho smutku bylo moc a nesmutnější je, když místo, aby vás to emocionálně někam posunulo, tak to nudí. Takhle to bejt nemělo. A nemuselo.

Felon je z filmů, kde se nedá přehlídnout levnej peníz a mockrát omletej vězeňskej model, ale možná právě dík tomu, jak je prostej a odevzdanej, že nesklidí ani vavříny ani nenaplní kasy, působí upřimně a to tam cítím jako největší vklad. Hned po něm jsou to pánové Dorff a Kilmer se svými špičkovými výkony. 3,5 *.

Můžu potvrdit, že v Brugách je krásně - mostíky, kanálky, podloubíčka, římsičky .. prostě pohádka. Zapasovat do ní černou komedii s nápaditou story, ironickým jazykem a čestnými zabijáky svědčí o smyslu pro srandičky, co přejdou. V kompletu s herci, kteří pochopili nouhau tohodle podniku, se urodilo něco, co jsem shledala velmi zábavným.

Pro mě je Marta Kubišová hrdinka. Člověk, kterej si jel podle srdce a svědomí a neohlížel se na možný následky. Když někdo dneska brečí, jaký byly časy, co šlo a nešlo a že když měl jeden rodinu a takhle ... vzpomenu si na tuhle démonicky krásnou ženskou. Vážim si jí za to, že ona svoje postoje a odvahu se vyjádřit jako něco výjimečnýho nevnímá a ani neodsuzuje nikoho, kdo se na to stejný necítil. Vedle toho je Marta samozřejmě mimořádná zpěvačka a Modlitba v jejím podání něco posvátnýho. Dokument o ní, bohužel, nebyl ani jedno.

Kravinka skoro nebetyčná, ale čiší z toho taková odzbrojující roztomilost, že se na ni nemůžete zlobit. Dobrá duše vedle mě mi opakovaně radila "nepitvej to!" a věřte, že to šlo dost těžko, protože slepenec dílčích blbin překračoval únosný meze, ale jak hodnotit film, u kterýho se zapojí celej člověk a jak si to nepřejete, stejně je vám u toho milo? Abba funguje jak mocnej hever a taky je to kus mýho mládí, takže ....

Což o to, dobré to je, ale blbě by se z toho mohlo udělat.

Zatím jsem viděla jenom pár dílů a po dalších si klidně nasypu popel na hlavu a fouknu další hvězdu, protože mě to baví, ale háček je v tom, že i nervuje. Například scénář - skvěle napsaný postavy, z jejichž úst padaj chvílema věty hodný vytesání do náhrobku a jinde je to Román pro ženy futrál. Krásný herečce v roli Clary zas ubírá to, že se prakticky permanentně chová jako sobecký hovádko, ale protože občas odzbrojí zábleskem roztomilosti a rozumu, beru jí zas na milost a je to jak na houpačce. V klidu a pohodě je spolubydlící - homosexuál, kterej je pěknej a milej, akorát je to trouba, co si od ní nechá všechno líbit a ještě jí peče čokoládovou buchtu, když má depku, místo aby šel k volbám, a kromě toho někdy neví, na kterou vlastně stranu - teď myslim v sexuální orientaci. A neni zdaleka sám, takže se šaltuje častejc, než aby to nebylo na pováženou a to je bodík dolu. Jinak jsem si smlsla na kýčovitejch záběrech interiérů, hadříků a hlavně Paříže a to je zas bodík nahoru, no prostě počkám a uvidim, kam se "Clara Sheller" zhoupne.

Někdy se průser může časem ukázat jako výhra, někdy je to naopak. Jaký si to uděláme, takový to máme a určitě nás každej náš krok jednoho krásnýho dne stejně dohoní, ačkoli ... bylo by fajn, dát si to nanečisto a pak, podle úhlu dopadu, se vrátit k bodu A a začít znovu. Nedumejte, co vám ta mozaika připomíná, nesrovnávejte, prostě koukejte a spíš než ve filmu, se pohrabte v sobě, nemusí to bejt jalovej vrt. Tenhle film si na nic nehrál, byl tak všední a obyčejnej, až to bylo hezký.