kleopatra

Neřeknu proč, ale něco mi na ovacích kolem Milionáře nehrálo a to je pak fér do filmu jít. Šla jsem, ale pořád mi něco nehraje a pořád nevím proč. Film je milej, ale zdá se mi to celý nějak chtěný, nějak vymodlený a jak cejtim byť malinkou levou, tak to na mě plnou vahou nepadne. Za kluky, za holky, za pravou v Dennym a tak vůbec ... chatrný 4*.

Život je stejně nějak postavenej na hlavu. Když jste malý, fotřík na vás prdí a když se pak štracháte po svejch věcech a Guggenheimovo grantech, máte ho tu na vozíku s demencí a starejte se, je to přece táta. Přitom jste sami tak silný, že brečíte nad smaženýma vajíčkama a bez analgetik nezačnete den, protože vstát a jít znovu do boje bolí. "A v pečovatelákách to smrdí". A vy smrdíte taky. Čím? Přece člověčinou. Krásný ztráty a nálezy, na kterejch ulítávám.

Bála jsem se lesku a ke své radosti jsem dostala bídu, smutnou a bolavou odvrácenou stranu vášně, melancholii zašlé slávy, slzu v oku stárnoucího chlapa, kterému spoustu hezkého proklouzlo tlapama. A Rourke se snad léta huntoval jen pro tuhle krásnou roli. 4,5 *.

Clint, jak stárne, vyslovuje se nějak přímočařeji. Jako by si uvědomoval, že už toho je víc za ním než před ním a neni na obkličky čas. V Gran Torino lze od chvíle, kdy se na plátně objeví starej a hodně divnej patron skřípající zuby, předvídat, jak to s cynismem, rasismem a hrdinstvím v tomhle filmu poběží, Clint už to takhle prostě má. Vysílá poselství a chce si být jist, že dorazí ke všem. U takovejch filmů se nedá nebrečet. Moc dobrý 4,5 *.

Kate! Je nadpozemská. Leo dobrej, ale v mých očích za ní jen povlává a nejsem si jistá, jestli by bez ní tak trochu nepovlával i film. Každopádně látka je to hustá a neni potřeba bejt sto let v manželství, aby to pocitově dalo, stačí nebejt dub, stačí nechat na sebe působit tenzi ženský postavy, která chtěla změnu, protože "kdo řekl, že to takhle musí být? kdo stanovil ta pravidla?", a je ochotná jet do tramtárie a neznáma, nechat muže hledat se a sama s láskou makat, jen aby jim to nechcíplo, aniž si všimnou, zatimco muž je posera, což mu nevyčítám, strach je lidskej, ale on nejen že nemá koule ani křídla, on je pokrytec. A nakonec musí přijít blázen, aby to řekl jim a aby to řekl i nám - jak se věci mají. Bolavej a silnej zážitek a do knihy jdu, i kdybych u ní měla vypustit duši. PS: kniha desetihvězdičková, doporučuju!

Srdce prý je nejsilnější sval, ale nezáleží na úhlu pohledu? Není z jiného ten nejkřehčí ? Film vypráví o dvou kamarádkách, které si v jednu chvíli řešily holčičí věci a ve druhou si musely vybrat - život nebo smrt s tím, že život pro jednu = smrt pro druhou. Protože v průběhu filmu sledujeme jakožto dospělou jen jednu, myslíme, že víme. Konec ale napoví, že TO nebylo pointou, a přiměje přemýslet - o alternativách, rozhodnutích, svědomí. Občasná šlápnutí do sentimentu a téměř kýče měla v sobě ale zárověň i jakousi čistotu a poctivost ... A mě to dostalo. 4,5 *.

Nechval dne před večerem, ale po prvním shlédnutém dílu jsem si šla zalistovat programem, kdy bude další porce. Půvab Boston Legal není v třeskutém humoru, ale ve štiplavosti a ironii živené inteligentním scénářem, který - věřte nevěřte - si mnohde i zafilozofuje a neni to trapas. James Spader je sám na 5* a za vším stojí mistr Kelley, jehož kvalitní počiny mě bavily už nejednou. PS. uprostřed II. série zvyšuju na 5*, to jsou repliky .. ra-ta-ta.

Všechno celkem klape až na hlavní hrdinky. Nevybavuju si, kde by mi obsazení nejdůležitějších postů přišlo tak nešťastný, ale zas to neni film, kde by si z toho jeden měl dělat hlavu - 2,5 * nebo horší 3*, přijde na to.

Protože jsem vůbec netušila, o co kráčí, šoklo mě to hned v první minutě a drželo se jak klíště. Mamma Mia po beatlesácku s angažovanou příchutí a paráda největší. Tady jdou stranou mrňky, co mohlo bejt jinak, míň naivní nebo tam nemuselo bejt vůbec. Tady jde o zvoneček, kterej buď zacinká nebo spí. Mně duše hrála jak zvonkohra. Beatles jsem odkojená a poznamenaná forever a že tuhle režii nedostala Julie Taymor za trest, je taky jasný. Magical Mystery Tour, Jahodová proklamace i trochu tý Zdi a Vlasů, Bono "Walrus" Vox nebo Joe Cocker chvilku po tom, kdy zazněla With a little help from my friends a já si řekla: kde je Joe?, zpěvandule Sadie, gejzír vizuálních nápadů, Lucinka a Jude ... lidi zlatý, neni nic, co by mě v pátek večer mohlo rozněžnit a potěšit víc.

Před lety to byl film, co mě uhranul - o malířce Mině, věrné kamarádce Ethel a jejich osudovém přátelství. Jak už to v životě a někdy i ve filmu chodí, každá chvilku táhla pilku a stejně tak já jsem byla chvíli víc tou a chvíli onou, aby mi včera došlo, že jsou spolu jedna bytost. Některé Miny zkrátka potřebují svoje Ethel, aby mohly být ... Minami. A aby byl tenhle film taková nádhera, musel mít Martine, Romane a Elsu.