kleopatra

Když někdo všechno zná, všechno ví, všem pomůže, všechny pochopí, ještě k tomu dobře vypadá a jeho dobrota a bezchybnost nebere konce, tak to po pár sériích už nudí. Takže moje pozornost se upnula spíš k Sullymu, ale to bylo po čase to samé v bledě modrém.

Za prvé - Hugh Grant, kterého jsem po všech těch přitroublých a připitoměle se usmívajících modrookých chudáčcích nemohla vystát a nechápala jeho oblibu - u žen, se tady narovnal, vypadal jak chlap a taky tak hrál, za druhé - klučík, který tu oproti knize nevyznával Nirvanu (škoda), ale i tak byl pro film velkou výhrou a za třetí - scénář, ač předlohu zkrátil, ponechal to nejpodstatnější a nejvtipnější. Tohle je film, který vyvrací stesky, že kvalita, vkus a skromný rozpočet nemůže naplnit kasy.

...." Co ty flašky?"......"Já už nepiju, měla jsem tu návštěvu."..... "A koho? Guns and Roses?"...... Všechny tři herečky mám moc ráda a nápad, jak se ženský s přetočeným tachometrem spojí, aby dokázaly, že ještě neřekly poslední slovo, je fajn, ale kdyby se vystřílely ze scénáře momenty, kdy samy sebe ztrapňují a chovají se tak, že se manželům není co divit, a taky zmizela hudebnětaneční scéna v bílém, šla bych s hodnocením i výš. PS: nevím, co sehrálo roli po sedmi letech, ale tumáte, holky, tu uzurpovanou hvězdičku.

Když se vám jednou povede dobrej guláš, nezkoušejte ho dělat znova dvakrát tolik, mohlo by vám totiž být špatně a pokud byste zrovna neměli otevřené okno do krásně otlučené mexické ulice zalité zlatočerveným vzduchem a pod oknem by líbezně nedrnkal muzikant, mohli byste se poblinkat.

Helena Bonham Carter, která v době natáčení jela už svoje čtvrtý gumy, mi přišla na diblíka s culíkem opravdu už trochu stará a k chlapcům se mi nějak nehodila, ale třeba to Palahniukova předloha takhle chtěla. Každopádně hodně hustá záležitost s brilantním Pittem, bohužel pro hovada s IQ tykve může fungovat inspirativně.

Na tenhle film jsem byla upozorněna fanatickou uctívačkou Kevina Spaceyho a brala jsem to doporučení s dost velkou rezervou. Bylo to dobrý. Spacey byl trošku v nevýhodě, protože jeho kolegové se natolik předvedli, že to nebyla jeho soukromá exhibice. Děj byl opravdu překombinovaný - nikdo nemůže předvídat tolik tahů dopředu i s duševními pochody mnoha postav - ale jinak, solidní film.

Benátky, někdy šedivé, zatuchlé, ponuré. Tady majestátní, rozkvetlé, prosluněné, viděné jakýmsi zlatavým filtrem hrají v tomhle okouzlujícím filmu o "jiném" pohledu na nejstarší řemeslo spolu s krásnou jak z obrazu vylouplou Catherine MacCormack hlavní roli.

Kluk, který se octne uprostřed cizí rodinné krize. Žena hledající v něm náhradu za ztracené syny. Přišla jsem z kina a je mi všelijak. Zatímco kniha (Rok vdovou) byla mou kamarádkou a rozsteskňovala, dojímala i hladila mě několik dní, film na to měl jen 111 minut, a přestože končil asi ve třetině knihy, byla v něm táž něha, laskavost a přes hutný smutek i jistá naděje. Kim Basinger jsem dosud vnímala především jako krásku, ne jako herečku, za což se jí teď v duchu omlouvám. Taky se mi moc líbily citace z dětské knížky inspirované životem rodiny schovaným do jemných metafor, klavírní hudba, nekonečné moře, fotografie, symboly...... Klid a mír.

Autorům byla vyčítána příliš okatá snaha šokovat. Dá se ale natočit film o takhle úchylný ženštině, aby to tak nepůsobilo? Možná ty úchylky vypustit, ale nebyl by to potom film "Jak jedna pani hrála pěkně na klavír"?

S muzikály to mám tak, že některé nezřízeně uctívám, z některých je mi špatně. Tenhle kousek, kde hraje Walter Matthau zakyslého starého mládence, který se nechá zblbnout fikanou ženskou, patří k těm zbožňovaným. Za co? Takže: geniální hudba, choreografie, v které se nepočítá jen s kroky, ale i s předměty a kostýmy: krásné fialové šifonové šaty ve "1,2,3" scéně v kloboučnictví, zlaté šaty ve vrcholné scéně s Louisem Armostrongem, jejíž dojemná kýčovitost mě pokaždé rozerve (a rozeřve), nápaditá režie a v neposlední řadě herci v čele s Barbrou, která je nejlepší minulou i budoucí Dolly Levi na světě.