kleopatra

Kolekce klipů především k "The Pump" a "Get A Grip" a několik dalších plus vsuvky "making of...". Takže žádná adrenalinová live nakládačka (a vůbec - proč tu nějaká není?) toxických dvojčat a spol., ale protože klipy, to je další nezanedbatelný rozměr "éráčů", stojí to za to vidět, protože vizuální zpracování například k takovému "Amazing", "Angel" nebo " Living On The Edge" předčí i tu nejbujnější fantazii a potvrdí, že klip nemusí být nuda ani pro tvůrce ani pro diváka.

Prostředí tohoto leteckého dispečinku je semeništěm recesí a černého humoru mezi lidmi, kteří někdy v dost labilním psychickém stavu "bdí" nad bezpečností leteckého provozu. Rivalita dvou kohoutů na jednom pracovním i soukromém smetišti stojí na postavách Thorntona a Cusacka, kteří jsou i se svými pomstičkami a hříčkami někdy politování, někdy zábavní. Já jsem se bavila, ale nedoporučuju sledovat před nástupem do letadla.

Opět Angelina a opět jako pilíř a tentokrát tak mohutný a silný, že z filmu, který je už tak dost zajímavý, dělá film mimořádný. Její Oscar je více než zasloužený, Angelina opravdu hraje tak, že si říkáte, jestli se, probůh, takhle chová i doma, a s přehledem zastíní Winonu Ryder. Pro mě je Angelino herectví zážitek, a tak se vnucuje otázka, jak to, že v některých filmech působí naopak jak spící panna a koukat se na to je utrpení.

Angelina je vážně výborná herečka a tady měla obrovskou příležitost se předvést a taky se předvedla. Z obrazu téměř nezmizí: mluví, nadává, fetuje, miluje, pózuje a všechno na plný pecky. Z filmu, který je krapet tendenčně natočen a v podstatě od začátku můžete předvídat, kam se děj bude ubírat a to i režijně (takže žádné obrazy pozpátku, vložené anime, atd.), udělala Angelina právě svým přesvědčivým projevem něco velmi zvláštního.

Film, ve kterém si těžko dovedu představit do hlavní role někoho jiného než Angelinu. Její charisma je to, co vás nutí nespustit z filmu oči. Není to ani tak v její kráse nebo tady to aspoň není tak postaveno, jako v síle osobnosti Chodičky, za kterou spolužačky jdou jak mouchy za mucholapkou. A myslím, že o tom to právě je, bez ohledu na jednoduchý děj o trochu "jiných" dívkách, mezi které vstoupila dívka ještě mnohem jinačejší, že někdy projde životem někdo, o kom toho nemusíme ani moc vědět, ale co víme zcela jistě je, že na něj nikdy nezapomeneme.

Srazit diváka svým hereckým výkonem na kolena je pro Vlastimila Brodského standart, ale přesto mě zas a znova jeho projev dojímá a udivuje - jako tady. A Zuzana Bydžovská mu v roli idealistické obhájkyně zdatně sekunduje a pomáhá, zvlášť při závěrečné řeči. V podobě Svěrákova scénáře vzniklo něco, co má bez ohledu na dobu, ve které se děj odehrává, platnost kdykoli, protože morálka, to je oč tu běží. A já jsem to skoro celé probrečela.

Hustý film a nejen pro atmosféru dusného léta ve městě, kde se spousta lidiček ve zprvu nesouvisejích dějích postupně proplete a zapadne do toho správného místa v mozaice, ale i stran role Adriena Brodyho, který se mi vryl do paměti výstavním čírem a rolí kluka s trochu jinými "koníčky", než je obecná norma, a právě proto, jakkoli je jinak bezelstný a neškodný, je trnem v oku těch "normálních".

Jestliže POMO dává jednu hvězdičku za supersoulož v bazénu, tak já zas za tu v boxu při tancování, ale jinak - horko těžko a to mám filmy, kde je muzika a tancování hodně ráda a umim k nim být hodně shovívavá, jenže tady - obzvlášť postava Elizabeth Berkley při její profesi a minulosti věčně něčím dotčená a nafouklá - ber kde ber. Přitom nosné téma zákulisních praktik a rivality nabízelo myšlenkově hlubší situace než házení kuliček pod nohy a strkání se schodů. No dobře, tak za taneční číslo s motorkami ještě jednu.......

Zprvu se to zdálo jako velmi dobrý nosný nápad, vsugerovat hlavnímu hrdinovi myšlenku, že krásá lidí je uvnitř, takže krásné mohou být i ženy, které nejsou podle jeho obvyklých měřítek (playmate 90-60-90 na 170), ale postupně se vkrádá otázka, že to vnitřní krásno si tvůrci představují přesně tak, jak on to vnější povrchno, takže tím tu původní bohulibou myšlenku vlastně shazují. Každopádně Jack Blackova komika a jeho ležérnost, s jakou si dělá šoufky sám ze sebe ...... to mám ráda.

Typický Cronenberg s oblíbenými výrazovými prostředky: realita zaměňovaná bez předešlého upozornění za sen, halucinaci, virtuálno, imaginaci........a zase zpět za použití morbidních patvarů zvířat i lidí, čvachtavých zvuků doprovázejích patlání se ve všelijakých blivajzech. Kdo to má rád, užije si, ale můj šálek kávy to není.