kleopatra

Axel Foley s tričkem naruby coby volavka kšeftující s cigaretami v úvodním rozhovoru s překupníky, to je vzorová ukázka výtečného akčněkomediálního scénáře v podání špičkového komika. Ten film úžasně šlape, Axelovy vyšetřovací metody a špeky, jeho dva komisní kolegové (takhle mi to u nás v Beverly Hills neděláme), podtrženo rytmickou hudbou .... Pro mě před Záměnou a Cestou do Ameriky nejlepší Murphyho film, nadlouho .....a možná navždycky.

"Dej pryč ty pazoury, než tě nakopnu, až ti uletěji koule...Bylo to dost razantní?" ptá se Michael Dorsey alias Dorothy Michaelsová při konkurzu na roli ředitelky nemocnice v nekonečném soap opera seriálu, kam doputuje po sérii trapných pokusů ("mami, tati, strýčku Pete, něco se stalo s Piškotem, je asi mrtvý..."), aniž by doufal. Zatím dostával jen štěky nebo reklamy a k tomu je palice tvrdá (" ...měl jsi hrát půl minuty rajče, ale kvůli tobě přetáhli o půl dne frekvenci, protože sis nechtěl sednout"), takže mu nezbývá, než se probíjet životem jako číšník a bydlet s kámošem - autorem divadelních her, které nikdo nechce uvést (".....chtěl bych, aby do divadla přišlo jen pár lidí, kteří se právě schovali před deštěm, pár skutečných lidí, dokud taky nevyschnou"). Jak já ty dva - Hoffmana a Murrayho - miluju, jejich konverzace je rajská hudba pro moje uši. Tootsie je komedie, která dokazuje, jakou úroveň může komedie mít, ovšem když se k žánru přistupuje jako tady. Díky vynikajícímu scénáři se lze pobavit, poučit i dojmout, aniž by jedna postava shazovala druhou. Sydney Pollack odvedl obrovskou práci a rolička, kterou si tu uzmul, je jen malá úlitba bohům za takový výsledek. Jen obrovská škoda toho Oscara pro Hoffmana, to je snad jediná postvada na kráse perfektního filmu, ve kterém kromě těch dvou zazářila nejen Jessica Lange ale také Teri Garr a Charles Durning. Film z mé top5, který bude na každém dalším mediu ten nejopotřebovanější.

Mořské panny jsou milou oddechovkou, ale hloubavějším divákům jistě neujde nenásilné poučení pod vrchními vodami. To je totiž tak: máma s dvěma dcerami migruje z místa na místo, nepřestává po zpackaných vztazích věřit v nové začátky. V co věří dcery, je pro ni vedlejší, ale teď je na čase, aby si svůj díl osudovosti vybraly i ony: malinká plavkyně Christina Ricci a pánbíčkářka Winona Ryder nezůstávají ve stínu Cher ani o jeden šplouch.

Osmentík je prototyp snového dítěte každé matky a může to být v civilu fracek frackovitá, ten kluk umí hrát a v kterémkoli filmu dojímal, tohle je jeho dětský zenit a kéž mu to i v dospělosti vydrží - umět vkusně dojmout. A pokud jde o to, jestli by ten film byl i bez něj takový, jaký je, těžko říct, ale mě v tom nejlepším slova smyslu odrovnal.

Stallone jako nájemný vrah v pletené vestě a důchodem na krku, Moore jako hackerka nealergická na kočičí chlupy a Banderas coby pěkně nervozní ambiciozní vrahounek nastupující generace - pikantní kompozice v přesně tom druhu filmu, který si pustím, když potřebuju "vyfrešovat" mozek.

"Jak chceš řešit rtěnku na slipech svýho 14ti letýho syna?"....."Co bělidlem?"......Huff neřeší jen to, ale i manželku, matku, ale především svoje pacienty - je psychiatr. V jeho soukromých a profesních trablích mu sekunduje jeho kámoš - právník ( Oliver Platt se pro tuto roli narodil) - když zrovna nechlastá a nepaří. Po prvních pár dílech jsem tímto pohodovým seriálkem nadšená.

Jessica si nemůže narazit chlapa, tak si narazí ženskou, ale protože ona je narozdíl od své přítelkyně "hetero", jejich tělesné sbližování připomíná dýchání z úst do úst a lechtanou dohromady. Nečekejte Velký třesk ani v erotickém slova smyslu ani v duchovním, ale fakt je, že lesbu Helenu byste chtěli mít za kámošku.

U britských krimi se cítím víc tak nějak "doma". Výjimky existují - jako všude - ale pro britské seriály Profíky počínaje, přes Bednu,Taggarta až třeba k Zvláštnímu oddělení mám slabost. Na rozdíl od jiných ctí realitu, která je už tak dost syrová, aby se ještě přihušťovalo, a z poldů mívám pocit, že jsou to lidi z masa a kostí, ne manekýni. James Nesbitt má tedy ke krasavci dost daleko, je výborný herec a přesto, že i na britských ostrovech se občas utnou, tenhle seriál se dost povedl.

Miluji Altmanovy Prostřihy a ve jménu této lásky se dívám na všechno, pod čím je podepsán. V Dědictví nejde ani tak o detektivku jako o tu maloměstskou atmosféru, kde je příbuzný každý s každým, se vší tou povrchní pospolitostí a pokrytectvím. Docela dobře si to dovedu představit na prknech, která znamenají svět, navíc Altman mívá ve svých filmech vždy hereckou elitu, ale aniž bych byla vyloženě zklamaná, uniká mi smysl toho všeho snažení - Prostřihy to zkrátka nejsou.

Rozhodně bych tenhle seriál nesrovnávala se Sexem ve městě, už proto, že zatímco Sex není ani tak z ženského pohledu, jako z pohledu čtyř velmi specifických bytostí, tady jsou to muži a ženy dohromady. Je dobré vidět a vědět, že si nad smyslem instituce manželství, způsoby, jak to udržovat zuby nehty, nebo důvody, proč jít z kola ven, zda je věrnost blbost nebo nevěra koření vztahu, lámou hlavu taky jiní a jinde. To všechno podané s nadhledem. Naštěstí.