kleopatra

Laura Dern v roli, v jaké by jí nikdo nečekal, a je naprosto úžasná. Hraje těhotnou ušmudlanou věčně slibující a znovu rozjetou narkomanku s nosem v pytlíku, jejíhož "osudu" se ujme veřejnost, která se rozdělí na dva tábory - odpůrce a přívržence potratu. Ruth se mezi tím plácá, tu je pro, tu proti, ale víceméně neni řízena mateřskými pudy či svědomím, ale spíše penězi, které jsou jí nabízeny, když se rozhodne tak či onak. Zní to velmi dramaticky, ale nebojte, opravdu je to komedie a výborná.

Velká škoda Oscara pro Harrise. Malíře, jehož genialita a šílenství se povážlivě kamarádily, který si prostě vyboural příčku, když rozměr místnosti byl menší než jeho představa, a jehož děsy a běsy byly součástí těch prazvláštních obrazů, hrál tento Ed Harris s obrovským zaujetím a myslím, že i s upřímným obdivem k originálu.

Matka dvou školáků se stane dealerkou, aby mladšímu zajistila drahou lékařskou péči. Slabinu filmu vidím za prvé v čítankovém přístupu k tomuto tématu - klasická spirála čili princip sněhové koule, včetně odvykací "kůry", která proběhne jako léčení záchvatu migrény, plačících hladových dětí a nezbytného chlívku, přičemž všichni do obchodu z drogami zapojení vypadají jak vytažení z popelnice, a za druhé paradoxně v Diane Keaton, která by přes špičkový výkon byla pro tuto roli jako stvořená před takovými dvaceti lety nikoliv dnes, ve svých skoro šedesáti letech.

Patsy Kensit hraje krásnou aristokratku, kterou si za ženu vezme vědátor přes hmyz, když ještě netuší, že ona se štítí hmyzu ( překvapení s motýlky způsobí hysterický záchvat) i jeho. Naopak Kristin Scott Thomas je fascinována nejen jím, ale i studiem mravenců, do kterého se společné pustí. Netypická, ale o to milejší "anglická" záležitost.

No nevím, jestli někdo z těch, co se zajímají o čarodějnictví a magii, může tenhle film brát jako manuál, na mě to působilo spíš komicky, ale je fakt, že Fairuza tu divoženku nepřipomínala jen jménem pro čarodějnici jak stvořeným, ale i zjevem nahony vzdáleným Cecilce z Valmonta.

Banderas hraje reportéra, který s jakousi slavnou cirkusačkou (krásná Francesca Neri z Na dno vášně) dělá rozhovor a zamiluje se. Jednoho rána ji po jeho odchodu přepadnou a brutálně znásilní tři mladíci. Ona sebere zbytek sil a pušku a vydá se za pomstou. Utkvělo mi to nadlouho v hlavě, ale na český název si ne a ne vzpomenout.

"Věřím jen ve dvě věci, v sex a smrt, ale po smrti ti aspoň není nevolno". Naprosto špičková sci-fi komedie, která alespoň mou bránici nenechala chvíli v klidu. Zkuste si třeba představit scénu, kdy Woody Allen hodlá s Diane Keaton klonovat velkého vůdce a k dispozici má jen jeho nos, pár bot, kravatu a fusekle.

Miroslav Donutil byl v té době opravdu velmi přitažlivý, spolu s Ivou Bittovou tvořili nádherný pár v této v pravém slova smyslu baladě. Oba se pak nadlouho tak trochu poztráceli.

Po náročných spektáklech si Bertolucci zřejmě chtěl trochu odpočinout a tak se nadechl čerstvého toskánského vzduchu, přibral spoustu známých hereckých tváří v čele se začínající zato filmu dominující, krásnou Liv Tyler a natočil film, kde se v rámci jakési umělecké bohémy trávící čas uprostřed nádherné přírody nic moc neděje, ale který přesto a možná spíš proto, svou poklidnou atmosférou a harmonickým obrazem jistojistě pohladí.

Nejsem až za hrob uctívající tvorbu páně Gilliamovu, ale tenhle film, který jsem si musela pustit několikrát, abych ho absorbovala v jeho plné rozvětvenosti, barevnosti, emotivnosti a vůbec v celé jeho pestré škále, velmi ctím. Bruce Willis, kterého jsem do té doby vnímala především jako vtipného bodrého řízka, mě posadil svým výkonem na zadek.